Představujeme

Tibetská dětská vesnička

Tibetská dětská vesnička, známá ve světě pod anglickým názvem Tibetan Children's Village (TCV), je integrovaná komunita pečující o výchovu a vzdělávání sirotků, polosirotků a opuštěných tibetských dětí v exilu. Jedná se o neziskovou charitativní organizaci, jejíž vedení sídlí v severoindické Dharamsale. TCV má v Indii mnoho poboček a stará se o více než 11 000 dětí. Je také členem vídeňské SOS Kinderdorf International.

Všechny děti v TCV žijí ve skupinách, nazývaných khimcangy, což jsou vlastně tibetské domy se dvěma pěstouny. Každá z těchto domácností tvoří samostatnou „rodinu“. Během dne děti navštěvují školu a večer se vracejí do khimcangů. Kromě péče o fyzické, psychické a duchovní potřeby dětí se TCV snaží poskytovat dětem kvalitní moderní vzdělání, seznámit je s bohatým kulturním dědictvím Tibetu a pěstovat v nich vědomí národní identity.

Po čínské okupaci Tibetu v roce 1950 a odchodu Jeho Svatosti dalajlamy do Indie se ukázalo, že jednou z nejnaléhavějších potřeb tibetských uprchlíků bude zajištění péče o velký počet dětí, které ztratily rodinu nebo od ní byly během útěku z vlasti odloučeny. Dalajlama si uvědomil, že budoucnost Tibetu a jeho lidu závisí na budoucí generaci, a navrhl zřídit v Dharamsale středisko pro opuštěné děti. Dne 17. května 1960 do něj dorazilo prvních 51 dětí z táborů stavebních dělníků ve státě Džammú. Mnohé z nich byly nemocné a podvyživené. Starost o ně na sebe vzala dalajlamova starší sestra Cchering Dolma Tagla. Zpočátku byly děti přiděleny členům dalajlamova doprovodu, ale indická v láda zanedlouho poskytla budovu, ve které mohly všechny děti žít společně. V té době se středisko nazývalo Nursery for Tibetan Refugee Children (NTRC).

Zanedlouho začaly do NTRC proudit děti z dělnických táborů v Kullu, Sikkimu, Bhútánu a Nepálu. Přibyly nové budovy Egerton Hall a Kishore Niwas, TCV se ale potýkala s nedostatkem jídla, léků, oblečení i zaměstnanců. V roce 1964 zemřela Cchering Dolma Tagla a práci po ní převzala její mladší sestra Džecün Päma. O situaci ve středisku se intenzivně zajímal i dalajlama, který děti často navštěvoval.

Nursery for Tibetan Refugee Children původně poskytovala pouze základní péči. Po dosažení věku osmi let děti odcházely do internátních škol, zřizovaných indickou vládou. Jejich kapacita ale nebyla dostatečná, a tak musela NTCR rozšířit pole působnosti. Došlo k zásadní reorganizaci a s pomocí ze zahraničí začala výstavba nových ubytovacích a školních objektů. V roce 1972 byla zaregistrována organizace Tibetan Children's Village.

V době, kdy TCV úspěšně překonávala kritické počáteční období, zůstávala situace tibetských dětí ve vzdálených oblastech, jako je Ladak, velmi vážná. Nesmírná chudoba tibetských uprchlíků v Ladaku a naprostý nedostatek vzdělávacích zařízení velmi trápil dalajlamu, a tak na jeho návrh TCV poprvé rozšířila své aktivity za hranice indického státu Himáčalpradéš. V roce 1975 byla založena TCV Ladak a v roce 1980 ji následovala TCV Bylakuppe. Obě se staly plně fungujícími SOS vesničkami s vlastními školami a ubytovnami.

Zatímco TCV zaměstnávala její nová zodpovědnost, politická situace v Tibetu se neočekávaně změnila. Čína byla donucena protesty proti porušování lidských práv zmírnit útlak v Tibetu a povolila Tibeťanům navštívit jejich dávno ztracené příbuzné v exilu. To zároveň dalo rodičům příležitost propašovat své děti přes hranice na svobodu. Hlavní vesničku v Dharamsale zaplavily tisíce dětí z Tibetu. Problém s přelidněním vyřešila TCV přeměnou drůbežářské farmy v dolní Dharamsale na internátní školu. Dnes je z ní kvalitní škola s prvním i druhým stupněm, kterou plně financují exiloví Tibeťané. V roce 1990 převzala TCV také školu v Biru a rozšířila ji.

TCV i nadále hledá nové možnosti, jak co nejlépe pomáhat opuštěným dětem s přihlédnutím k potřebám celé exilové komunity. Chystá se otevření další SOS vesničky a technické školy. Mezi lety 1960 a 1996 prošlo TCV celkem 12 041 dětí.

Tento článek je převzatý z časopisu Tibetské listy č. 10 - zima 2000.