Literatura

Síla buddhismu - násilí a soucítění

V pořadí 14. dalajlama Tändzin Gjamccho je v současné době velmi známou osobností. Poté, co navštívil Československo (2. 6. února 1990), je naším srdcím nepochybně ještě mnohem blíže. Mezitím vyšlo u nás několik knih, které jeho život i osobnost přibližují. Jsou to například výběr dalajlamových statí „O Tibetu a tibetském buddhismu“, doplněný podrobným popisem návštěvy Československa z pera Josefa Kolmaše a jeho vlastní autobiografie „Svoboda v exilu“. Nyní přichází nakladatelství Mladá fronta s knihou „Síla buddhismu“, zachycující rozhovory které s dalajlamou vedl v roce 1994 v indické Dharamsale francouzský spisovatel Jean-Claude Carriére.

Dalajlama, nejvyšší světský a duchovní představitel dnes okupovaného Tibetu, je pozemským vtělením Avalókitéšvary, patrona „sněžné země“. Titul dalajlama „byl zaveden“ v roce 1578, a to v Mongolsku, kde jej třetí dalajlama Sönam Gjamccho obdržel od vládce Altana. Převtělenci neboli tulkové jsou snad nejvíce specifickou a fascinující tradicí tibetského buddhismu. Poté, co do Tibetu vtrhla čínská vojska (1949) a postupně selhaly veškeré snahy o vzájemné dorozumění a pochopení, byla tibetská kultura stále více pošlapávána a doslova vytlačena. Významní lamové zřídili v Evropě i jinde buddhistická centra, kde se rituál vyhledávání převtělenců rovněž nadále udržuje. Tak se paradoxně stalo, že okupace Tibetu „přispěla“ k šíření ohromného duchovního odkazu této země dále do světa. Myslím, že to zpřístupnění tibetských nauk je zvláštní a podivné...

Sám dalajlama je, podobně jako byl Mahátma Gándhí, vzácnou osobností, ve které se vlivem okolností snoubí hluboká duchovnost se snahou o politické řešení problémů své země. Proti své vůli se vlastně stal „světově známým politikem“ (obdržel také Nobelovu cenu za mír). Jeho neústupnost a moudrost je trnem v očích Číňanů, ale zároveň nadějí, která Tibeťany pevně spojuje. Už dnes je jasné, že tento národ nelze pokořit, asimilovat, ani jakkoli změnit. Čteme-li zmíněnou knížku rozhovorů, jejímž vydáním Mladá fronta tak příjemně překvapila, chtělo by se možná naivně říci - kéž by každý státník byl tak moudrý a tolerantní! Dalajlama je totiž v prvé řadě člověk a především, jak sám říká, prostý Šákjův mnich.

Kniha je zajímavá také tím, že se nemusí číst „od první do poslední stránky“. Je možné si podle obsahu vybrat téma, či knihu „jen tak“ na některé stránce otevřít... Čtenář se dovídá mnoho informací nejen o buddhismu, na které možná čeká nejvíce, ale také o dalších problémech současného světa. Je to přátelská a příjemná konfrontace pohledů na širokou škálu témat. Hovoří se tady o ekologii, přelidnění planety, kontrole porodnosti, rasismu, násilí, drogách, AIDS, médiích apod. Reinkarnaci a převtělencům je věnována téměř celá kapitola.

Dalajlamovy odpovědi jsou prosté, moudré a hlavně - přímo „od srdce“. Co neznalé čtenáře možná překvapí, je dalajlamova otevřenost, a tolerantnost, jeho smysl pro realitu, humor a sebekritiku. Jeho optimismus, soucítění, víra v dobro a konečné uspořádání všech věcí jsou „příjemně nakažlivé“. Knížka je čtenářsky přístupná a opět upozorňuje na nutnost sbližování Východu a Západu, na problémy které by nám neměly být cizí. Nelze ani jinak, než vřele souhlasit s dalajlamovými slovy že můžeme popřít všechno, ne však naší vnitřní možnost stát se lepšími.

Tato recenze byla převzata z časopisu Dotek č. 3/1996.