Články

Dharamsala - hlavní město tibetského exilu

„Do Dharamsaly? Aha, to je tam, co žije dalajlama, že ano?“

Pro běžného turistu skutečně Dharamsala a dalajlama jedno jest a většina z nich také přijíždí s jediným cílem: nejslavnějšího z Tibeťanů spatřit na vlastní oči. Pobudou v Dharamsale dva tři dny a pak jedou dál, aby stihli Tádžmahal a dvacet osm dalších položek v nabitém itineráři.

Dharamsala však láká i mnoho „vážných“ návštěvníků. Nejčastěji přijíždějí buď studovat, nebo vyučovat - popřípadě obojí. Mnohé sem přivedlo studium dharmy, tibetské kultury nebo jazyka a zanedlouho se sami ocitli v roli učitele a zůstali tu mnohem déle, než původně měli v plánu. Díky zvláštní atmosféře, která v Dharamsale vládne, tady potkáte pestrou směsici návštěvníků - od nažehlených profesorů, přes zástupy „batůžkářů“ až po bizarní hledače absolutna.

Do města duchů
První Tibeťané přišli do Dharamsaly na jaře roku 1960, kdy sem dalajlamu pozval indický předseda vlády Džaváharlál Néhrú a dal tibetským uprchlíkům k dispozici bývalou britskou „horskou stanici“. Když si tehdy dalajlama našel své budoucí sídlo na mapě, měl obavu, že se indická vláda snaží uklidit Tibeťany z očí. Leželo totiž v odlehlé oblasti nad Kángerským údolím ve výšce kolem 1800 metrů. Později se však ukázalo, že Dharamsala bude pro Tibeťany zcela ideální - bylo tu několik opuštěných bungalovů a hlavně dostatek prostoru. Kdysi živé městečko bylo tehdy městem duchů: vylidnilo se po silném zemětřesení v roce 1905 a pak po roce 1947, kdy Indie získala nezávislost a přestali sem jezdit britští „sáhibové“ a „memsáhib“, kteří sem utíkali před úmorným vedrem indických nížin.

Označení Dharamsala však není úplně přesné. Dharamsala se dělí na vlastní Dharamsalu (tzv. „Dolní“ Dharamsala) a McLeod Gandž („Horní“ Dharamsala; pojmenovaná po viceguvernérovi Paňdžábu Davidu McLeodovi). Dolní Dharamsala v průměrné výšce 1250 metrů je jedním z mnoha živých indických městeček, zatímco obyvatelstvo v Horní Dharamsale (téměř 1800 m) tvoří převážně Tibeťané. Cesta autobusem z Dolní do Horní Dharamsaly trvá asi půl hodiny. A aby to bylo ještě o trochu komplikovanější (a aby návštěvník udělal také něco pro své zdraví), komplex Tibetské ústřední správy se rozkládá na svahu mezi Dharamsalou a McLeod Gandžem v místě zvaném Gangčän Kjišong („šťastné sněžné údolí“).

Dalajlamova mladší sestra Džecün Päma ve svých pamětech píše, že když v roce 1960 přijela do Dharamsaly, byl tam jeden jediný obchod a všude stály samé plátěné stany. To už dávno není pravda: dnes tu stojí jeden krámek vedle druhého a desítky hotelů a restaurací. Dharamsala je dnes domovem přibližně patnácti tisíc Tibeťanů, za rok ji navštíví asi 600 tisíc zahraničních turistů a málem puká ve švech. Svědčí o tom i zoufalý stav místních komunikací, na jejichž rekonstrukci chce v roce 2004 věnovat peníze Richard Gere s Goldie Hawnovou i vláda státu Himáčalpradéš.

Dramatickou kulisu Dharamsaly vytváří zasněžené vrcholky Dháuladhárského masivu himálajského podhůří a nezapomenutelný je i pohled z McLeod Gandže směrem dolů do údolí žebrovaného terasami políček, kde Indové pěstují pšenici, ovoce a zeleninu a o něco níže i rýži a čaj. Svahy pokrývají borovice, rododendrony, cedry a celá škála dalších rostlin, našinci známých jako pokojovky. Daří se jim tu i díky monzunu, který trvá od července do poloviny září. V tu dobu je bez diskuse nejlepší investicí koupě deštníku.

