Prohlášení

Prohlášení J.S. dalajlamy ke 32. výročí povstání tibetského lidu

Před dvěma dny, 8. března, jsme konali zvláštní modlitby za všechny statečné Tibeťany, kteří položili své životy za věc Tibetu, a za ty, kdo v celém Tibetu nepřestávají demonstrovat za svobodu. V tento den před dvěma roky byl v Tibetu vyhlášen výjimečný stav. Vzpomínáme zejména na mladistvého Lhagpa Ccheringa, nedávno ve vězení umučeného k smrti, na Lozanga Tändzina a ostatní, kterým podle zpráv hrozí každým dnem nebezpečí popravy. Chtěl bych, abychom si 8. březen každoročně připomínali jako den vzpomínek na všechny, kdo jsou v Tibetu žalářováni, mučeni a popravováni, na rodinné příslušníky těchto obětí, kteří rovněž trpí, a modlili se za ně. Dnes, u příležitosti 32. výročí národního povstání z 10. března 1959 si znovu tyto statečné Tibeťany připomínáme.

Situace v Tibetu zůstává neutěšená. 1. května loňského roku čínské úřady ohlásily zrušení výjimečného stavu v Tibetu. Jsou tu však jasné důkazy, že šlo pouze o jeho nominální zrušení. Lidová ozbrojená policie, která byla stažena, byla nahrazena tisíci příslušníky tajné policie. Je-li situace v zemi skutečně normální, jak Číňané tvrdí, měli by okamžitě odvolat všechny tajné policisty a nechat Lhasu spravovat civilními úřady. Dříve než byl výjimečný stav v Tibetu zrušen, byly stovky mnichů a mnišek vyhnány ze svých klášterů. Po červencové návštěvě generálního tajemníka Komunistické strany Číny Ťiang Ce-mina v Tibetu byla zavedena ještě přísnější opatření k potlačení všech aktivit Tibeťanů ve Lhase, které (10. března 1991) Číňané považují za politické. Oficiálně vyhlásili, že „vysoký“ a „přísný“ trest musí být vyměřen „pohotově“. Avšak přesto zůstává duch tibetského lidu nezlomen: v demonstracích za svobodu Tibetu pokračoval nejméně šestkrát.

Moje hluboké znepokojení nad neustávajícím koloběhem útisku a hromadným přílivem Číňanů do Tibetu, ohrožujícím samu existenci našeho lidu a kultury, mne vedlo k tomu, abych předložil Číňanům dva významné návrhy: Pětibodový mírový plán pro Tibet v roce 1987 a takzvaný Štrasburský návrh v roce 1988.

Štrasburský návrh byl učiněn v přesvědčení, že se setká se základním očekáváním tibetského lidu, aniž by přitom byla popřena skutečnost dnešní čínské nadvlády v Tibetu. Mnozí Tibeťané byli těmito návrhy zklamáni a mnozí je kritizovali jako příliš smířlivé, jako bezdůvodné ústupky.

Moje návrhy se u čínského vedení nesetkaly s žádnou oficiální odezvou. Jejich státní sdělovací prostředky se k nim de facto postavily kriticky. Vzhledem k tomuto jejich promyšlenému zápornému stanovisku mám pocit, že moje osobní angažovanost pro tyto myšlenky neměla úspěch. Soudím že logickým krokem nyní je přiznat si, že v úsilí o navázání kontaktu s čínským vedením jsme neuspěli. Jestliže v nejbližší budoucnosti nepřijdou od Číňanů nějaké nové iniciativy, nebudu se více cítit vázán návrhy, které jsem učinil ve svém štrasburském projevu. Moje oddanost věci svobody a zákonných práv tibetského lidu zůstane však nadále neochvějná. Zůstávám rovněž stoupencem dialogu s Číňany, aby bylo dosaženo mírového řešení tibetského problému.

V uplynulém roce došlo ve světě k mnoha pozitivním a dalekosáhlým změnám. Opatření přijatá v Sovětském svazu prezidentem Gorbačovem měla významný a dalekosáhlý dopad. V mnoha zemích, především ve východní Evropě, byly diktatury jedné strany nahrazeny vládami zvolenými ve všeobecných volbách. Odstranění berlínské zdi a sjednocení obou německých států jsou svědectvím konce studené války a krokem směrem ke světu, který už nebude více pronásledován vyhlídkami na válku mezi Východem a Západem.

Také v Mongolsku šli lidé k volbám, aby si zvolili novou vládu. Vítám zejména obrodu buddhismu v Mongolsku, které pojí s Tibetem těsné kulturní a náboženské svazky. A v naší části světa se musím pochvalně zmínit o lidu Nepálu pro jeho úsilí o obnovení systému více stran a o Jeho Veličenstvu králi Bíréndrovi pro usnadnění tohoto procesu. Bohužel v mnoha jiných zemích, jako například v Barmě, třebaže se lidé hlasitě dožadují větší svobody, jejich vlády na to dosud pozitivně neodpověděly.

Jsem přesvědčen o tom, že ani Čína nemůže zůstat stranou, neměnná, když všude ve světě dochází k takovým zásadním proměnám. Jednoho dne i čínský lid pozná, že toliko skrze skutečně demokratickou formu vlády bude schopen uvolnit svou tvůrčí energii pro dobro Číny a pro mír a pokrok ve světě. Projevy této změny jsou již patrné. Potlačení demokratického hnutí, vedeného studenty a intelektuály v Pekingu v červnu roku 1989 představuje pouze dočasný nezdar, ve skutečnosti se nakonec tato událost stane čínskému lidu inspirací, aby pokračoval ve svém boji za větší svobodu a demokracii.

