Tibinfo - informační systém o Tibetu
Základní informace
   
 Novinka: Monitoring tisku

Můj syn dalajlama - kniha pamětí dalajlamovy matky. Unikátní svědectví o životě ve starém Tibetu, o útěku do exilu a o životě v cizí zemi.

Svoboda v exilu: dalajlamův vlastní životopis

Toulky Tibetem

Rebkong

 

Bezvýznamné, nezajímavé a nehezké městečko, kde mohutná stavební činnost ničí tradiční tibetské domky a úzké uličky mění v široké rovné ulice lemované okachlíkovanými baráky s tmavomodrými skly a barevnými neonovými nápisy. Snad jen mniši v červených rouchách jezdící po ulicích na motorkách na první pohled zaujmou cizince, který se sem zatoulá. Rebkong (čínsky Tongren) ležící u řeky Rongpo gučhu, přítoku Žluté řeky, není pro turisty příliš velkým lákadlem. Nebýt toho, že město leží u významné Rongpo gönpy, nejezdil by sem snad žádný cizinec.

Původně sakjapovský klášter Rongpo, který dnes patří škole Gelug, byl založen již ve 12. století. V době svého největšího rozmachu v něm žilo až dva tisíce mnichů, teď jich v rozlehlém klášteře najdete jen asi čtyři sta. Rongpo je sídelním klášterem Rongpo Kjabgönů. Dnes vede klášter již osmé vtělení Rongpo Kjabgönu, mladý a respektovaný opat, se kterým se však cizinec setká jen velmi vzácně. Rongpo gönpa, stejně jako celé okolí Rebkongu, je tradičně pod vlivem největšího a nejvýznamnějšího kláštera v této části Amda - kláštera Labrang Tašikhjil. Do Rongpa se často uchylují mniši z Labrangu, kteří jsou pro čínské úřady nepohodlní. Možná i proto, zde najdete víc anglicky mluvících mnichů než ve větším Labrangu, se kterými si na rozdíl od mnichů z ostře hlídaného Labrangu můžete svobodněji popovídat.

Nespěcháte-li a zůstanete ve městě dva až tři dny, můžete navštívit několik malých klášterů v blízkém okolí Rebkongu. Pěšky, na kole nebo taxíkem se podíváte na velký bílý Gomar čhörten, dvojici klášterů v Senggešongu nebo malý klášter Ňäntog ve stejnojmenné vesnici. Vesnice s malými domky, rovnými střechami, několika listnatými stromy a potokem na návsi je přes den vylidněná. Oživují ji pouze skupinky malých umolousaných dětí s neodmyslitelnou nudlí u nosu. Tu a tam se vesnicí mihne i babička hledající vnoučata. Dospělé najdete na políčkách kolem vesnice nebo ve 4 km vzdáleném Rebkongu.

Z Ňäntogu můžete pokračovat kolem řeky k velkému bílému čhörtenu viditelnému již z dálky. Na čhörten, který je součástí kláštera Gomar, se dá vystoupat schodištěm lemovaným freskami a sochami buddhů a dalších postav tibetského buddhistického panteonu. V horní části čhörtenu je malá svatyně, ze které je pěkný výhled na řeku Rongpo gučhu a barevná políčka, která ji lemují. Máte-li závratě, tak raději nahoru nevystupujte, není zde žádné zábradlí nebo madla, zůstaňte dole a spolu s babičkami a dědečky z vesnice raději obcházejte čhörten po malé koře a roztáčejte na ní stovku modlitebních mlýnků.

Na druhé straně řeky leží vesnice Senggešong, kde žijí vynikajícími malíři, proslavení po celém Tibetu. Vesnice má dvě oddělené části a v každé z nich najdete jeden klášter - Sangge Jagocang a Sengge Magocang. Mniši z obou klášterů již po staletí vytváří buddhistické obrazy a fresky výjimečným „rebkongským stylem“. Kolem obou klášterů najdete domky s malířskými dílnami. Stačí překonat ostych a do některého z nich vstoupit. V nevelkých místnostech s nedostatkem světla můžete obdivovat hotové thangky, nebo v poklidu sledovat, jak je místní mistři vytváří. A pokud máte nějaké peníze navíc, můžete nějakou za přijatelnou cenu hned koupit.

Do Rebkongu se dostanete ze Sin-ningu (5 - 6 hod, denně několik autobusů) nebo z Labrangu (4 - 5 hod, jeden autobus denně). Ve městě najdete několik restaurací a hotelů.

Tento článek je převzatý z časopisu Tibetské listy č. 23 - jaro 2004



[  30.05.2005    zdroj: Tibetské listy (www.lungta.cz)   autor: Ľubomír Sklenka  ]