Tibinfo - informační systém o Tibetu
Informace
   

Představujeme

Sakja Thidzin (*1945)

Patří mezi nejvýznamnější tibetské duchovní autority. Jeho postavení a význam pro Tibeťany je srovnatelný pouze s dalajlamou, pančhenlamou, karmapou a několika dalšími hlavami hlavních tibetských buddhistických škol. Patří mezi nejméně známé vrcholné tibetské duchovní vůdce, protože je hlavním představitelem nejmenší a na Západě nejméně rozšířené školy Sakja, jedné se čtyř hlavních škol tibetského buddhismu. Kdo je a co dělá Sakja Thidzin, kterého obyčejní Tibeťané nejčastěji nazývají Sakja Rinpočhe?

Jeho Svatost Sakja Thidzin pochází ze starobylého tibetského královského a buddhistického rodu Khön. Je čtyřicátým prvním nositelem učení školy Sakja a zároveň nepřerušené tradice rodu Khön. Je oficiální hlavou školy Sakja a má titul Sakja Thidzin, což lze přeložit jako držitel trůnu školy Sakja. Nositelem učení všech sakjapů se stal ve věku sedmi let po smrti svého otce Vadžradhara Ngawang Cogjä Rinčhena, významného tibetského učence. Jeho matka Sönam Dolkar byla sestrou významného ministra tehdejší tibetské vlády ve Lhase. Jeho starší sestra Džebcün Čhime Thinlä, která žije v Kanadě, je významnou učitelkou a zakladatelkou jednoho z nejvýznamnějších sakjapovských klášterů na Západě.
Rod Khön odvozuje svůj původ od Khön Lü Wangpo Sungwy, který se stal v 8. století žákem velkého indického učence Padmasambhavy a byl jedním z prvních sedmi mnichů, kteří byli v Tibetu vysvěceni. V průběhu příštích třinácti generací příslušníci rodu Khön šířili po Tibetu buddhismus. V roce 1073 založil Khön Könčhog Gjalpo klášter Sakja a tím položil základy stejnojmenné buddhistické školy. Jeho syn Sačhen Künga Ňingpo (1092-1158) shromáždil stovky súter a tanter, stejně jako ústních instrukcí, které se staly základem sakjapovského kánonu. Tak byla záhy vytvořena nová škola jako zřetelná tradice s vlastním filozofickým systémem. Následující dvě staletí byla Sakja jedním z nejvýznamnějších tibetských duchovních center, ale také hlavní politickou silou Tibetu. Prvních pět sakjapovských mistrů, kteří v té době žili, zaujímá významné místo nejen v kronikách školy Sakja, ale celého Tibetu. Nejznámější z nich byli Sakja Pandita (1182-125l) a jeho synovec Čhögjal Phagpa (1235-1280).
Stovky indických súter a tanter byly zavedeny do tibetského duchovního života díky úsilí zakladatelů tradice Sakja. Mezi nejznámější patří tantry Hévadžry, které pocházejí od mahásiddhy Virúpy, dále Vadžrakila tantry od Padmasambhavy, texty Vadžrajóginí od Náropy, Guhjasamádža tantra, kterou učil Nágardžuna, a texty Mahákály od Vararučiho. Hlavním učením školy Sakja je Lamdä, učení cesty a jejích plodů, které je založeno na Hévadžra tantře.
Jeho Svatost Sakja Thidzin Ngawang Künga Thegčhen Palwar Thinlä Samphel Wanggi Gjalpo, jak zní jeho plné jméno, se narodil 7. září 1945 v Cedongu v jižním Tibetu. Stejně jako zrození jiných významných učitelů, i narození Aju Vadžry, jak se chlapec původně jmenoval, doprovázely neobvyklé jevy, např. podle dobových svědectví se na místě jeho narození objevil na obloze duhový stan. Své současné jméno dostal až poté, co obdržel první iniciace od svého otce.
Sakja Thidzin od útlého dětství intenzivně studoval všechna učení sakjapů. Již jako dítě absolvoval sedmiměsíční meditační pobyt v ústraní. Jeho hlavními učiteli byli Džamjang Khjence Čhökji Lodö, Ngawang Lodö Šenphel Ňingpo, Cogjä Thičhen Rinpočhe a Khänpo Rinpočhe. Během čínské okupace Tibetu v roce 1959 ve věku čtrnácti let utekl z Tibetu a usadil se v Indii. Poté studoval u Jeho Eminence Cogjä Thičhen Rinpočheho, který ho zasvětil do učení nesektářského tibetského učení Rime, Gjüde rinpočhe küntü (sbírky drahocenných tanter) a Lamdä (učení Cesty a jejích plodů) spojující théravádu s mahájánou a tantrami. Je držitelem učení všech tří hlavních linií školy Sakja - Sakja, Cchar a Ngor. Dále je držitelem učení tzv. Železného mostu a Velké dokonalosti (Dzogčhen) linie Ňingma, které obdržel od Dubčhen Rinpočheho a Džamjang Khjence Rinpočheho.
V roce 1974 se oženil s Darmo Kušo Taši Lhakji, dcerou ministra, který působil na dvoře krále východotibetského Derge, a ve stejném roce se mu narodil i nejstarší syn čímž bylo zajištěno pokračování tradice rodu Khön.
Jeho Svatost Sakja Thidzin založil mnoho klášterů po celé Indii i v Asii a stanovil za své exilové sídlo místo poblíž Rádžpuru u Déhrádúnu v severní Indii. Nedaleko svého sídla založil i nejvýznamnější sakjapovskou buddhistickou školu - Sakya College, školu vyšších buddhistických studií, kde je možné studovat i logiku, filozofii a další buddhistické disciplíny. Kromě častých učení ve svém sídle nebo na různých místech Indie a Nepálu zpravidla jednou ročně vyučuje i v Evropě, USA a Kanadě. K světským a politickým aspektům života exilových Tibeťanů se vyjadřuje zřídka, a když tak pouze ve velmi závažných případech jako např. v souvislosti s 11. pančhenlamou nebo s kultem Dordže Šugdäna, kdy podpořil jeho odmítnutí dalajlamou.



[  18.01.2007    autor: Ľubomír Sklenka  ]