Tibinfo - informační systém o Tibetu
Základní informace
   
 Novinka: Monitoring tisku

Můj syn dalajlama - kniha pamětí dalajlamovy matky. Unikátní svědectví o životě ve starém Tibetu, o útěku do exilu a o životě v cizí zemi.

Svoboda v exilu: dalajlamův vlastní životopis

O Tibetu

Hory Tibetu

Když řekneme Tibet, představíme si hory, štíty, kopce, střechu světa. Tibet je synonymem pro hory, a právem. Kdybychom zde chtěli najít kousek země, která leží v nadmořské výšce pod 2000 m, uspěli bychom pouze v některých okrajových částech této rozlehlé země. Tibet je od indického subkontinentu oddělen mohutnou hradbou Himálaje nejvyšším horstvem světa, které však netvoří rozvodí. To je o několik set kilometrů severněji v Transhimálaji, oddělené od Himálaje řekou Cangpo (Brahmaputrou). Budeme-li putovat dále na sever, dorazíme na Tibetskou vysočinu . Po překonání další stovky kilometrů lidupráznými náhorními plošinami s mnoha horami, průsmyky a pohořími Čhangthangu staneme před hradbou Kchun-lunu, jednoho z nejdelších velehorských systémů světa, který na severu tvoří přirozenou hranici mezi tradičním tibetským územím a Čínou. Východní hranici Tibetu a Kchun-lunu tvoří Kham Gangdug, šest ledových pohoří Khamu. V Tibetu najdeme i nejposvátnější horu Asie, nazývanou Gang Rinpočhe, v Indii a na Západě známou pod jménem Kailás.

Transhimálaj

Transhimálaj, též zvaný Hedinovo pohoří, leží mezi 29o - 33o s.š. a 80o - 96o v.d. a táhne se od Karákóramu na západě v délce asi 1600 km a šířce 300 km na východ, hluboko do nitra Tibetu. V místě, kde Cangpo prudce mění svůj tok a opouští Tibet, přechází do čínských okrajových pohoří. Složitý horský systém se skládá ze tří hlavních pásem. Na západě je to Ngari Gangri, který svou východní částí přechází na jihu do masivu Kailásu a pak do pohoří Ňänčhen Thangla na východě. Složité horské masivy Transhimálaje tvoří nepřehlednou spleť hřebenů, oddělených hlubokými údolími, v nichž tečou řeky ústící do mnoha jezer nebo do největší tibetské řeky, veletoku Cangpo. Sněžná čára se pohybuje od 5500 do 6000 m a patří tak mezi nejvýše položené na světě, hranice lesů je kolem 4000 m. Nejvyšší vrcholy překračují sedm tisíc metrů: hora Lungpo Gangri měří 7059 m, Ňänčhen Thangla 7088 m. Průměrná výška průsmyků je 5000 m. Mnoho zaledněných tibetských vrcholů se jmenuje Gangri, Sněhová nebo Ledová hora, v tibetštině totiž gang znamená sníh nebo ledovec a ri hora.

Ngari Gangri (též Nganglong Gangri nebo Aling Gangri), začíná u 80o v.d. mohutným masivem, jemuž vévodí stejnojmenný vrchol vysoký 6429 m. Táhne se k jihovýchodu až po 86o v.d. jako pás sněhem pokrytých hřebenů dosahujících výšky 5700 - 6300 m s vysoko položenými sedly.

Hřeben Kailásu, tibetsky Gangkar Tise nebo Gang Rinpočhe, začíná na západě u jezera Pangong štítem Sadžum (6101 m) a táhne se od severozápadu k jihovýchodu až po 84o v.d. Šíře hřebenu je 35 - 40 km. Největších výšek dosahuje poblíž jezera Manasaróvar, tibetsky Mapham Jumccho, kde leží šestitisícový masiv, z něhož vybíhají četné rozsochy. Nejvyšším bodem je posvátná hora Kailás, vysoká 6714 m. Poblíž 84o v.d. se připojuje k pohoří Kailás pohoří Khangčhung. Východně od jezera Nganglha Ringccho leží pohoří Lungkar s vrcholem Lungpo Gangri (7059 m).

