Představujeme

Tibetský institut múzických umění TIPA

„V exilu jsme si uvědomili, že tibetské náboženství a tibetská kultura jsou dvěma základními prvky tibetské identity, dvěma znaky, které odlišují Tibeťany od Číňanů. Čínská vláda, která to také brzy pochopila, má spoustu času na to, aby systematicky ničila tibetské náboženství a kulturu. Proto je pro nás velmi důležité zachovat to, co se čínská vláda snaží zničit,“ řekl ke vzniku Tibetského institutu múzických umění jeho bývalý ředitel Džamjang Dordže.

Tibetský institut múzických umění (TIPA) založila v roce 1959 tibetská exilová vláda jako první z různých institucí, jejichž cílem bylo zachování jedinečných prvků tibetské kultury. Uprchlická komunita tehdy přispěla kostýmy, které si dovezla z Tibetu a které byly pro život v exilu zbytečné. Představení tradiční tibetské opery lhamo, jež TIPA předváděla, se stalo jedinou zábavou v uprchlických táborech.

Zachování starobylého umění

Prvotním cílem TIPA je zachování tibetské opery lhamo. Její původ se podle tradice připisuje světci a učenci Thangtön Gjalpovi, který žil ve čtrnáctém století. Tento lama šířil náboženské učení a přišel na způsob, jak ve svém konání dosáhnout úspěchu i ve velmi vzdálených a odlehlých vesnicích. Přivolal si z jedné vesnice sedm krásných sester, které uměly tancovat a zpívat. Potom Gjalpo složil operní árie z řečí potulných náboženských vypravěčů, zvaných lama mani, naučil dívky tyto árie zpívat a doprovázel je přitom na bubínek a činely. S tímto představením objížděl Gjalpo po Tibetu. Lidé, zaujati umění dívek, prohlašovali, že tancují samy bohyně (tibetsky lhamo).

V dalších stoletích se pak umění rozvíjelo. Gjalpovi prý dala ve snu bohyně Tara sedm řetězů. Ty se v představení projevily ve skupinách sedmi ngönpů (lovců), kteří předvádějí akrobatické výkony a v maskách provádějí rituál očištění jeviště od démonů, jež celé představení zahajuje. První skupinu ngönpů doprovázejí dvě osoby ve volných robách a majestátních kloboucích (gjallu). Ti mají kontrolovat ngönpy, zda dělají svou práci dobře. Třetí skupinou osob, které se účastní zahajovacího rituálu, jsou ače lhamo, mladé ženy v tradičních čhupách a zástěrách. V Tibetu je často představují muži. Po zahajujícím rituálu přichází samotný děj, který stejně jako u evropských oper končí vítězstvím dobra nad zlem a vrcholí láskou mezi hlavním hrdinou a hrdinkou.

Politika v umění

Dnes jsou představení lhamo téměř stejná jako v minulých staletích. Výrazně se však změnila organizace souborů. Hlavní představitel lhamo - Tibetský institut múzických umění - má více než 120 zaměstnanců. Tento počet nezahrnuje jen umělce a jejich učitele a trenéry, ale také řemeslníky, kuchaře, úředníky a další. Sídlem TIPA se stala indická Dharamsala. Kromě institutu předvádí operu lhamo také několik malých skupin z Indie a Nepálu. Tyto skupiny zve TIPA každoročně do Dharamsaly na festival Šontön, který byl před vpádem Číňanů předváděn ve Lhase.

Úkolem TIPA je také předávat umění mladším generacím. Mladí talentovaní Tibeťané se učí zpívat lidové písně, tancovat a hrát na hudební nástroje a vzdělávají se v teorii a praxi opery. Většinou se talentované děti vybírají z různých tibetských osad. I do praxe TIPA již ale pronikla modernizace. Aby TIPA přiblížila umění mladé generaci, začala například vydávat komiksy, založené na dějství oper. Vyrábí také krátké filmy, které sledují děj historických her.

Od padesátých let tohoto století se změnil účel umění v tibetské kultuře. Nemá dnes již jen vzdělávací a zábavnou funkci, ale projevuje se v něm také politika. "V zásadě všechny aktivity všech škol a institucí v exilu mají jeden cíl - přispět k tibetské nezávislosti a svobodě" říká k tomu ředitel TIPA Džamyang Dordže. Také proto podniká TIPA pravidelně výjezdy do ciziny, kde představení často doplňují přednášky o politické situaci v Tibetu. „TIPA už není jen kulturní záležitostí. Je jako hlas šesti milionů Tibeťanů, žijících v Tibetu. Jejím závazkem je pokračovat v tibetském boji za svobodu,“ dodává.

Tento článek je převzatý z časopisu Tibetské listy č. 8 - léto 2000.