Hudba, film, divadlo

Tibetsko - hollywoodské námluvy

Kdysi dávno, v daleké zemi, byl mírumilovný národ, který věřil v duchovní sílu, spojující nás se vším ostatním ve vesmíru, přepaden říší zla, která nevěřila v nic mimo hmotu a jakýkoli nesouhlas se snažila rozdrtit silou.

Mnozí uprchli se svým duchovním vůdcem přes vysoké horské průsmyky a ledové pustiny aby žili v exilu. Odtud volali ke všem národům, usilovali o svou svobodu a kázali soucit a odpuštění nepřátelům. V povrchní a rozporuplné době si tím získali spoustu Kaliforňanů, ale dostalo se jim jen málo podpory od světových vůdců, kteří se více starali o získání kontraktů na výrobu nových letadel pro říši zla a na vysílání svých satelitních televizí.

Zredukovat moderní dějiny Tibetu na tuto stručnou zápletku může působit banálně, ale pro generaci hollywoodských filmových režisérů, vyrostlých na Hvězdných válkách, jsou snadná klišé Šangri-la a jeho gurua ve stylu Yody, okořeněná přitažlivostí buddhismu, neodolatelnou kombinací. A jelikož Hollywood vždy potřebuje zloducha, čínská okupace Tibetu zaplnila vakuum vzniklé rozpadem Sovětského Svazu. V současnosti je hotových nebo ve výrobě nejméně sedm filmů o Tibetu a četné dokumentární a hudební projekty různé úrovně.

Dokončuje se i patrně nejcennější pokus, Kundün (oslovení dalajlamy používaný Tibeťany, výraz nejvyšší úcty, doslovně znamenající „přítomnost”) režiséra Martina Scorceseho. Líčí příběh raných let současného dalajlamy až do chvíle jeho odchodu do indického exilu po čínské invazi – Mao Ce-tungem nazývané „mírové osvobození“ – v roce 1950 a povstání tibetského lidu v roce 1959. Kromě Scorceseho je jedinou zúčastněnou významnou postavou Hollywoodu manželka Harrisona Forda, scenáristka Melissa Mathison. Spolu se štábem tibetských uprchlíků ve filmu hraje nejmladší dalajlamova sestra Džebcün Padma úlohu jejich matky.

Snímek Sedm let v Tibetu, v USA uváděný od října, vypráví příběh charismatického rakouského badatele Heinricha Harrera, který se nedávno přiznal ke členství v SS, od jeho prvovýstupu na severní stěnu Eigeru v roce 1938. Harrer byl na počátku druhé světové války během horolezecké expedice na Nanga Parbat zajat Brity a uvězněn v Kašmíru. Uprchl, proniknul do Tibetu a po dlouhé a obtížné cestě přes nehostinný Čhangthang v severním Tibetu dorazil do Lhasy, kde se posléze stal učitelem mladého dalajlamy a zůstal jím až do čínské invaze. Hvězdou filmu s rozpočtem 50 milionů dolarů je Brad Pitt a režisérem Jean- Jacques Annaud, mezi jehož předešlá díla patří Jméno růže. Dalajlamova neteř a dcera Džebcün Padmy má ve filmu stejnou roli jako její matka v Kundünu, což ji staví do zvláštní pozice, neboť představuje svou babičku, těhotnou se svou matkou.

Dalším projektem v této řadě je Dixie Cups, příležitost pro herce - producenta Stevena Seagala, který hraje agenta CIA spolupracujícího v roce 1960 s tibetskými rebely. Seagal svůj film založil na heroickém ale k neúspěchu odsouzeném zápasu tibetské odbojové skupiny, která bojovala proti čínské okupaci ze základen v nepálském Mustangu. Jednotka s názvem Čhubži Gangdug, čili Čtyři řeky, šest horských pásem podle jejich domovské provincie Kham ve východním Tibetu, byla cvičena v tajných základnách CIA v Coloradu a na konci 50. let bojovala s komunistickou Čínou dokud CIA svou podporu náhle neukončila.

Merchant-Ivory, známý spíše rozvláčnými dramaty ze současnosti jako byl Pokoj s vyhlídkou, koupil scénář o dvou Američanech pobývajících ve Lhase za zoufalého povstání v roce 1987, které bylo Číňany nemilosrdně potlačeno a zakončilo krátké období relativní svobody po Maově smrti. A producent Supermana Ilya Salkind údajně chystá film o kontaktu mezi antropologem a yettim, který, pokud pověsti nelžou, bude krátký a ne příliš povedený.

Tím to ale nekončí. Hollywood je plný známých osobností, které o sebe zakopávají v dalajlamově předpokoji a mávají přitom transparenty Free Tibet. Tou nejznámějši je Richard Gere, který na oscarové ceremonii v roce 1993 obhajoval práva Tibeťanů natolik vášnivě, že už jej nikdy znovu nepozvali. Na seznamu jsou ale také tak rozdílné talenty jako Harrison Ford, Oliver Stone, Bjork a Adam Yauch z Beastie Boys, jehož Milaräpova nadace, pojmenovaná po tibetském básníku a mystikovi z 11. století, organizuje dobročinné akce ve prospěch Tibeťanů.