U pramenů řeky Cangpo navazuje na pohoří Kailás (Gangkar Tise) horstvo Ňänčhen Thangla, které probíhá jihovýchodním Tibetem mezi 29o - 31o s.š. Toto horstvo je rozvodím Indického a Tichého oceánu. Ňänčhen Thangla je hřeben vysokých štítů, na severu i jihu zaledněných; nejvyšší vrchol stejného jména je vysoký 7088 m. Tento štít se tyčí asi 120 km severozápadně od Lhasy, hlavního města Tibetu, poblíž jezera Namccho. Budeme-li putovat z Tibetu na sever, do města Golmud v čínské provincii Čching-chaj, kde končí tzv. Čchingchajsko- tibetská silnice, tak asi 100 km od Lhasy uvidíme tuto horu v majestátním horském masivu západně od silnice. Druhý sedmitisícový štít Džomo Gangri (7048 m) leží 60 km jihozápadně od štítu Ňänčhen Thangla. Kromě těchto dvou vrcholů převyšuje ještě dalších devět štítů 6000 m, sedla jsou ve výšce nad 5000 m, a to i ty, přes které vede Čchingchajsko-tibetská silnice.

Tibetská vysočina

Názvem Tibetská vysočina se tradičně označuje rozlehlé území vnitřního Tibetu se systémem hor a náhorních rovin ohraničených na jihu Transhimálajem, na severu horským masivem Kchun-lunu, na západě Karákóramem a na východě systémem východotibetských okrajových pohoří. Patří k nim např. pohoří Dangla, Kokošili, Bajankara a také tibetská náhorní plošina Čhangthang. Na severu poblíž Kchun-lunu můžeme najít i několik dávno vyhaslých vulkánů. Nejvyšších výšek dosahuje pohoří Dangla s vrcholy přesahující 6300 m nad mořem. Sněžná čára se pohybuje v rozmezí 5500 až 6000 m a hranice lesů, které se vyskytují pouze ve východní části Tibetské vysočiny, je 3000 až 3500 m. Ve starší literatuře jsou uváděna evropská jména pohoří Tibetské vysočiny jako např. Pohoří Dutreil de Rins nebo Pohoří Dupleix. V nových mapách se již tyto názvy neuvádějí, používá se nepřesný anglický přepis čínského přepisu původních tibetských názvů.

Náhorní plošina Čhangthang, Severní pláně, měří 500 000 km2 a pokrývá velkou část severního Tibetu. Nachází se východně od 81o v.d. mezi Kchun-lunem na severu a Transhimálajem na jihu, průměrná nadmořská výška činí 5000 m Je pokryta mnoha nízkými a plochými rovnoběžnými hřbety a pahorky s relativním převýšením do 1000 m a má typické kontinentální suché klima s velkými teplotními rozdíly. Zima je tu dlouhá s ledovými větry a teplotami klesajícími až k - 40oC, léto je krátké a poměrně chladné. Kontinentální podnebí ovlivňuje i úroveň zalednění. Ledovce nedosahují velkých rozměrů. Většinou končí ve výšce pod 5000 m a řeky vytékající z nich v létě zanikají v sutích a morénách. Sněžná čára Čhangthangu dosahuje až 6000 m.

Nejvýznamnější horský masiv Čhangthangu je Dangla (též Thangla, Tanggula). Najdeme ho severně od města Amdo, které leží na čchingchajsko-tibetské silnici. Horstvo rozděluje náhorní plošinu Čhangthang na severní a jižní část. Masiv je dlouhý téměř 600 km a probíhá ve směru východ - západ podél 33o s.š. Skládá se z několika hřebenů různého charakteru a reliéfu jak s ostrými zaledněnými štíty, tak i s oblými vrcholy. Nejvyšší vrcholy přesahují výšku 6300 m. Sedla leží ve výšce kolem 5000 m a přes jedno z nich vede již zmíněná čchingchajsko-tibetská silnice ze Lhasy na sever. Východní část pohoří Dangla je rozvodím, které rozděluje vody Indického a Tichého oceánu.

Z dalších horských masivů Tibetské vysočiny vzpomeneme ještě Kokošili a pohoří Bajankara, obě byly dříve přiřazovány ke Kchun-lunu. Kokošili (Kukušili) najdeme na severu Čhangthangu, jeho vrcholy dosahují výšky přes 6000 m a na západě zaledněnými štíty až 6300 m Pohoří Bajankara leží na severovýchodním okraji Tibetské vysočiny poblíž pohoří Amňe Mačhen. Dosahuje výšek přes 5100 m a na jeho severozápadních svazích pramení Žlutá řeka Chuang-che.

