Literatura

Svědectví o klášteře Labrang

Autor neuveden, Labrang: tibetský buddhistický kláštor v socialistickej Číne (dokumenty a svedectvá), Edice Dokumenty sv. 2, Lungta Bratislava, 2002, 92 s., mapa, schéma kláštera, četné fotografie a faksimile.

Po prvním svazku „Edice Dokumenty“, publikovaném v roce 1999 pod názvem Zavírání dveří, náboženská represe v Tibetu, vyšel v loňském roce svazek druhý, neméně pozoruhodný a v mnohém ohledu ještě zajímavější než svazek předchozí. Slovenskému a českému čtenáři se poprvé dostává svědectví o nedávné historii amdoského kláštera Labrang „z první ruky“. A možná přesnější bude hned na úvod říci, že se jedná o „dvě ruce“: tibetskou a čínskou. Tato mimořádně cenná publikace nemá v slovenském a českém písemnictví obdobu, ve světovém kontextu sice existuje rozsáhlá publikační řada TIN (Tibet Information Network), vydávaná v Londýně, která přináší podobná svědectví, ale její čtenářstvo se omezuje jen na anglicky čtoucí zájemce. Publikace Labrang se svojí strukturou podobá některým londýnským svědectvím z TINu, představuje však svébytný útvar. Pozornost tibetanistů a buddhologů se v devadesátých letech 20. století zaměřovala spíše na oblast Centrálního Tibetu, Ü-Cang (Tibetská autonomní oblast), tedy na Tibet v užším slova smyslu. Okrajové oblasti na východě, jako je Kham či Amdo na severovýchodě, zůstaly, jistě neoprávněně, poněkud stranou hlavního zájmu. Tento postřeh se ovšem netýká pouze badatelů a odborníků na minulý i současný Tibet, ale také lidí, kteří do těchto končin přijíždějí s jinými zájmy a motivacemi, jedná se především o cestovatele, turisty a všemožné zájemce o tibetský buddhismus a bönismus.

V čem spočívá hlavní hodnota této nové, původní, české a slovenské práce? Především v tom, co již bylo výše řečeno: představuje velmi informované a poučené shrnutí dvou pólů nedávného a vlastně i současného stavu buddhismu v Amdu. Bezprostřední výpovědi mnichů a laiků z oblasti kláštera Labrang jsou v publikaci doplněny původními čínskými stranickými a vládními materiály, vztahujícími se k náboženské či církevní politice ČLR v době minulé i zcela nedávné. Je to poprvé, kdy se nám tyto dokumenty dostávají v překladu do rukou a evokují tak svojí dikcí dobu, kterou jsme do roku 1989 zažívali i u nás. Dnešní kláštery v Tibetu nejsou do značné míry stejné jako ty v minulosti, jsou to často jejich stavební kopie, týká se to i Labrangu. Ale jak to vypadá s tou částí monastického života, která není na první pohled viditelná? Jaký je život mnichů a jak ho změnila čínská okupace? Recenzovaná publikace čtenáři představuje opravdu hlubinný vhled do života jednoho tibetského kláštera. Odhaluje mnohá „tajemství Tibetu“ o kterých neměli a nemají romantičtí „hledači mystické moudrosti lámů (sic!)“ ani ponětí. Vedle zmíněných výpovědí a dokumentů obou stran dějin kláštera se čtenář z informovaných komentářů, poznámek a doplnění dozví velice mnoho o kontextu oněch výpovědí, svědectví a dokumentů. Lze pochopitelně mít i drobné kritické připomínky: například schéma kláštera na s. 11 by si jistě zasloužilo větší formát, některé číslice na něm nelze rozpoznat, stejně jako by publikaci slušela i podrobnější mapka Amda, nicméně tyto „výtky“ se týkají vskutku pouze stránky formální. Čtenář jistě ocení i seznam literatury na s. 84-86, který mu napomůže k rozšíření znalostí o dané problematice.

Tibet navštěvují každoročně stovky Čechů a Slováků, převážná většina z nich navštíví i nějaký ten klášter, ale troufám si říci, že menšina z nich zná a pochopí, co se za zdmi kláštera děje až teprve poté, co si přečte recenzovanou publikaci. A je to pochopitelné, je zde jazyková bariéra, nedostatek času atp. Takže nezbývá než neznámým badatelům za jejich skvělý ediční počin poděkovat. Závěrem lze říci, že právě kvůli originalitě, čtivosti a aktuálnosti recenzované publikace by bylo nanejvýš vhodné ji vydat anglicky, nejlépe v již zmíněném TINu.

Tato recenze byla převzata z časopisu Tibetské listy č. 18 - zima 2002.