Články

Stanovisko Ministerstva zahraničních věcí ČR

V Praze dne 31. července 1997
č.j. 94443/97-KM

Váženy pan
RNDr Vilém Holáň
předseda zahraničního výboru
Poslanecké sněmovny
Parlament České republiky Praha

Vážený pane předsedo.

Svým dopisem ze dne 11. června 1997 jste mě žádal o poskytnutí informace o situaci v Tibetu a Číně, pokud jde o porušování lidských práv, a o stanovisko Ministerstva zahraničních věcí v této záležitosti v souvislosti s navrhovanou peticí občanských iniciativ, nesouhlasících s porušováním lidských práv v Číně a Tibetu.

Současná situace v Číně v oblasti lidských práv je neustále napjatá. Čínský režim nadále zatýká své politické odpůrce a kritiky; jen v uplynulém roce bylo v ČLR zatčeno a uvězněno v převýchovných táborech 12 známějších disidentů. Čínský disent je roztříštěný a nejednotný a jeho nejvýznamnější představitelé emigrovali do zahraničí. Pod záminkou boje proti „separatismu a špionáži“ zatýkají čínské orgány politické aktivisty z řad příslušníků menšinových národností, zejména v Autonomní oblasti Vnitřní Mongolsko a AU Sin-Ťjang. V Tibetu pokračuje perzekuce čínských úřadů proti zastáncům autonomie Tibetu a proti sympatizantům dalajlamy, který údajně podněcuje odtržení Tibetu od ČLR (ve skutečnosti se snaží o vyvolání dialogu s čínskou stranou za účelem větší autonomie a svébytnosti Tibetu v rámci ČLR). Čínské orgány pokračují v zatýkání i mučení tibetských politických aktivistů s cílem zastavit projevy otevřeného protičínského odporu, zlomit politickou moc klášterů a zbavit se funkcionářů, oddaných dalajlamovi. V tibetských věznicích se údajně nachází kolem 800 politických vězňů, přesné údaje však nelze zjistit. Situaci vyhrocují i pumové útoky a sabotáže Tibeťanů.

Česká republika považuje Tibet za součást ČLR, i když se svou vlastní kulturní svébytnosti. Současně si je ale vědoma situace v oblasti lidských práv v ČLR, jako i účelovosti argumentů čínské strany, odsuzující údajné vměšování do svých vnitřních záležitostí. ČR je přesvědčena, že základní lidská práva a svobody mají univerzální charakter a že jejich porušování v určité zemi svými důsledky a významem přesahuje rámec dané země. Je proto třeba na případy porušování lidských práv otevřeně poukazovat.

Vámi zmiňovaná petice občanů koresponduje též např. s aktivitou skupiny poslanců PS PČR, kteří hodlají iniciovat schválení rezoluce, odsuzující porušování lidských práv v Číně a Tibetu. Samotní poslanci si uvědomují možné důsledky svých aktivit, o čemž svědčí fakt, že jeden z organizátorů akce, poslanec za ODA O. Kužílek, požádal o stanovisko k možným negativním dopadům na obchodně ekonomické vztahy ČR s ČLR ministra průmyslu a obchodu K. Kühnla. Poukazuje přitom, že obdobné rezoluce schválily parlamenty mnoha demokratických zemí, aniž vůči nim Čína uplatnila sankce.

Současné zkušenosti však ukazují, že i západoevropské země mají potíže s vyjadřováním svých názorů na lidská práva v Číně.

V dubnu 1996 podepsalo 209 poslanců a senátorů protestní petici proti návštěvě čínského premiéra Li Pchenga ve Francii. Mezi signatáři byli mj. i bývalý poradce prezidenta Chiraka P. Lellouctve, gaullista M. Schumann, bývalý ministr spravedlnosti R Badinter a řada jiných významných osobností. Li Pchengova návštěva proběhla ve značně napjaté atmosféře a přes podpis předběžných obchodních kontraktů nedošlo k jejich realizaci. Zlepšení přinesla až návštěva prezidenta J. Chiraka v květnu 1997 (obrat vzájemného obchodu Francie a ČLR činil v r. 1996. 4,147 mld. USD).