Vládní městečko
V průběhu čtyř desetiletí si Tibeťani v exilu vybudovali celou řadu institucí, z nichž většina má sídlo právě v Dharamsale, přesněji řečeno v Gangčän Kjišongu (zkráceně Gangkji). Velmi prakticky pohromadě tady jsou jednotlivé úřady tibetského exilového kabinetu (Kašagu), tibetský exilový parlament o šestačtyřiceti členech (maličký, ale budou ho zvětšovat, protože v zasedací místnosti není dost místa pro pozorovatele z lidu a od tisku) a také Nejvyšší soudní komise, která řeší občanskosprávní spory v tibetských komunitách. Na prostranství mezi budovami bývá živo, a to hlavně kolem poledního, kdy osazenstvo úřadů, studenti buddhismu a tibetštiny i další návštěvníci míří do kantýny, prosté restaurace nebo ke dvěma Tibeťankám u ministolečků pod širým nebem, kde se podává výtečné momo v přepočtu asi za deset korun.

V Gangkji najdeme ještě několik dalších úřadů, ale také redakci a studio rádia Hlas Tibetu (Voice of Tibet), nevládní Tibetské centrum pro lidská práva a demokracii (TCHRD) a Knihovnu tibetských děl a archiválií (LTWA). Právě ta ze všech institucí v Gangkji láká asi nejvíce zahraničních návštěvníků. V její budově je nejen muzeum buddhistických sakrálních předmětů, ale především rozsáhlá knihovna se 70 000 rukopisy a dokumenty v tibetštině a s 10 000 knihami v angličtině a dalších jazycích. Pořádají se tu oblíbené přednášky a kursy buddhismu a tibetštiny. Knihovna také vydává kvalitní publikace o tibetské historii, kultuře a jazyce.

Neméně významný je i Tibetský lékařský a astrologický institut, který je centrem tibetské medicíny. Mají tady kliniku, výzkumné oddělení, knihovnu, muzeum a školu tibetské medicíny a astrologie. A nedaleko je také nemocnice západního stylu, kde působí i dobrovolníci z řad lékařů a mediků.

Z Dolní do Horní
Další instituce mají sídlo nahoře v McLeod Gandži. Anebo zhruba čtvrt hodiny chůze nad ním, jak je tomu v případě Tibetského institutu múzických umění (TIPA). Tato nejstarší tibetská exilová instituce funguje už od roku 1959 a stará se o zachování tibetské hudební a taneční tradice. Umělcům z Tibetského institutu múzických umění tleskali diváci v mnoha zemích světa, včetně České republiky a Slovenska. O humanitní stránku kultury se stará Amnye Machen Institute. Zabývá se především výzkumem sekulárních aspektů tibetské historie, kultury a společnosti a vydal řadu titulů v tibetštině i angličtině, mimo jiné tibetský překlad Harrerových Sedmi let v Tibetu. V centru McLeod Gandže je potom Středisko tibetských řemesel, kde se ručně tkají koberce. O zachování tibetských řemesel se stará i Norbulingka Institute. Ten ale leží v údolí asi 4 km pod Dolní Dharamsalou. V tamějších dílnách vznikají thangky, sošky buddhistických božstev nebo dřevořezby.

McLeod Gandž je ale především místem, které pulsuje životem. Návštěvník tady najde jeden krámek vedle druhého, několik „německých“ pekařství s pochutinami západního stylu, trh s ovocem a zeleninou, prodejce starožitných předmětů i cetek a nepřeberné množství restaurací a hotelů. V samotném středu, mezi Temple Road a Jogiwara Road stojí čhörten a řada modlitebních válců.

