Články

Dva roky o Tibetu, státní správa, samospráva a jejich aktivity k situaci v Číně a Tibetu

10. února 1996 iniciovali zástupci sedmnácti občanských iniciativ petici, ve které vyjadřují svůj nesouhlas s porušováním lidských práv v Číně a Tibetu a žádají Parlament ČR, aby přijal rezoluci odsuzující čínskou okupaci Tibetu.

Na protest proti okupaci Tibetu vyvěsili 10. března 1996 čtyři radnice českých měst tibetskou vlajku. Jednalo se o Hradec Králové, Litoměřice, Prahu 3 a Horní Planou.

16. dubna 1996 navrhl poslanec za ČSSD Zdeněk Trojan, aby Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR přijala usnesení k porušování lidských práv v Číně a Tibetu. Tento návrh, který nejprve požadoval zařazení tohoto bodu podpořilo pouhých 38 ze 175 přítomných poslanců. Proto návrh nebyl ani projednáván.

Od 20. dubna 1996 byl na třídenní oficiální návštěvě ČR ministr zahraničních věcí Číny Čchien Čhi-čchen. I přesto, že se na rozdíl od minulých let zvýšila aktivita občanských iniciativ a mediální pozornost k tomuto problému, vyjádření ministra zahraničních věcí ČR a předsedy vlády Václava Klause na téma lidských práv nicméně zůstávají v obecné rovině a hluboko ve stínu ekonomických priorit. O tom svědčí i premiérovo tvrzení, že problém lidských práv „není ani problém číslo jedna, ani číslo dva“. Na druhé straně však premiér tentokrát označil za správné, když šéf čínské diplomacie vidí lidi protestující proti věznění čínských občanů nepohodlných režimu či anexi Tibetu nejen v New Yorku, Londýně nebo Paříži, ale i v Přerově.

10. března 1997 již druhým rokem protestovaly některé české radnice proti okupaci Tibetu vyvěšením tibetské vlajky. Ke čtyřem městům z minulého roku (Hradec Králové, Litoměřice, Praha 3 a Horní Planá) se připojilo dalších čtrnáct: Olomouc, Tábor, Kladno, Mělník, Děčín, Jindřichův Hradec, Čáslav, Kopřivnice, Přelouč, Třeboň, Frenštát pod Radhoštěm, Vimperk, Praha 13 a Praha 15.

Dne 3. dubna 1997 přijel do České republiky na pětidenní návštěvu místopředseda čínské vlády Wu Pang-ku. Jeho pobyt doprovázela řada pokojných demonstrací proti porušování lidských práv v Číně a Tibetu. V souvislosti s touto návštěvou svolalo Ministerstvo zahraničních věcí a Ministerstvo průmyslu a obchodu tiskové konference na které nebyl vpuštěn obhájce lidských práv a novinář Stanislav Penc.

Při dubnovém jednání Komise pro lidská práva OSN v Ženevě dánští zástupci navrhli k projednávání rezoluci o porušování lidských práv v Číně. Čeští zástupci hlasováním návrh podpořili. Navrhovatelé nakonec byli v menšině, rezoluce se tedy vůbec neprojednávala.

Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR

Podpisová akce o porušování lidských práv v Číně a Tibetu trvala jeden rok a svým podpisem se k ní připojilo 5303 signatářů. V březnu 1997 byla petice předána petičnímu výboru Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR.

17. června 1997 navrhli poslanci ODA, KDU-ČSL a ODS Kužílek, Tollner, Bartošková a Plechatá v průvodním dopise, určeném členům tohoto výboru, aby k petici zaujali stanovisko a doporučili k projednání na schůzi Poslanecké sněmovny. V dopise předložili i podklady k tomuto tématu. Petiční výbor postoupil petici k dalšímu projednávání zahraničnímu výboru Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR.