Ani v Německu, které je největším evropským obchodním partnerem ČLR (obchodní obrat v r. 1996 - 13,169 mld. USD), se neobešly aktivity v oblasti lidských práv bez problémů. K politickému ochlazení došlo v létě 1996, kdy se v SRN konala mezinárodní konference o Tibetu a kdy byla přijata téměř všemi poslaneckými frakcemi Bundestagu rezoluce k lidským právům v Tibetu. Čínská reakce byla okamžitá - zrušení návštěvy delegace podvýboru Bundestagu pro lidská práva do ČLR, odvolání Týdne čínské kultury v Mnichově, protestní nóta německému tituláři proti konání konference a vypovězení pobočky Friedrich Naumann-Stiftung (organizátor konference) z ČLR. K normalizaci vztahů opět došlo až po návštěvě ministra zahraničních věcí K. Kinkela (červenec 1996) a zejména po návštěvě prezidenta SRN R. Herzoga v listopadu 1996 v ČLR. Z příkladu Německa je zřejmé, že ochlazení ve vzájemných vztazích, byt' dočasné, uplatňuje ČLR i vůči zemím s podstatně větším ekonomickým potenciálem, které jsou stabilními a významnými obchodně-ekonomickými partnery ČLR.

Na 53. zasedáni Komise OSN pro lidská práva v Ženevě (duben 1997) díky podpoře zejména rozvojových a asijských zemí nebyl předložen na program jednání Dánskem iniciovaný návrh rezoluce odsuzující porušování LP v Číně. Čína v té souvislosti obvinila Dánsko ze „vměšování do vnitřních záležitostí“ a zrušila plánované výměnné návštěvy delegací obou zemí. Současně oznámila přerušení spolupráce s Dánskem v oblasti lidských práv. Na témže zasedání kritizoval nizozemský ministr zahraničních věcí Van Mierlo Čínu za její politiku v oblasti lidských práv a zasazoval se o přijetí dánského návrhu rezoluce. Čínská strana jednostranně zrušila návštěvu nizozemské ekonomické a obchodní mise, jež se měla uskutečnit v červnu 1997. Odhadovaná ztráta na zakázkách pro Nizozemsko činí zhruba 1,5 mld. guldenů.

Vzhledem k výše uvedeným faktům i vzhledem k současné ekonomické situaci ČR je nutno zvážit, zda nyní akce podobného typu (petice občanů, rezoluce poslanců) podporovat. V kladném případě existuje reálná možnost, že čínská strana zaujme opět negativní stanovisko k otázce české účasti na projektech v ČLR, zejména energetických, v celkové hodnotě zhruba 900 mil. USD, jejichž realizace by významnou měrou přispěla ke zlepšení české obchodní bilance s ČLR. Přestože byly tyto projekty jíž dříve schváleny Statní plánovací komisi ČLR, teprve nyní podle informací z Pekingu čínská strana rozhodla o projektu Šen-tchou ve prospěch ČR. Jeho realizaci ze strany ústřední vlády by měl potvrdit čínský ministr energetiky Š Ta-čen, jehož návštěva ČR se očekává v srpnu 1997. Za současné situace, kdy se česke firmy a jejich výrobky v ČLR jen obtížně prosazují, by mohl negativní postoj čínské strany vyústit v další propad naší obchodní bilance s ČLR.

Doporučuji proto, aby s ohledem na uvedené aspekty byla k prezentaci názorů na dodržování lidských práv v Číně využívána vhodná příležitost konstruktivního dialogu s konkrétními čínskými představiteli při jejich návštěvách v ČLR a při kontaktech s čínskými diplomaty v Praze (neoficiální stanovisko ČR je zřejmé právě z vyjádření příslušných občanských sdružení a nevládních organizací, případně českých zástupců v mezinárodních organizacích, zabývajících se lidskými právy). V této praxi vyvážené politiky vůči Číně hodlá ČR pokračovat i v budoucnosti a vedle politického dialogu současně hledat cesty k dalšímu prohlubováni obchodně-ekonomické spolupráce s ČLR.

S pozdravem
Ministr zahraničních věcí České republiky