Toulky Tibetem

Gandän

Když zhruba v sedm hodin ráno vyjedete autobusem z náměstí před chrámem Džókhang ve Lhase a pojedete na severovýchod po rovině údolím, které vytváří řeka Kjičhu, po dvou hodinách autobus najednou zpomalí a vy před sebou uvidíte téměř neuvěřitelnou cestu. Silnici, která vede v serpentinách do příkrého kopce, podle oka skoro v úhlu 90 stupňů. Na vrcholu onoho kopce, ve výšce 4500 metrů nad mořem, stojí Gandän - jeden ze tří nejznámějších a největších klášterů v Tibetu.

Gandän je předním klášterem školy Gelug tibetského buddhismu. V roce 1409 ho založil slavný tibetský světec a filozof Congkhapa, zakladatel školy Gelug, jež se odvozuje od učení velkého indického buddhistického mistra Atíši a jeho tibetského žáka Domtönpy.

Byl to bohužel právě Gandän, který ze tří největších tibetských klášterů nejvíce utrpěl za kulturní revoluce. V roce 1966 bylo mnoho budov zničeno následkem bombardování a ostřelování a trosky jsou zde stále viditelné. Některé klášterní budovy však byly přece jen zachovány a jiné byly a dosud jsou rekonstruovány. V roce 1996 zde proběhly velké demonstrace poté, co čínská vláda zakázala vlastnit fotografie tibetského vůdce dalajlamy, a klášter byl dočasně uzavřen. Dnes je však opět přístupný a přes problémy s policií tu vládne mnohem svobodnější a uvolněnější atmosféra, než v dalších dvou velkých tibetských klášterech Däpungu a Seře. Důvodem je možná to, že do Gandänu je to od Lhasy jen 40 kilometrů.

Vliv školy Gelug je v Gandänu všude vidět. Congkhapa a jeho dva nejvýznamnější žáci Gjalcchab Dže a Khädub Dže, kteří po jeho smrti klášter vedli, jsou vyobrazeni v téměř každém chrámu. Nejvýraznější součástí Gandänu je nově rekonstruovaná červená budova vypadající jako pevnost, která skrývá hrobku Congkhapy. Uvnitř budovy je obrovské prostranství, jež slouží jako tiskárna tibetských knih, a tak zde můžete chvíli sledovat zručnost mladých tiskařů, jak přitiskávají destičky s písmeny na papír. Samotná hrobka a také zachované tělo Congkhapy, jež bývalo uvnitř budovy, bylo zničeno za kulturní revoluce, nový zlatý čhörten však údajně Congkhapovy pozůstatky ukrývá. Zajímavá je také malá místnůstka v přízemí, v níž se nacházejí thangky ochranných božstev, například Dordže Džigdžeho. Do této místnosti jsem však mohla nakouknout jen ode dveří, protože ženy do ní nesmějí vstupovat. Hněvivý vzhled božstev by totiž podle Tibeťanů mohl narušit citlivou ženskou psychiku.

V jednom z chrámů také najdete zlatý trůn, užívaný kdysi Congkhapou a jeho žáky. Tady vás usměvavý mnich pobídne, abyste se dotkli žluté čepice, která patří dalajlamovi. Údajně ji tady dalajlama zapomněl, když prchal v roce 1959 do Indie.

Gandän zahrnuje množství dalších větších i malých chrámů a klášterních budov, vedle sebe tu stojí ty staré oprýskané i ty nově zrekonstruované. Do mnohých, které se právě opravují, se můžete také podívat a pozorovat přitom malíře, jak malují buddhistické ikony, či řemeslníky, jak stavějí sloupy. V každém chrámu a budově je také vždy alespoň jeden mnich - hlídač a většina z nich je velice ochotných popovídat si s cizinci a ukázat jim vše, co „jejich stanoviště“ nabízí.

Chrámy však nejsou tím jediným, co Gandän nabízí. Kromě nádherné dlouhé kory, po které chodí či dělají prostrace desítky poutníků, je to především nádherný pohled na údolí řeky Kjičhu a hory, jež údolí obklopují. Gandän je přesně místo, kde si člověk prostě vyleze nad klášter a je schopen zde hodiny a hodiny jen tak sedět a pozorovat okolní krajinu, dění v klášteře či poutníky pomalu se šinoucí na vedlejší horu Wanpo-ri, na níž vlají barevné tibetské praporky s mantrami. Jediná škoda je, že autobus zpátky do Lhasy vyjíždí už mezi druhou a třetí hodinou odpolední.

Tento článek je převzatý z časopisu Tibetské listy č. 17- podzim 2002