Představujeme

Ústav Dálného východu FF UK

„Během příprav na přijímačky jsem měla příležitost přečíst si řadu čínských románů, esejí a povídek, klasických i moderních, což pro mě byly cenné zážitky. Jiný způsob pohledu na svět a na sebe sama, který se v nich odráží, může člověku ze Západu velmi rozšířit obzor,“ uvádí studentka anglistiky a sinologie Zuzana Daňková jeden z důvodů, proč se rozhodla studovat čínský jazyk a kulturu. Přestože se to někomu může zdát nezvyklé, dá se v Praze studovat několik oborů věnujících se kultuře, filozofii a jazyku vzdálených východních zemí. Všechny tyto obory poskytuje Ústav Dálného východu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy.

Sinologie, japanologie, koreanistika, mongolistika a vietnamistika – to jsou akademické názvy oborů, které mohou mladí lidé se zájmem o východní kultury studovat v Praze. „Studenti by měli ovládnout mluvený a psaný jazyk a získat znalosti z historie, literatury, filozofie a tradic daného regionu,“ píše se na internetových stránkách ústavu. Důraz se však klade především na výuku jazyka, který většinou vyučují rodilí mluvčí. „Vlastně už od prváku máme čínštinu s rodilou mluvčí, jen na gramatiku a čínské písmo máme české vyučující,“ potvrzuje Zuzana Daňková.

Vedoucí Ústavu Dálného východu je Doc. PhDr. Olga Lomová, Csc., vyučují zde například Dušan Andrš, Ph.D, PhDr. Martin Hála, PhDr. Zuzana Ondomišiová a další odborníci, kteří jsou známí nejen na akademické půdě, ale i mezi širokou veřejností, především díky publikování a překladům knih s asijskou tematikou.

Úroveň studia je díky nim na vysoké úrovni, jak potvrzuje i studentka Zuzana Daňková: „Ať se student zajímá o historii, klasickou čínštinu, klasickou literaturu, moderní literaturu, nebo filozofii, katedra je schopna nabídnout zajímavé semináře vedené schopnými vyučujícími. A nároky kladené na studenty se mi zdají zdravě vysoké. Například anglistikou se dá mnohem snadněji jen tak proplout, aniž si člověk něco ze studia odnese. To myslím na sinologii nepřipadá v úvahu.“ Ústav Dálného východu také vlastní rozsáhlou knihovnu, která obsahuje přes deset tisíc svazků v pěti jazykových sekcích – čínské, korejské, japonské, mongolské a vietnamské. Výhodou studia je i poměrně vysoká možnost, odjet studovat do zahraničí. „Na sinologii může jet nejméně na rok studovat do Číny nebo na Tchaj-wan každý, kdo aspoň trochu chce, pomocí mezivládních stipendií.“

Zájem o obory Ústavu Dálného východu není tak malý, jak by se lecckomu mohlo zdát. Například na sinologii se pravidelně hlásí až sto padesát lidí, přijato je zhruba deset až patnáct uchazečů. Obory se však většinou otevírají jen jednou za dva roky.

Jedinou stížností, která se na Ústav Dálného východu z řad mladých lidí snáší, je vyhýbání se současným problémům států, kterým se dané obory věnují. Na fakultě se neuvyčují předměty věnované politice, ekonomii či mezinárodním vztahům daných zemí, což ze studia vylučuje všechny mladé lidi se zájmem o politologii s důrazem na asijské země.

Tibetanistika zatím chybí

Přestože se některé přednášky týkají i Tibetu, tibetanistiku jako obor fakulta zatím neotevřela. „Tibetanistika není samostatný etablovaný obor, to by zde museli působit alespoň tři čtyři učitelé, aby skladba přednášek odpovídala propozicím, které fakulta má. Zatím by tedy měla tibetanistika fungovat jako doplněk,“ říká k tomu Zuzana Ondomišiová, která na fakultě učí Dějiny Tibetu. Hlavním problémem je podle ní nedostatek tibetologů, kteří by na fakultě mohli působit.

Studenti se však mohou na fakultě učit tibetštinu, kterou už druhým rokem vyučuje tibetský lektor Tändzin Dargjä. Osmadvacetiletý absolvent Institutu buddhistické dialektiky v Dharamsale vede na fakultě také předmět o tibetském buddhismu a tibetštině učí i mimofakultní zájemce v Centru Potala. Na nedostatek začátečníků si nestěžuje, „málokdo však vydrží,“ říká. „Co se týče tibetštiny s Tändzinem, má výuka možná drobné mouchy z hlediska didaktiky, ale to se bohatě vyrovná tím, že se během těchto hodin člověk dozví spoustu věcí o tibetských reáliích a charakteru Tibeťanů, a když chce, taky se dobře zasměje,“ podotýká k tomu studentka Zuzana Daňková.

Tento článek je převzatý z časopisu Tibetské listy č. 11 - jaro 2001.