V červnu 1997 si poslanec Kužílek vyžádal dopisem na Ministerstvu průmyslu a obchodu vyjádření k dopadům připravované petice. Ministr Karel Kühnl v odpovědi ze 14. července 1997 mimo jiné uvádí, že Česká republika vychází z evropské tradice lidských práv a je si v této oblasti vědoma rozdílné tradice chápání otázky lidských práv v jiných regionech a přijetí rezoluce by se mohlo v konečném důsledku negativně odrazit na účasti českých podniků v čínských projektech, zvláště pak její přijetí před přidělením energetického projektu Šen-tchou by mohlo vážně ohrozit zájmy českého průmyslu na tomto projektu. (Ministerstvo průmyslu a obchodu vydalo v březnu 1997 Informaci o obchodních a hospodářských vztazích s ČLR)

Podobně se vyjádřil i ministr zahraničních věcí. Ve své odpovědi z 31. července 1997 uvedl, že s ohledem na možné negativní ekonomické dopady doporučuje, aby byla k prezentaci názorů na dodržován í lidských práv v Číně zvolena spíše vhodná příležitost konstruktivního dialogu s konkrétními představiteli ČLR při jejich návštěvách v ČR a při kontaktech s čínskými diplomaty v Praze, neboť, podle MZV, je stanovisko ČR zřejmé z vyjádření občanských sdružení a nevládních organizací, případně českých zástupců v mezinárodních organizacích zabývajících se lidskými právy.

Na začátku září navštívil rada velvyslanectví ČLR Wang Ruihe Odbor mezinárodních vztahů kanceláře Poslanecké sněmovny a informoval, že má zprávy o tom, že členové ODA připravují petici k situaci v Tibetu a k porušování lidských práv v Číně vyzývající zahraniční výbor a Poslaneckou sněmovnu k přijetí rezoluce. Dále pohrozil, že přijetí takové rezoluce by mohlo vážně poškodit vztahy mezi ČR a ČLR. Ředitel Odbor mezinárodních vztahů Dr. Slabý mu sdělil, že žádná podobná rezoluce na programu Poslanecké sněmovny není a že ani klub ODA podobnou akci neorganizuje.

Zahraniční výbor se peticí poprvé zabýval 15. září 1997 na své 14. schůzi, kde vystoupili zástupci předkládajících občanských sdružení a věcně odůvodnili její oprávněnost. Součástí jejich vystoupení bylo i předání návrhu rezoluce, která byla zpracována jako kompilát rezolucí jiných parlamentů. Poslancům za ODA, ODS, KDU-ČSL a ČSSD D. Kroupovi, M. Lobkowiczovi, L. Zaorálkovi a P. Tollnerovi bylo uloženo, aby vypracovali návrh rezoluce. D. Kroupa se stal zpravodajem výboru k tomuto bodu.

16. září 1997 požádal Oldřich Kužílek Ministra průmyslu a obchodu ČR Karla Kühnla o ujasnění některých věcí týkajících se kontraktu Šen-tchou (vztahu výkonných orgánů ČR v zakázce Šen-tchou, v jakém stadiu rozjednanosti je tato zakázka, jaká je účast Ministerstva průmyslu aobchodu na jednáních konsorcia firem v otázce díla Šen-tchou, jaká je míra účasti českých firem na této zakázce a výška finančního objemu, který připadá na podíl českých firem). V říjnu 1997 obdržel O. Kužílek odpověď Ministra průmyslu a obchodu ohledně projektu Šen-tchou. Ministr v něm podrobněji informuje o tomto projektu a mezi jiným uvádí, že v červnu roku 1997 čínská vláda s konečnou platností schválila, že dodavatelem energetického zařízení bude ČR.

29. září 1997 navštívili Ministerstvo zahraničních věcí ČR velvyslanec ČLR Jen Pcheng se svým tajemníkem, kteří přišli vyjádřit svůj protest a varovat před vážnými důsledky pro ČR v případě přijetí rezoluce o porušování lidských práv v Číně a Tibetu. V zápisu z tohoto jednání je mimo jiné uvedeno „Podle slov čínského tituláře též čínské strana vzala na vědomí kroky MZV, jež podniklo při omezení sféry aktivit dalajlamy během Fóra 2000“.

30. září 1997 předal čínský velvyslanec protestní nótu předsedovi zahraničního výboru proti projednávání „protičínské“ rezoluce. Součástí návštěvy bylo i předání materiálu ve kterém čínská strana zásadně zkresluje fakta jak o Tibetu, tak o stavu lidských práv v Číně.

