Toulky Tibetem

Žeu

Malé městečko Žeu (také Žewu nebo Žiwu) leží v severním Khamu na hlavní silnici ze Si-ningu do Kjedumda v místě, kde se spojuje se silnicí ze Seršulu, a patří k místům, kam cizinec jen tak nezavítá. Značná odlehlost od tradičních turistických míst a velkých měst je zatím nejlepší ochranou před náporem masové turistiky.

Městečku ležícím na spojnici dvou údolí s malými hliněnými domečky dominují dva kláštery. Dogön Phüncchog Dargjäling zabírá celé úbočí nad centrem městečka a tvoří jeho dominantu. Ňidzong se rozkládá vysoko nad údolím asi 1 km jižně od Žeu. Kromě obou klášterů zdobí okolní hory praporky lungta, z kterých se vytváří zvláštní konstrukce, nazývané džodar.

Vyrazíte-li nejdřív do kláštera Ňidzong, musíte vystoupat na 3900 m n. m. asi 500 metrů. Tam ve strmém svahu narazíte na ruiny kdysi proslulého a rozsáhlého kláštera. Klášter byl založen v roce 1580 a patří škole Digung Kagjü. Asi dvacet mnichů vás s překvapením, ale s radostí uvítá a ukáže vám dükhang - hlavní chrám kláštera, který si se dvěma čínskými dělníky svépomocí opravují. Potom si můžete prohlédnout ruiny klášterních budov, které stejně jako tisíce jiných klášterů neodolaly ničení čínských okupantů. Úplně na druhém konci kláštera najdete znovu postavený bílý čhörten. Několik stovek metrů nad klášterem pak najdete tibetské vzdušné pohřebiště.

Po návratu do městečka a osvěžení se v některé z mnoha muslimských hospod se můžete vydat na návštěvu do druhého kláštera. Rozsáhlý Dogön Phüncchog Dargjäling je již prakticky celý zrekonstruovaný, právě se dokončuje nový dükhang. Dominující šedá barva všech budov mluví jasně - klášter patří škole Sakja. Původně patřil škole Kadam, v roce 1265 se v něm ale na zpáteční cestě z Mongolska zastavil patriarcha školy Sakja a tehdejší vládce Tibetu Dogön Čhögjal Phagpa a klášter konvertoval k Sakji. Od té doby vedlo klášter osmnáct generací opatů, tzv. nositelů linie s titulem Do-la. Současný nositel linie je Do-la Džigme Čhökji Ňima, syn posledního Duddžom rinpočheho a otec současné inkarnace Duddžom rinpočheho. Do-la Džigme byl rozpoznán a potvrzen ve věku sedmi let Sakja Thidzinem, hlavním představitelem a nositelem linie Sakja. Dnes žije v klášteře asi 70 mnichů, kterým pomáhá při stavbě nového dükhangu mnoho řemeslníků z městečka. Máte-li štěstí a dorazíte do kláštera na konci období dešťů, můžete se zúčastnit letního festivalu. Nový hlavní chrám s 38 nosnými sloupy uvnitř dükhangu je zvenku prakticky hotový a uvnitř se začínají z hlíny vytvářet velké asi šestimetrové sochy Šákja Thubpy, Guru Rinpočheho a Čhampy. Současnému dükhangu, pouze s 16 nosnými sloupy, dominují sochy pěti patriarchů školy Sakja a obrovský trůn pro držitele linie Do-la.

Na severním okraji kláštera najdete osm čhörtenů symbolizujících osm nejvýznanějších událostí ze života Buddhy Šákjamuniho.

Zastavení se v Žeu na jeden dva dny na dlouhé cestě z Amda do Khamu nebo obráceně je příjemným zpestřením dlouhých hodin strávených v autobusech nebo v nákladních autech. Ze Si-ningu jezdí do Žeu autobusy (770 km, cca 22 hodin jízdy). V městečku najdete několik prostých restaurací a ubytoven.

Tento článek je převzatý z časopisu Tibetské listy č. 9 - podzim 2000