Vlajka pro Tibet

Vlajka pro Tibet a dny Tibetu v České republice 2002

Tak jako každý rok i letos si desátého března připomeneme již čtyřicáté třetí výročí krvavého potlačení tibetského povstání ve Lhase. K tomuto nejvýznamnějšímu novodobému tibetskému výročí proběhnou v celém světě i v České republice akce vyjadřující solidaritu se zemí, kde jsou téměř padesát let porušována lidská práva a kde je neustále násilně potlačována svoboda a touha po národní svébytnosti. Protože se na nás pravidelně obracíte vy, naší čtenáři a příznivci Tibetu s dotazem, jak se vy osobně můžete do této celosvětové kampaně zapojit, připravili jsme pro vás tento návod a inspiraci. Pokud již něco ve vašem regionu připravujete, dejte nám vědět a my vaší akci uvedeme zde tak, aby se o ní dovědělo co možná nejvíce lidí.

Dny Tibetu ve vašem městě či obci

Solidaritu s Tibeťany můžete ve dnech 1.- 15. března 2002 vyjádřit i uspořádáním doprovodných akcí týkajících se Tibetu - přednášek, besed, koncertů, výstav, promítáním filmů či vyvěšením tibetské vlajky na dalších místech (čajovny, kluby, školy apod.). Svou podporu můžete vyjádřit třeba jen tím, že kulturní akci, která se u Vás bude konat, symbolicky věnujete Tibetu (např. si před samotným zahájením akce připomenete, co se stalo v Tibetu 10. března 1959). Opět budeme rádi, když nám o této akci na podporu Tibetu dáte vědět.

Vlajka pro Tibet

Celosvětová kampaň Vlajka pro Tibet vznikla v polovině devadesátých let v západní Evropě a spolu s celoevropskými demonstracemi se stala jednou z nejvýznamnějších symbolických akcí na podporu Tibetu. Radnice v České republice se k ní od roku 1996 pravidelně připojují. V roce 1996 se k akci připojila první čtyři města, o rok později jich bylo již 18, v dalších letech 57, 87 a 93 a loni to bylo již 90 měst, obcí a městských částí. Pro srovnání: v loňském roce v nejaktivnějších zemích jako např. v Německu vlálo na 600 tibetských vlajek a ve Francii asi 450 vlajek. A co můžete udělat vy?

• Pokud víte, že ve vašem městě nebo obci se vlajka pravidelně vyvěšuje, připomeňte někomu z vaší radnice, aby ji ani v roce 2002 nezapomněli vyvěsit.
• Pokud ve vašem městě či obci vlajka ještě nevisela, obraťte se na vašeho starostu (primátora, spřízněného zastupitele) se žádostí o vyvěšení tibetské vlajky. Nejvhodnější je obrátit se dopisem, který pošlete doporučeně nebo doručíte do podatelny, abyste měli doklad, že dopis na radnici došel.
• Vzorový dopis i s přílohou popisující co se stalo v Tibetu v roce 1959 a děje nyní najdete dále v textu. Dopis si můžete stáhnout z naší webové stránky.
• Pokud starosta (primátor) odmítne, požadujte, aby se vyvěšení vlajky projednalo na jednání zastupitelstva, na které máte právo přijít.
• Nenechte se odradit argumenty, že radnice vlajku nemá. Radnice si ji může koupit u Občanského sdružení Lungta, Dlouhá 33, 110 00 Praha 1, tel: 0606-449738, e-mail: lungta@ecn.cz, www.lungta.cz.
• Domluvte se svými kamarády a známými a vyvěšení vlajky požadujte jako skupina občanů, budete mít větší šanci, že uspějete.
• Tibetská vlajka na radnicích visí 10. března celý den, některé radnice ji vyvěšují již 9. března večer a snímají až 11. března ráno.
• Přesvědčete se, že na vaší radnici tibetská vlajka visí a dejte nám o tom vědět telefonicky, e-mailem nebo dopisem (přesný a věrohodný seznam radnic je velmi důležitý).

Vzorový dopis

Vážený(á) pane(ní) primátore(ko),
Vážený(á) pane(ní) starosto(ko),
Dne 10. března 2002 si připomeneme 43. výročí povstání Tibeťanů ve Lhase, krutě a krvavě potlačeného čínskou armádou. K tomuto výročí proběhne vedle mnoha akcí zasazujících se za lidská práva a svobodu pronásledovaných Tibeťanů i kampaň Vlajka pro Tibet, během které města a obce na celém světě vztyčují tibetskou vlajku jako symbol své solidarity se zemí, kde jsou téměř padesát let porušována lidská práva a opakovaně uplatňovány metody násilného potlačování svobody a jakékoliv snahy o národní svébytnost.

Radnice v České republice se od roku 1996 pravidelně připojují k této celosvětové symbolické akci. V roce 1996 se k akci připojila první čtyři města, o rok později jich bylo již 18, v dalších letech pak 57, 87, 93, a v loňském roce to bylo 90 měst a obcí z celé České republiky. V některých městech byla kampaň za velkého zájmu veřejnosti doprovázena i dalšími akcemi na podporu Tibetu. To vše svědčí o stále větším nesouhlasu českých občanů s porušováním práv a svobod v této vzdálené zemi, týrané komunistickou zvůlí a terorem.