1. října 1997 na 15. schůzi zahraničního výboru informoval jeho předseda V. Holáň poslance o návštěvě velvyslance ČLR a předal jim materiály, které k této věci velvyslanec zahraničnímu výboru zanechal. Poslanec D. Kroupa předal členům zahraničního výboru návrh textu rezoluce na kterém se shodla pracovní skupina poslanců. Posl. M. Ransdorf navrhl předložený text odmítnout, což nebylo schváleno. Text rezoluce v této podobě nebyl přijat a bylo navrženo usnesení ze kterého vyplývá, že pracovní skupina má přepracovat návrh textu dle připomínek poslanců. Zpravodaj výboru D. Kroupa dále informoval jeho členy, že nedojde-li výbor v jednání k této věci k závěru, podá návrh na přijetí rezoluce sám na nejbližší schůzi Poslanecké sněmovny.

Skupina poslanců D. Kroupa, L. Zaorálek, M. Lobkowicz a P. Tollner dopracovala dle připomínek text návrhu rezoluce. Tento text byl nakonec většinou poslanců výboru odmítnut a aktivity se ujal poslanec J. Payne z ODS, který vystupoval celou dobu proti rezoluci. Ten 14. ledna 1998 předložil zahraničního výboru Parlamentu návrh usnesení k respektování lidských práv a svobod v ČLR, který poslanci odsouhlasili. Z tohoto návrhu „vypadla“ jakákoliv zmínka o Tibetu a celé prohlášení se obrací jen na čínské poslance. Součástí rozhodnutí výboru bylo i konstatování, že když organizační výbor Poslanecké sněmovny nezařadí projednávání tohoto bodu na pořad Poslanecké sněmovny, zašlou toto prohlášení čínské straně samostatně diplomatickou poštou. V průběhu jednání odmítl předseda zahraničního výboru Poslanecké sněmovny poskytnout zvukový záznam ze zasedání zahraničního výboru sdělovacím prostředkům a poté i poslanci (Kroupovi), členovi tohoto výboru, čímž došlo k porušení práva veřejnosti na informace. Proti tomuto postupu se ohradil poslanecký klub ODA a nechal si vypracovat posudek k otázkám práva na informace a povinnosti státních orgánů poskytovat informace o své činnosti, ze kterého jasně vyplývá protiprávnost tohoto jednání. Tímto problémem se zabýval organizační výbor Parlamentu ČR, jehož členové M. Zeman, M. Prokop a V. Exner vypracovali návrhy usnesení ke způsobu poskytování informací veřejnosti. Pro jednání Poslanecké sněmovny připravili návrh usnesení ve dvou variantách: za prvé povinnost orgánů Poslanecké sněmovny poskytovat veřejnosti zvukové záznamy a jiné materiály ze svých schůzí a ve druhé variantě předkládané M. Zemanem, že orgány nemají povinnost zvukové a jiné materiály poskytovat. Touto otázkou se 15. ledna 1998 zabýval i zahraniční výbor Poslanecké sněmovny ovšem bez jakéhokoliv výsledku.

Dne 3. února 1998 rozhodovali poslanci o zařazení návrhu usnesení k porušování lidských práv v Číně a Tibetu na program 20.schůze Poslanecké sněmovny. Proběhla dvě hlasování: první k zařazení návrhu skupiny poslanců přednesené O. Kužílkem a druhé ke schválení usnesení zahraničního výboru Poslanecké směnmovny. Poslanci svým hlasováním rozhodli, že ani jeden návrh nezařadí na program schůze sněmovny. Hlasování k prvnímu návrhu: ze 185 přítomných poslanců hlasovalo 66 pro, a u druhého návrhu bylo při hlasování ze 187 přítomných poslanců 80 pro zařazení návrhu na program schůze. To znamená, že se tento bod nedostal na program jednání poslanců.

Dne 16. dubna 1998 schválilo plénum Sněmovny Parlamentu ČR uznesení ke způsobu poskytování informací veřejnosti z jednání orgánů Parlamentu ČR. Při hlasování bylo ze 129 přítomných poslanců 82 pro a dva proti. Schválený návrh umožňuje kterémukoliv občanovi získat všechny stenografické nebo magnetofonové záznamy z jednání parlamentu.

Senát Parlamentu ČR
Ještě před započetím projednávání rezoluce v Senátu Parlamentu ČR navštívil 25. 11. 1997 Rada Velvyslanectví ČLR Wang Zhizhen tajemníka Výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost a vyjádřil nespokojenost a nesouhlas s projednáváním rezoluce v Senátu ČR.

