Tibinfo - informační systém o Tibetu
ČR-Tibet-Čína
   

Český tisk

Znáte Tibetské listy?

„Když jsem se poprvé dostal do Indie do Ladaku a setkal se s Tibeťany - co by exaktní fyzik a technokrat, i když zcestovalý - cosi v nich mě upoutalo a po návratu domů jsem zjistil, že to ¸něco‘ pro mne znamená ¸mnoho‘. V té době jsem začal navštěvovat buddhistické meditace pod vedením Honzy Komrsky a pochopil, že nelze tibetskou kulturu studovat, aniž bych se do tohoto neznáma zcela neponořil“, říká Ľubomír Sklenka, vydavatel Tibetských listů, nezávislého občasníku pro věci tibetské.

Jak vznikla idea vydávat Tibetské listy?
„Pociťoval jsem jako nutnost udělat informační systém o Tibetu. Nyní bude mít TIBINFO počínaje březnem druhé výročí své existence. Každé dva měsíce informace aktualizuji a přidávám další materiály. Tento systém získal určitý věhlas a pomalu se dostává i do širšího povědomí. Zpočátku byl k nahlédnutí na internetu, ale protože většina lidí, kteří mi psali, k internetu přístup neměla, rozhodl jsem se vydávat brožuru, z čehož nakonec byl časopis. První číslo vyšlo v létě 1998 a na podzim se musel udělat dotisk. Idea byla taková, že budeme Tibetské listy rozdávat. Rozeslali jsme je do knihoven, do čajoven a lidem, kteří o ně požádali. V loňské zimě vyšlo číslo druhé. Do budoucna bych chtěl vydávat tři až čtyři čísla ročně. Do prvního čísla jsem dal své peníze a peníze Honzy Komrsky, později jsme nějaké finance získali od dobrovolníků. Nyní je možné si časopis již předplatit. Tibetské listy nejsou klasickým časopisem, ale spíš informačním bulletinem. Není v nich jen politika nebo lidská práva ale i kultura nebo např. tibetské kuriozity, recepty na tibetská jídla - tedy vše, co by lidi mohlo zajímat a co si myslím, že je důležité o Tibetu vědět.“

Jak vypadá současný Tibet?
„Projel jsem mnoho asijských zemí, byl jsem v Barmě, Laosu, v Pákistánu, pobýval u Ujgurů..., ale jsem přesvědčen, že Tibeťané jsou jediný národ, který se dokáže smát - a to za jakýchkoliv podmínek. O to více se mě dotýkají všechny jejich těžkosti, s nimiž jsem se při svých pobytech setkal. V Tibetu je v současné době několik základních problémů. Nyní už by se nemělo říkat heslo Free Tibet, ale měli bychom používat daleko přesnější Save Tibet, heslo, jež razí dalajlama. Už nejde o žádnou samostatnost Tibetu, ale o samotné přežití Tibeťanů - jednotlivců i jako etnického celku. Migrace Číňanů stále roste, na 6 milionů Tibeťanů je již 8 milionů Číňanů. Otřesné změny, které to s sebou přináší, jsem viděl na vlastní oči v letech 95, 96 a 98 ve Lhase. Ulice mizí pod buldozery a na jejich místech se objevují čínské garáže a domy, do nichž masově stěhují Číňany. Lhasa se tak stává čínským městem, tibetského osídlení je již pouhých 20%. V západním Tibetu tomu prozatím tak není, protože zde mnoho měst nebylo, až na správní středisko Ali, které vybudovali Číňani. Ti se stěhují nejen do měst, ale i do vesniček, jejich cílem je obsadit celé úrodné údolí Brahmaputry. V roce 1996 byla v souvislosti s neshodami kolem pančhenlamy vyhlášena kampaň „Tvrdý úder“, kterou Číňani vyprovokovali nejprve v klášterech sundáváním fotografií dalajlamy, posílali tam také převýchovné týmy, jež přesvědčovaly mnichy a mnišky, aby podepsali pětibodový závazek, že největším škůdcem Tibeťanů je dalajláma apod. Tisíce lidí bylo vyhnáno z klášterů a mnoho lidí násilně zemřelo. Byla také obnovena kampaň proti těhotenství. V roce 1996 se vyskytly v jedné oblasti případy sterilizací třistaosmi žen. Regulace porodnosti probíhá i formou nucených potratů. Dále je tu problém se vzděláváním. Vzdělání nemůže mít každý. Proto tisíce dětí utíkají do exilu do Nepálu a do Indie. Agresivní kampaň Číňanů a čínštiny vytlačuje tibetštinu. Vyskytují se případy, kdy malé tibetské děti začínají mluvit mezi sebou čínsky. Tibetské noviny je těžké sehnat, v knihkupectví jsou vidět jen akademické časopisy o tibetanistice, které nejsou pro obyčejné lidi. Všude je cítit utrpení lidí, kteří nemají žádnou jistotu.“

Jak je to s tvým jazykovým vybavením, cestoval jsi sám? Jakým způsobem ses do Tibetu dostal, když oficiální cestou to téměř nejde?
„Tibetsky jsem se učil pět let, ale to nic neznamená. Snažím se své azykové znalosti zdokonalovat, ale naposledy jsem jel s kamarádkou Zuzanou, sinoložkou a tibetoložkou, která hovoří poměrně plynně tibetsky. Po Tibetu se dá cestovat jako individuální turista s velkými obtížemi, ale nechci hovořit o tom, jakým způsobem jsem se tam dostával já. Uvědomuji si, že když někam člověk přijede, je jakýmsi předvojem, který odstartovává další a další... A dnešní turistika kulturu a tradici ničí. Když se mě lidé o přednáškách ptají, zda do Tibetu jet, odpovídám: Pokud tam nemusíte, nejezděte. Jeďte do Indie, do Ladaku, Sikkimu nebo Nepálu, kde je Tibeťanů dost. Ale pokud víte, že cestu a zážitek z Tibetu opravdu potřebujete, tak se prostě na nic neptejte a jeďte. A uvidíte, máte-li karmu takovou, aby vás tam dovedla.“

Děkuji za rozhovor

Tento článek je převzat z časopisu Dotek, 3/1999



[  01.03.1999    zdroj: Dotek   autor: Pavlína Brzáková  ]