Máme přímou zkušenost s komunistickým režimem a proto Vás vyzýváme, abyste Vy jako demokraticky zvolení zástupci našeho města nezůstali lhostejní k těžkému osudu lidí v této trpící zemi, připojili se ke kampani Vlajka pro Tibet a dne 10. března 2002 v našem městě vyvěsili tibetskou vlajku. Vlajku si můžete koupit u Občanského sdružení Lungta, Dlouhá 33, 110 00 Praha 1, tel: 0606-449738, e-mail: lungta@ecn.cz, www.lungta.cz.

Datum
Váš podpis
Vaše adresa
Příloha: Co se stalo v Tibetu v roce 1959 a děje dnes

Co se stalo v Tibetu v roce 1959 a děje dnes
Po vpádu čínské armády do Tibetu v roce 1950 a postupném obsazení celého území začali Číňané budovat strategické silnice vedoucí do Tibetu a posilovat tam své místní vojenské a policejní jednotky. S rostoucí vojenskou převahou se začal stupňovat nátlak na tibetskou vládu i na obyčejné Tibeťany. Agresivní protitibetská komunistická politika Číňanů po vpádu do Tibetu v roce 1950 nakonec vedla k lidovému povstání, které vypuklo ve Lhase 10. března 1959.

Povstání bylo krvavě potlačeno a dalajlama byl donucen opustit Tibet a uchýlit se do indického exilu. Bilance „úspěchů“ čínské invaze, nejrůznějších celostátních kampaní, pracovních a ideologických programů a „kulturní revoluce“ je dostatečně známá: 80 000 mrtvých během vojenského vpádu a v důsledku zásahu proti povstání v roce 1959. Přes milion Tibeťanů zemřelo ve věznicích, pracovních táborech nebo při hladomoru. Neustávající exodus Tibeťanů do exilu dosahuje již 120 000 uprchlíků. Z více než 6000 klášterů, chrámů a svatyní, v nichž žilo téměř 600 000 mnichů a mnišek, zůstalo pouhých třináct. Mniši a mnišky byli z klášterů vyhnáni, cenná umělecká díla vypleněna a rozprodána. Komunistická totalitní moc krutě omezila základní práva Tibeťanů na svobodu vyjadřování, užívání mateřského jazyka, pohybu, náboženství. Státní populační politika nutí tibetské ženy k násilným potratům a sterilizacím. Svévolné zatýkání, represe, mučení, zastrašování a věznění se staly součástí každodenního života Tibeťanů v jejich vlastní zemi.

První stadium okupace mělo převážně vojenský, strategický a represivní charakter. Tibet byl přeměněn v gigantickou vojenskou základnu a čínskou přítomnost v zemi ztělesňovali zejména vojáci a administrativní kádry státní správy. Pohyb obyvatelstva byl přísně střežen a regulován a do Tibetu se nedostal nikdo bez úředního povolení. Od 80. let (po smrti Mao Ce-tunga v roce 1976) došlo i v Tibetu k některým náznakům uvolnění politických poměrů, ale zároveň se prohloubilo ničení země. Vojenskou okupaci země nahradila okupace ekonomická, jejíž důsledky mohou být pro Tibeťany ještě zhoubnější. Největší hrozbu, jíž jsou Tibeťané a jejich jedinečná starobylá kultura vystaveni, představuje státem organizovaný a podporovaný masový příliv čínského civilního obyvatelstva do Tibetu, vedoucí k postupné asimilaci tibetského etnika. Dnes žije v Tibetu vedle 6 milionů Tibeťanů 7,5 milionů Číňanů.

Současná situace v Tibetu je kritická. Kampaň čínských úřadů nazvaná „tvrdý úder“ a s ní spojené „převýchovné“ akce z let 1996 - 2000 stále ještě přetrvávají, i když jen v menším rozsahu. Po útěku Jeho Svatosti karmapy z Tibetu do indického exilu byla kampaň rozšířena na laiky i obyčejné lidi žijící mimo kláštery. Mnoha politickým vězňům byly prodlouženy tresty nebo ztíženy vězeňské podmínky. Nadále je zadržován druhý nejvyšší duchovní představitel Tibetu pančhenlama Gendün Čhökji Ňima, nejmladší vězeň svědomí na světě. I loňské teroristické útoky na New York v září loňského roku se čínské úřady snaží využít ve svůj prospěch tím, že režimu nepohodlné osoby začaly označovat za teroristy. Zatím takto označují muslimské Ujgury, kteří se podobně jako Tibeťané snaží zachovat svoji národní identitu. Je jen otázkou času, kdy čínské úřady takto začnou označovat i tibetské mnichy a mnišky, kteří bojují za práva svého národa a náboženství výlučně nenásilnou formou. První případy již byly zaznamenány...

Tento článek je převzat z časopisu Tibetské listy č. 13-14 - podzim - zima 2001