Toulky Tibetem

Žalu

I když Žalu leží pouhých několik kilometrů od frekventované turistické trasy z Gjance do Žikace, naštěstí ještě není vyhledávanou turistickou atrakcí. Klášter v Žalu patří k nejvýznamnějším v Tibetu nejen kvůli unikátním freskám ze 14. století, ale zejména jako místo, kde působil významný tibetský učenec Butön Rinčhendub.

Vznik kláštera se datuje do roku 997, kdy Lodö Dordže Wangčhug založil malý klášter Gjarong Lhakhang pouze kilometr od pozdějšího kláštera Žalu. Rozmach samotného kláštera v Žalu je však spojen s Butön Rinčhendubem (1290-1364), světcem, učencem a prvním redaktorem tibetského buddhistického kánonu Kandžuru a Tandžuru ve 316 svazcích. Butön byl vzdělaným učencem a významnou duchovní autoritou. Známé jsou jeho komentáře k Šántidévovu textu Bódhičarjávatára nebo jeho Dějiny buddhismu v Indii a Tibetu Čhö-džung. Butön patřil ke škole Kadam, ze které se později po reformaci vytvořila škola Gelug. Později za svého působení v Žalu kolem něj vznikla malá, ale významná škola zvaná Žalupa nebo Butönpa stojící mimo čtyři hlavní školy tibetského buddhismu. Její tradice vycházející z nauky škol Sakja a Kadam se zde zachovala dodnes.

Samotný klášter v Žalu založil v roce 1027 Džebcün Šerab Džungnä, člen šlechtického rodu pocházející ze západotibetského Žangžungu. Klášter v Žalu prošel v roce 1306 rozsáhlou přestavbou pod dohledem Butön Rinčhenduba a opata kláštera Dagpa Gjalcchäna. V té době byly pod patronátem mongolských chánů do Žalu pozváni stavitelé z čínského dvora a také névárští řemeslníci z Nepálu. Výsledkem jejich práce je unikátní kombinace tradiční tibetské a čínské architektury doplněná nepálskými freskami.

Vyrazíte-li ráno z Žikace autobusem nebo náklaďákem na jih do Gjance a vystoupíte-li po 18 kilometrech v malé vesničce Kjungam, do Žalu vám zbývají asi tři nebo čtyři kilometry, které musíte ujít pěšky. Boční široké údolí je po ránu zalité sluncem a již zdáli jsou vidět pozlacené střechy kláštera. Dobře znatelná stezka vede kolem malé říčky ke Gjarong lhakhangu. Prostý malý klášter sestávající pouze z jedné patrové budovy je považován za první chrám postavený v druhé vlně šíření buddhismu v Tibetu. Původně sakjapovský chrámek, kde se ve 13. století stal mnichem i Sakja Pandita, patří dnes stejně jako Žalu škole Butönpa. Gjarong lhakhang je zasvěcen ochránkyni Paldän lhamo ve zvláštní formě Rabtenma. Jednoduchá strohá výzdoba tmavých malých místností a úzkých chodeb dotváří trochu tajemnou atmosféru starého ochranného chrámu. Z ochozu horního patra je již dobře vidět Serkhang Thamo, hlavní chrámový komplex kláštera v Žalu.

Po prašné silnici nebo přes pole je to do Žalu již jen asi kilometr. Malá vesnička rozložená kolem kláštera žije zemědělstvím i klášterem. Každý poutník, Tibeťan či cizinec, vzbudí velkou pozornost a je doprovázen až ke vstupu do kláštera. Po velkém nádvoří ohraničeném ze tří stran pokoji mnichů posedávají poutníci a pobíhají desítky malých i velkých psů. Zdobený pozlacený Serkhang Thamo s asi čtyřiceti mnichy je úplným protipólem strohého Gjarong lhakhangu. Škoda jen, že vzácné zbytky nepálských fresek ze 14. století v hlavním dukhangu, shromáždišti mnichů, musíte hledat ve tmě a bez přinesené baterky je neuvidíte. Když ji nemáte, nebuďte smutní, na poklidnou a ospalou atmosféru bez turistů určitě dlouho nezapomenete.

Tento článek je převzatý z časopisu Tibetské listy č. 12 - léto 2001