Tibinfo - informační systém o Tibetu
Vězni, mučení
   
 Novinka: Monitoring tisku

Můj syn dalajlama - kniha pamětí dalajlamovy matky. Unikátní svědectví o životě ve starém Tibetu, o útěku do exilu a o životě v cizí zemi.

Svoboda v exilu: dalajlamův vlastní životopis

Články

Příběh mladistvého Sönam Ccheringa

Sönam Cchering se narodil v okrese Čhušul nedaleko Lhasy. Do 16 let žil s rodiči, do veřejné školy chodil jen jeden měsíc. Roku 1991 vstoupil do kláštera Ňethang Tašigang.

Dne 31. května 1994 uspořádal spolu s dalšími mnichy (Phüncchog Rigčog, Ngawang Čangpa, Phüncchog Soldag, Päma Thinlä a Migmar Wangdü) krátkou pokojnou demonstraci na Barkoru před lhaským chrámem Džókhang. Během pěti minut mnichy zatkli příslušníci úřadu veřejné bezpečnosti a při převozu do vazební věznice je začali bít. Tehdy bylo Sönam Ccheringovi 14 let.

Mniši byli nejprve zadrženi a vyslýcháni. Poté je 24. července převezli do věznice Guccha. Přestože byl Sönam Cchering mladistvý, vězeňští dozorci při jeho výsleších užívali fyzického násilí. Následky tohoto surového zacházení trpí dodnes.

Strava ve vazební věznici byla velmi špatná. Čočka se zde vařila bez očištění, se zbytky lusků a s červy. Denní příděl představoval malý hrnek čaje a dvě malé tingmo (pařené knedlíky) ke snídani, vařená čočka s červy a malou dávkou nedovařené rýže k obědu a mrkvová polévka se dvěma malými tingmo k večeři. Rodiny posílaly mnichům do vězení jídlo, ti z něj však dostali pouhou polovinu.

U lidového soudu středního stupně se 11. listopadu 1994 konal „proces“. Soudce Džampal Ngöndub přednesl výčet zločinů, kterých se měli mladí mniši dopustit, a vynesl nad nimi rozsudek. O tři dny později jim policistka přinesla soupis obvinění psaný v čínštině. Hlavním trestným činem, kterého se měli dopustit, bylo "ohrožování státní bezpečnosti". Phüncchog Rigčog a Dordže Lamccho byli odsouzeni k šesti letům vězení, Päma Thinlä a Migmar Wangdü ke dvěma letům a Sönam Cchering ke čtyřem letům. Obviněným bylo sděleno, že se během tří dnů mohou u soudu odvolat. Nikdo se však neodvolal s tím, že „odvolací řízení je v Tibetu zbytečné“.

Dne 22. listopadu 1994 odebraly vězeňské úřady pod záminkou zdravotní prohlídky uvězněným mnichům krev. Krátce poté byl Sönam Cchering přeložen zpět do věznice Guccha, kde strávil dalších asi šest měsíců. Ostatní byli převezeni do věznice Dabži. Sönamovi byla 15. května a 17. července proti jeho vůli opět odebrána krev. O dvanáct dní později ho převezli do věznice Dabži. Tam byl nucen k náročnému tělesnému cvičení. Pokud toto cvičení nevykonával přesně podle představ dozorců, musel vždy po dlouhou dobu stát na horkém slunci.

Když jednou v důsledku tohoto trestu Sönam Cchering onemocněl, dožadoval se lékařského ošetření. Na jeho žádost dozorce zareagoval tím, že ho třikrát udeřil do hlavy a prohlásil, že je simulant. Podle Sönamovy výpovědi je politickým vězňům upíráno lékařské ošetření, pokud nejsou přímo upoutáni na lůžko nebo na pokraji smrti.

Ve věznici Dabži je 5. oddělení určeno pro politické vězně-muže. Dále se vězení dělí na dvě části - vpředu je nová část a vzadu část stará. V nové části je vězněno přibližně 120 politických vězňů, a to v celách po dvanácti osobách. Sönam Ccheringa nejprve osm měsíců zadržovali v nové části a pak jej přeložili do části staré. Následuje Ccheringova výpověď o demonstracích z 1. a 4. května 1998.

Výpověď o protestech v Dabži

Dne 1. května 1998 se na dvoře věznice v Dabži konalo slavnostní vztyčování čínské vlajky, kterého se museli účastnit všichni vězni z nové části tohoto zařízení. V okamžiku, kdy byla vlajka vztyčena, vyhodili dva z vězňů do vzduchu letáky a začali provolávat hesla za svobodu Tibetu. Hned se k nim přidali i další političtí vězni. Zanedlouho jim dozorce oznámil, že tento incident bude vyšetřen.

Ze solidarity k vězňům z nové části věznice se vězni ve staré části rozhodli, že se následující podobné akce nezúčastní. Dohodli se, že pokud dostanou příkaz zúčastnit se slavnostního vztyčování vlajky naplánovaného na následující den, budou protestovat. K účasti na akci však byli nakonec vyzváni vězni z nové části a opět protestovali. Když je dozorci násilím odváděli z vězeňského dvora, vykřikovali: „Nechte naše lidi být!“, „Zabíjejí naše lidi“. Vtom se přidali vězni ze staré části: „Svobodu Tibetu!“, „Nechte naše lidi být!“. Ve věznici zavládl chaos. Protestujícím se dokonce podařilo zablokovat bránu věznice a snažili se otevřít bránu mezi starou a novou částí.

Při těchto protestech postřelil čínský dozorce Šou Tchu-čchu do břicha Ngawang Sungraba z kláštera Däpung. Jeden vězeň, který kdysi studoval medicínu, se mu pokusil zastavit krvácení kusem prostěradla. Po několika minutách dozorci zraněného odnesli do nemocnice. Dawu, Ngawang Dordžeho a Cchering Phüncchoga odvedli ven. Druhého dne byli Dawa a Ngawang Dordže přemístěni na samotku. Dne 4. května přijelo do věznice asi šest policistů a všichni vězni, kteří se účastnili protestů, byli zbiti dráty a tyčemi. Když přišli příslušníci do cely č. 11, kde pobýval Sönam Cchering, vězni museli povstat a odpovídat na otázky. Policisté se jich dotazovali, proč provolávali hesla a kdo protesty zorganizoval.

Thubtän Kalzanga, který odmítl pokleknout, začal jeden z čínských příslušníků bít a kopat. Když skončil, byl Thubtän Kalzang v bezvědomí. Ostatní vězni odmítli na protest večeři. Po nepokojích byly podmínky ve věznici Dabži zpřísněny. Vězňům byl zabaven osobní majetek - včetně tužek, papíru a knih - a hned byl spálen. Byly omezeny i běžné činnosti, mj. i provoz záchodů. Také byly zakázány návštěvy rodinných příslušníků a všichni vězni dostali k prostudování knihu, která popisovala nutnost postavit se proti „odpadlíkům“.

Sönam Cchering byl propuštěn 30. května 1998 a od té doby nemá o dění v Dabži žádné další informace. Po svém propuštění zjistil, že ho Číňané vyloučili z jeho kláštera. Navíc jej sledovali a omezovali ho v pohybu. To ho 16. října 1998 přimělo k útěku z Tibetu.

Tento článek je převzat z TCHRD Human rights Update, leden 2000



[  15.01.2000    zdroj: TCHRD (www.tchrd.org)    ]