Mírová a politicky stabilní budoucnost Číny nespočívá jen v tom, zda se jí podaří naplnit touhu po demokratičtějším systému, nýbrž také v tom, zda se zhruba osmdesáti miliónům takzvaných menšinových národů podaří získat vlastní svobodu. Mají-li se stabilita a mír vrátit do Asie, musí se Čínská lidová republika přeměnit v demokratické a spolupracující společenství států. Takové společenství se nemusí omezovat pouze na Chany, Tibeťany, Ujgury a Mongoly, kteří si přejí setřást jho čínské komunistické nadvlády, ale mohlo by zahrnovat také Vietnam, Kambodžu, Laos a další státy a národy, které mají zájem na vybudování Asijského společenství.

Byl jsem velmi zarmoucen nedávnou válkou v Perském zálivu a ztrátou tolika lidských životů. Považuji tuto krizi za výjimku v jinak povzbudivé atmosféře. Velmi často bývají takové výbušné situace důsledkem nějakého zanedbání kdesi v samých začátcích, když nebylo náležitě využito diplomacie a mírových metod. Faktorem, který napomáhá takovým nepřátelstvím, jsou „strategie“, k nimž se mnohé národy uchylují ve snaze dosáhnout rovnováhy moci, jež je údajně v jejich zájmu. Tím nejhorším faktorem, přispívajícím ke zrodu konfliktů podobně jako válka v Perském zálivu, je především obchod se zbraněmi, jemuž se jednotlivci i národy věnují, aby získali finanční zisk. Takový obchod je nesmyslný, nezodpovědný a zcela postrádá lidské ohledy. Chceme-li se vyhnout takovým tragickým konfrontacím, musíme od samého začátku věnovat větší pozornost situacím možných konfliktů. Musíme také změnit svou omezenou, sobeckou strategii a zájmy a usilovat o větší pocit odpovědnosti, přesahující sféru našich vlastních bezprostředních zájmů. S takovým přístupem nejenže uchováme mír pro ten který národ, ale položíme zároveň základy trvalého míru pro všechny.

Už od mládí jsem toužil po době, kdy bychom mohli vynalézt takový politický systém, který by odpovídal jak našim tradicím, tak i požadavkům moderního světa. Od chvíle, kdy jsme odešli do exilu, jsme se snažili vytvořit shromáždění volených zástupců - čithü - jako rozhodující charakteristický znak našeho úsilí o rozvoj takového systému. Přistupujeme nyní ke změnám, které povedou k další demokratizaci a posílení naší vlády v exilu. Věřím, že tyto změny umožní tibetskému lidu získat rozhodující hlas při hlasování o budoucnosti jeho země. Jsem proto velmi hrdý na to - a jsem si jist, že i vy všichni - že minulý měsíc přistoupili Tibeťané v exilu již pojedenácté k volebním urnám, aby si zvolili nové shromáždění zástupců. Toto shromáždění bude mít mnohem více členů a bude hrát mnohem větší úlohu při rozhodování o výkonné moci naší vlády. Členové kašagu, výkonného orgánu naší vlády, jsou již od zvláštního kongresu loni v květnu volenými úředníky, a nikoli úředníky mnou jmenovanými.

Jsem přesvědčen, že budoucí generace Tibeťanů budou považovat tyto změny za jeden z nejdůležitějších výsledků naší exilové zkušenosti. Jsem přesvědčen o tom, že tak jako uvedení buddhismu do Tibetu stmelilo náš národ, tak i demokratizace naší společnosti dodá tibetskému lidu vitalitu a umožní, aby naše rozhodovací instituce vyjadřovaly upřímně vyslovované potřeby a přání všech Tibeťanů.

V průběhu posledních několika let pro mne znamenaly velké povzbuzení všechny ty projevy na podporu tibetské věci, kterých se nám dostalo na vládní i individuální úrovni na celém světě. V posledních letech Kongres Spojených států a několik parlamentů v Evropě a v Austrálii přijaly rezoluce vyjadřující zájem o Tibet a tibetský lid a projevující jim svou podporu. Loňské březnové setkání přátel Tibetu v Dharamsale bylo dalším povzbudivým důkazem o rozsahu této podpory.

Letos byl tento národní den zároveň vyhlášen prvním dnem Mezinárodního roku Tibetu 1991-1992, celoročního připomínání Tibetu, jeho lidu a jeho kulturního dědictví. Jménem nás všech děkuji každému z vás, kdo je zapojen do přípravy a realizace četných výstav, konferencí, seminářů, publikací a jiných akcí a projektů, věnovaných tomuto výchovnému poslání v globálním měřítku.

V závěru chci ještě jednou poděkovat všem dobrovolným spolkům a jednotlivcům, poskytujícím pomoc společenství tibetských uprchlíků. Zvláštní dík patří lidu a vládě Indie za jejich pohostinnost a porozumění po všechny tyto roky, projevované nám i přes četné jejich vlastní problémy a závazky.

Dalajlama

10. březen 1991