Přijetím rezoluce se zabýval i výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost Senátu ČR, který vypracoval návrh rezoluce k otázce porušování lidských práv v Číně a Tibetu, navrhovaný text svým usnesením ze 17.12.1997 jednomyslně přijal a navrhl, aby totéž učinilo plénum Senátu. Zpravodajem k tohoto bodu se stal V. Benda.

Na tento krok reagoval velvyslanec ČLR Jen Pcheng 5.1.1998 návštěvou předsedy výboru Michala Žantovského a pohrozil, že přijetí jakékoliv rezoluce bude čínská strana považovat za hrubé vměšování do vnitřních záležitostí Číny, podporu separatistických snah dalajlamy, formu politického nátlaku a překročení hranic dialogu. Oficiální čínské stanovisko se stejným obsahem bylo také zasláno Ministerstvu zahraničních věcí ČR dne 2. 1. 1998.

Usnesením výboru se 6. ledna 1998 zabýval organizační výbor Senátu ČR a svým usnesením přikázal návrh rezoluce Senátu k projednání v petičním výboru pro lidská práva, vědu, vzdělávání a kulturu, ve výboru pro zdravotnictví a sociální politiku a výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu.

Posledně jmenovaný výbor při svém jednání z 21. ledna 1998 zavázal svého předsedu, aby na jednání organizačnímu výboru Senátu ČR prosazoval nezařazení tohoto bodu do programu pléna Senátu ČR. Dne 18. února 1998 se návrhem rezoluce zabývaly i dva zbývající výbory. Petiční výbor pro lidská práva, vědu, vzdělávání a kulturu svým usnesením doporučil, aby se Senát ČR rezolucí odsuzující porušování lidských práv v Číně a Tibetu zabýval. Výbor pro zdravotnictví a sociální politiku navrhl Senátu doporučit zástupcům parlamentu, vládě a prezidentovi ČR, „aby na mezinárodních fórech podporovali přijetí společných akcí na obranu a ke zdůraznění pocitu odpovědnosti za lidská práva v kterékoliv části Země“. Výbor nedoporučil Senátu přijetí rezoluce k porušování lidských práv v Číně a Tibetu s odůvodněním, že „nenalezl dostatek důvodů pro prioritní projednávání porušování lidských práv v Tibetu a Číně“. Jak dále unesení uvádí „jsou mu totiž známy i další země a teritoria, kde práva jedinců nebo skupin nejsou rovnocenná, případně jsou hrubě poškozována, a k nimž zatím Parlament ČR otevřené stanovisko nezaujal“

Na druhém plenárním zasedání Senátu byl zařazen bod „návrh rezoluce Senátu Parlamentu ČR k porušování lidských práv v Číně a Tibetu“. Jeho projednávání začalo 19. března 1998 odpoledne, po dlouhé mnohahodinové diskusi bylo projednávání rezoluce odloženo na další den. 20. března pak proběhlo hlasování s následujícím výsledkem: 53 senátorů přítomno, 40 senátorů pro, 13 se zdrželo a nikdo nebyl proti. To znamená, že Senát Parlamentu České republiky přijal svým usnesením č.45/1998 ze dne 20. března 1998 rezoluci k porušování lidských práv v Číně a Tibetu.

Vláda a vládní instituce

23. dubna bylo předáno Vládě ČR prvních 6100 podpisů pod peticí požadující, aby vláda ČR aktivně vstupovala do jednání s vládou ČLR v souvislosti s problematikou Tibetu a porušováním lidských práv v Číně a Tibetu. 14. května 1998 ministr vlády ČR Vladimír Mlynář přislíbil na setkání se zástupci nevládních organizací, že navrhne členům vlády zařazení bodu „porušování lidských práv v Tibetu" na pořad jednání vlády ČR. Petiční archy bylu z Úřadu vlády předány na Ministerstvo zahraničních věcí. Ministerstvo v dopisu dne 11.června oznámilo občanským iniciativám, že obdrželo petiční archy a že „bere iniciativu na vědomí a spolu s přílohami ji zařadí do souboru podkladů k dané problematice" - žádné konkrétní kroky však neuvádí.