Jako nit na špulku
„A to víte, že se chystá veřejná audience u dalajlamy?“ Zhruba tak nějak se většinou člověk dozví o chystané audienci Jeho Svatosti dalajlamy, která se odehrává v jeho sídle nedaleko od centra McLeod Gandže. Jak známo, dalajlama často cestuje do zahraničí, a tak ne každý návštěvník má to štěstí, že zrovna v době jeho pobytu v Dharamsale se koná audience. Pokud to štěstí má, je třeba vystát frontu a zaregistrovat se (Branch Security Office na Bhagsu Road v McLeod Gandži). Počet návštěvníků je omezený, a tak organizátoři upřednostňují návštěvníky, kteří o audienci žádají poprvé. Na audienci je pak třeba dostavit se k ústřednímu chrámu Cuglakhangu s orazítkovaným formulářem, bez nebezpečných předmětů a fotoaparátu a podrobit se přísné bezpečnostní prohlídce.

Zatímco čekání a bezpečnostní kontrola člověku může připadat nekonečná, vlastní audience probíhá velmi rychle. Návštěvníci vytvoří zástup, který se několikrát „ovine“ kolem chrámu, a když před hlavní vstup do chrámu přijde Jeho Svatost s doprovodem, „fronta“ se dá do pohybu. Návštěvníci dostanou pokyn, aby si kolem krku dali khatag, který si přinesli, a když na ně přijde řada, podají si ruku s dalajlamou. Vzápětí dostanou červenou šňůrku s uzlíkem (sungdü), kterou si můžou dát na zápěstí nebo kolem krku, a jejich audience skončila. Ačkoliv málokdo stačí Jeho Svatosti říci víc než „Taši dele“, pro většinu návštěvníků je to nezapomenutelný zážitek a ti, kteří pobývají v Dharamsale déle, přicházejí znovu a znovu.

Audience u dalajlamy a nejrůznější světské i náboženské slavnosti se nejčastěji odehrávají na nádvoří před Cuglakhangem, ke kterému přiléhá klášter Namgjal. Jde o exilovou verzi stejnojmenného kláštera ve Lhase, který byl založen v 16. století a sloužil dalajlamům a tibetské vládě. Klášter Namgjal je zvláštní svou „ekumeničností“ - zdejší mniši totiž vykonávají obřady všech hlavních škol tibetského buddhismu. Kromě tohoto kláštera se dvěma sty mnichy je v McLeod Gandži a okolí několik dalších klášterů a buddhistických institucí: jmenujme alespoň ženský klášter Gandän Čhöling, klášter Näčhung, Institut buddhistické dialektiky či tantrické školy Gjütö a Gjüme.

Studenti a učitelé
Dharamsala exilové Tibeťany přitahuje nejenom proto, že je sídlem dalajlamy, buddhistických klášterů a tibetských úřadů, ale mimo jiné i tím, že se jim tady otevírají možnosti, které jinde nejsou. V Dharamsale je hned několik škol, kde mohou studovat - především angličtinu, tibetštinu a základy práce na počítači. Stejně důležité je ale i to, že Dharamsala se jen hemží návštěvníky ze Západu, na kterých si Tibeťani angličtinu rovnou můžou vyzkoušet. A tak se sem přesouvají tibetští exulanti z jiných částí Indie - vždyť mnozí z nich z Tibetu odešli právě proto, aby mohli dohnat to, co se doma nemohli naučit. O jejich motivaci se pak našim učitelům může jenom zdát. Ne každý z těchto dychtivých studentů ale má to štěstí, že se může v klidu učit anglická slovíčka a gramatiku, protože v McLeod Gandži je na indické poměry draho. Naštěstí dobrovolných učitelů a cizinců ochotných pomoci je tady hodně (i když dost jich asi nebude nikdy) - někteří z nich tady našli druhý domov a vždy si jen po několika měsících zajedou prodloužit vízum do Káthmándú.

Praktické informace:

