Výpovědi

Sexuálně zneužitá elektrickými obušky

Jmenuji se Tändzin Chödön, je mi 28 let a jsem mniška. Dva měsíce jsem strávila ve vězení Guccha za to, že jsem se 4. února 1988 zúčastnila demonstrace za nezávislost Tibetu.

Čínská policie mě a další mnišky zatkla a převezla nás v autech do zadržovacího centra Guccha. Když jedna mniška začala křičet „Tibet je nezávislý“, všechny nás zbili pažbami zbraní. Znovu nás zbili také po příjezdu do Guccha, kde okamžitě začaly výslechy.

Tři příslušníci čínské policie přišli do mé cely a ptali se, kdo demonstraci zorganizoval. Bili mě, ale vše najednou skončilo. Tibetský příslušník zakřičel: „Ty nestydatá mniško, ty jenom běháš za mnichy. Kdybych měl svoji zbraň, zastřelil bych tě!“ Pak na mě poslal psa. Stála jsem tiše, dokonce i když mě pes kousnul.

Potom nás zavedli na chodbu a nařídili nám, ať si svlékneme vše, kromě vesty a spodního prádla. Potom nás postupně odváděli do jedné místnosti. Byly tam čtyři ženy - jedna mladá Číňanka a tři Tibeťanky. Řekly mi, ať se svléknu a lehnu si na zem. Viděla jsem je, jak přinášely zauzlené provazy, elektrické obušky a hole. Zakryly si obličeje a vzaly si rukavice. Nejdřív mě po celém těle bily holemi. Asi po pěti úderech jsem upadla do bezvědomí. Když jsem se později probrala, uviděla jsem, jak jsou jiné mnišky sexuálně zneužívány elektrickými obušky. Když se elektrický obušek dotkl mého těla, cítila jsem se, jako kdyby se každý nerv v mém srdci napnul, a bylo mi zle.

Řekly mi, ať si stoupnu a opřu se o zeď. Hádala jsem se s těmito ženami, ale ony mi poté čtyřikrát plnou silou vrazily obušek do vagíny. Tři dny jsem pak měla velké bolesti a měla jsem problémy při močení. Potom mi obušek nacpaly do úst. Snažila jsem se mít ústa pevně zavřená, ale ony na obušek tvrdě tlačily, takže mi poranily rty a téměř vyrazily dva zuby. Po tomto mučení jsem nebyla schopna chodit, musely mě proto do cely přenést. Nevěděla jsem, jestli je den nebo noc. Když jsem trochu obnovila své síly, uviděla jsem, že má kůže získala nazelenalou barvu a že mám modřiny na hýždích.

Když nás propouštěli domů, dostaly jsme radu: Všechny jste ještě mladé a nezralé a neumíte pořádně přemýšlet. Pokud vás chytíme, jak se účastníte nějaké demonstrace, budete popraveny.“ Po odchodu z vězení jsme byly pod přísným dohledem policie.

Po svém propuštění 27. června 1988 jsem zůstala více než dva roky v Tibetu, než jsem v roce 1991 se třemi společníky uprchla do Indie. Rozhodla jsme se utéci, protože jsem byla vyhnána z kláštera, poslána domů a bylo mi zakázáno navštěvovat jakoukoli instituci. Vím, že můj útěk může způsobit problémy mým pěti příbuzným žijícím v Tibetu, ale neměla jsem na výběr.

Následkem mučení jsem ztratila třetinu svých schopností, především na pravé straně těla. Ve vězení jsem nikdy nedostala léky, ani mě neprohlédl lékař, ale po svém propuštění jsem byla dva měsíce upoutána na lůžko a mohla jsem jen posílat vzorky moči lékaři. Nyní trpím každý den bolestmi hlavy, bolí mě záda a mám problémy s žílami. Kvůli bolestem nemohu dlouho studovat nebo číst texty.

Tändzin Čhödön

Tento článek je převzat z publikace Tales of Terror, TCHRD, Dharamsala, 1999