Velehorský systém Kchun-lunu

Pod názvem Kchun-lun se ještě v sedmdesátých letech rozuměl rozsáhlý velehorský systém rozprostírající se vějířovitě v délce téměř 3000 km od horního toku řeky Jarkendu na západě, kde tvoří hranici mezi Pamírem, Hindukúšem a Karákóramem, až k Žluté řece Chuang-che. Tato oblast je široká 150 - 300 km a leží mezi 75o - 105o v.d. a mezi 35o - 40o s.š. na území Tibetu, Ujgurska a vnitřní Číny. Ze severu ji ohraničují středoasijské pouště Taklamaklan a Gobi, na jihu Tibetská náhorní plošina. Dnes se tento velehorský systém rozděluje na několik samostatných pohoří - Kchun-lun, Altyn-tagh, Nan-šan a Amňe Mačhen. Z Kchun-lunu táhnoucího se ze západu na východ se u 84o v.d. odděluje mohutná severní větev pohoří Altyn-taghu a Nan-šanu. Jižní větev je tvořena horstvy Akar-Čekyl-tagh, Arka-tagh a Bokalyk-tagh, které patří ke Kchun-lunu. Obě větve, mezi nimiž se rozkládá bezodtoká solná Cchädamská (Cchajdamská) pánev, se spojují v oblasti pohoří Amňe Mačhen. Sněhová čára stoupá od západu na východ z 4800 do 5700 m, hranice lesa je ve výšce 2400 až 3700 m.

Kchun-lun (Kun-lun, Kuen-lun) je nejvyšší a nejdelší pohoří severního Tibetu, jeho vrcholy dosahují výšek přes sedm tisíc metrů. Svahy západního Kchun-lunu spadají k Tarimské pánvi a k poušti Gobi převážně strměji než k Tibetské vysočině. Mnohé vrcholy přesahují 6700 m, nejvyšší je Mustagh (7282 m). Výška sedel v málo členěném hlavním hřebeni je značně vyšší (5500 m) než v hluboce rozčleněném Himaláji. Východní Kchun-lun začíná pohořím Akar-Čekyl-tagh (Sněhobílé hory). Je to mohutný, poměrně úzký horský val, táhnoucí se v délce asi 300 km. Ten dále pokračuje na východ nejvyšším pohořím Kchun-lunu Arka-tagh. Tento výrazný zaledněný a strmý hřeben s průměrnou výškou přes 6000 m kulminuje vrcholem Ulug Mustagh vysokým 76987 m, nejvyšším v celém Kchun-lunu. Sedla Arka-taghu leží ve výškách 5500 - 5600 m Na Arka-tagh navazuje další zaledněný horský systém Bokalyk-tagh, ležící mezi 90. - 93. poledníkem. Tento hřeben vrcholí stejnojmenným štítem vysokým 6860 m.

Pohoří Altyn-tagh (Zlaté Hory) se odděluje od Kchun-lunu v oblasti Akar-Čekyl-taghu. Svou západní částí tvoří jihovychodní hranici Tarimské pánve a centrální částí ohraničuje ze severu Cchädamskou (Cchajdamskou) pánev. Zdvihá se nad Tarimskou pánví převýšením 3000 m. Je to divoký hřeben s ostrými skalními štíty, rozrytý dolinami řek. Střední část hlavního masivu dosahuje výšek až 6000 m a je pokrytá ledovci.

Nan-šan (Jižní hory) navazuje svou západní částí na východní okraj Altyn-tagu. Je to mohutný a složitý horský systém skládající se z několika pásů oddělených od sebe podélnými dolinami. Hřebeny jsou strmé, prudce klesající do údolí. Nan-šan má rozdílný charakter, jeho východní část, právě tak jako jižní větve východního Kchun-lunu, zasahuje jihočínský monzun. Západní Nan-šan je suchý, kamenitý, skalnatý, s chudou vegatací. Nejvyšší je západní část, kde vrcholy dosahují výšky 5100 m.

Zaledněný horský masiv Amňe Mačhen je významným buddhistickým poutním místem. Dosahuje výšky 6282 m a v minulosti byl pokládán za nejvyšší horu světa, jeho výška se odhadovala až na 10000 m.

Východní okrajová pohoří

Kham Gangdug, šest ledových pohoří Khamu, tvoří východní hranici Tibetu a Kchun-lunu. Táhne se převážně severo-jižním poledníkovým směrem a skládá se ze šesti hlavních hřebenů - Zabmo Gang, Cchawa Gang, Powo Gang, Markham Gang, Miňa Gang a Jarmo Gang. V hlubokých údolích, která je oddělují, tečou velké jihoasijské řeky, např. Mekong nebo Salwin. Nejznámější z hřebenů je Miňa Gang, který leží podél 101o - 102o v.d. na čínsko-tibetském pomezí s výrazným alpským reliéfem. Jeho nejvyššším vrcholem je bílá ledová hora Miňa Gangkar (Minya Gongkar) vysoká 7556 m.



[  05.04.2000    zdroj: TIBINFO (www.tibinfo.cz)   autor: Ľubomír Sklenka  ]