• Jak se tam dostat
  Do Dharamsaly se dostanete autobusem mj. z Dillí, Déhradúnu, Pathánkótu, Manálí nebo Šimly. Až do McLeod Gandže jezdí jen některé spoje. Oblíbené jsou zejména noční linky třídy „superdelux“ spojující McLeod Gandž s Dillím. Z Dharamsaly do McLeod Gandže jezdí autobus přes den zhruba každou půlhodinu, v noci (kdy přijíždějí některé dálkové autobusy) je možné cestu absolvovat pouze taxíkem. Oblíbená je také kombinace vlaku a autobusu: z Dillí večer vlakem do Pathánkótu (12 hod.) a pak autobusem (4 hod.). Patnáct kilometrů od Dharamsaly je také letiště, kam z Dillí létají Indian Airlines, míst je však málo a letenky drahé.
• Kdy vyrazit
  Pro návštěvu McLeod Gandže je nejpříjemnější jaro a podzim. Monzun trvá zpravidla od července do poloviny září.
• Internetové adresy
  Rozcestník s mnoha odkazy www.dharamsalanet.com, zpravodajský server www.phayul.com, oficiální stránky tibetské exilové vlády www.tibet.com, www.tibet.net aj.
• Možnosti pro dobrovolníky
  Největší zájem je o učitele angličtiny. Zpravidla je třeba zavázat se k práci alespoň na několik měsíců, pomoci ale můžete, i když jste v Dharamsale jen krátce - můžete přijít jen tak na konverzační hodinu angličtiny. Z jazykových škol můžeme jmenovat Multi Education Centre nebo The Dogga School. Poptávka je dále po počítačových odbornících, webdesignerech, medicích a lékařích, ale možnosti uplatnění jsou i v oborech jako ekologie, PR či vydávání místního časopisu Contact. Aktuální informace najdete na www.volunteertibet.org.
• Služby
  McLeod Gandž nabízí desítky, ne-li stovky ubytovacích možností všech úrovní - zhruba od 80 až po 3000 rupií za noc. Přesto v době tibetských svátků může být shánění ubytování celkem náročné. Restaurace nabízejí kromě indických a tibetských jídel i speciality italské, izraelské a další. Člověk se velmi dobře může najíst asi za 40 rupií, ale i levněji. Nechybí ani internetové kavárny (hodina připojení 30 Rs.) - tibetskou věc můžete podpořit například tím, že půjdete psát maily do internetové kavárny Tibetan Youth Congress nebo Gu-ču-sum. Zejména v době monzunu jistě oceníte i prádelny (tričko do druhého dne za 8 Rs.) a zajít můžete i do videokina na některý film o Tibetu nebo na aktuální hollywoodský trhák. Čteníchtivé návštěvníky jistě potěší informace, že v McLeod Gandži je asi devět dobře zásobených knihkupectví, kde jsou k mání nejen tibetské exilové publikace, ale i produkce britská a americká. Nakoupené knihy si pak mohou domů poslat balíkem - nejprve je třeba zajít ke krejčímu, aby knihy zašil do plátna (od 50 Rs.), a potom na poštu (5 kg knih pozemní poštou za neuvěřitelných 171 Rs. - doma balíček čekejte za několik měsíců). V McLeod Gandži je pobočka Punjab National Bank a State Bank of India, vyměňují však jen cestovní šeky; za ostatními transakcemi budete muset do Dharamsaly. Služby zasílání peněz pomocí sítě Western Union jsou k dispozici na více místech. Nechybí zde ani celá řada cestovních kanceláří, které mj. zajistí jízdenky na vlak nebo autobus třídy delux (např. Potala Tours & Travels). V případě zdravotních potíží je možné obrátit se na nemocnici Delek v Gangkji, Zonal Hospital v Dharamsale nebo zajít na kliniku tradiční tibetské medicíny, za ájurvédským lékařem, na akupunkturu, homeopatii či reiki.
• Kursy
  Kursy buddhismu a meditace včetně retreatů nabízí především Tushita Meditation Centre (www.tushita.info) a Vipassana Meditation Centre (www.dhamma.org). Na tříměsíční kursy buddhismu a tibetštiny se vážní zájemci mohou zapsat v LTWA. K dispozici jsou ale i kursy jógy, tibetské medicíny, hindštiny, vaření v tibetském nebo jihoindickém stylu a mnoho dalších.
• Výlety do okolí
  K anglikánskému kostelu Sv. Jana v divočině, který je skutečně obklopen bujnou subtropickou vegetací; do (Horní) Tibetské dětské vesničky, 2 km od McLeod Gandže, kde žije asi 3000 dětí, většinou sirotků a čerstvých uprchlíků; do vesnice Bhagsu, kde je hinduistický chrám a vodopád; nebo treky do pohoří Dháuladhár.

Tento článek je převzat z časopisu Tibetské listy č. 23 - jaro 2004