„Filmy do jisté míry podpoří tibetský historický nárok na samostatnost”, říká Robbie Barnett z Tibet Information Network, „ale kromě jedné či dvou postav bohužel sklouzávají k líčení Tibeťanů jako sladkých, roztomilých hraček, za které můžeme rozhodovat.”

Barnett, který byl ve Lhase během nepokojů v roce 1987 a pomáhal organizovat lékařskou pomoc pro jejich oběti, tvrdí, že Tibeťané ve filmech působí anachronicky. „Filmy vytvoří emocionální podporu, ta ale má malý politický užitek, protože naznačuje, že Tibeťané jsou obětmi, nikoli politickými činiteli. Zdůrazňují dalajlamovy náboženské kvality a jak Tibeťané trpěli, ale sotva budou mít pozitivní vliv z hlediska posílení Tibeťanů a nepřispějí ke střízlivosti, modernosti a efektivnosti jejich přístupu ke světu.“

Alison Reynolds, ředitel londýnské Free Tibet Campaign doufá, že filmy budou mít „závažný podtext“ ale dodává: „Vítáme každou pozornost, která zvýší obecné povědomí.“ Tato hvězdná pozornost ovšem nijak nezapůsobila na současný režim ve Lhase, protože i když většina filmů se nezaobírá přímo čínskými ukrutnostmi během okupace, ukazují, že Tibet byl dřívě nezávislou a pokojnou zemí – což odporuje čínským nárokům na nadvládu. Číňané podle svých tradic odpověděli intenzivní kontrapropagandistickou kampaní a pohrozili ekonomickými sankcemi. Loňského listopadu Peking varoval společnost Disney, která Kundün financovala, že její plány na tematické parky a filmy v Číně budou ohroženy, pokud natáčení Kundünu bude pokračovat. Pod tlakem veřejnosti, požadující aby podpora boje za svobodu měla přednost před vyděláváním peněz, Disney neustoupil a čínské požadavky odmítnul.

Čínské úřady dosud proti Disneymu nevystoupily a aktivisté jsou potěšeni etickým postojem Myšáka Mickeyho. „Politika Disneyho která klade větší důraz na dodržování principů než na obchod je řídkým a velmi potěšujícím jevem a Tibeťané po celém světě jsou z ní nesmírně šťastni,“ řekl Tempa Cchering, sekretář oddělení informací a mezinárodních vztahů. Nebo jak to elegantně formuloval Richard Gere: „Nechat si diktovat diktaturou je špatný precedens.“

Nátlaku se nevyhnulo ani Sedm let v Tibetu. Poté co producenti filmu utratili milion dolarů při hledání vhodného místa v severní Indii, nedostali povolení zde natáčet, neboť indická vláda údajně podlehla tlaku Číňanů. Annaud odvezl místo toho svůj štáb do Argentiny, vybudoval repliku Lhasy z roku 1940 na pampách a jaky si nechal dopravit letecky z Montany.

Pokud jde o Čínu, ta uvedla dvanáctidílný seriál který má zobrazovat život „skutečných“ Tibeťanů a k tomu televizní dokument o reinkarnacích lámů včetně pančhenlamy, druhého nejvýznamnějšího vůdce tibetského buddhismu. Film je dalším pokusem o ospravedlnění čínských snah omezit dalajlamův vliv v Tibetu. V květnu 1995 dalajlama uznal šestiletého Gendün Čhökji Ňimu jako reinkarnaci předchozího pančhenlamy, který zemřel za podezřelých okolností v roce 1989 v žikackém klášteře. Číňané odmítli přijmout dalajlamova kandidáta a nahradili jej vlastním, přičemž Gendüna drží v zajetí a jeho místo pobytu je neznámé.

Tento způsob nakládání s tibetskou duchovní hierachií budí obavy do budoucna. Dalajlamovi samotnému je dnes přes šedesát let a tibetská exilová vláda v severoindické Dharamsale má obavy, že až přijde čas nalézt jeho nástupce, Číňané znovu zasáhnou, aby si zajistili nominální kontrolu nad tibetským buddhismem. Stále naléhavěji se jeví potřeba přimět Číňany k jednání o budoucnosti Tibetu, než základy kdysi nezávislého státu budou ještě více rozrušeny. Někdo může mít pocit, že současný dalajlama se příliš sbližuje se světem Hollywoodu, ale v době kdy vlády nečinně přihlížejí, potřebují on a jeho lid všechnu podporu, jakou mohou získat.

Tento článek je převzatý z The Guardian, 2. 6. 1997.