Prohlášení

Prohlášení J.S. dalajlamy ke 33. výročí povstání tibetského lidu

Dnes, kdy si připomínáme 33. výročí povstání z 10. března roku 1959, jsem mnohem optimističtější, pokud jde o budoucnost Tibetu, než kdykoli dříve. Tento můj optimismus pramení jak z odhodlání tibetského lidu uvnitř Tibetu, tak z dramatických změn, ke kterým došlo všude ve světě, zejména v bývalém Sovětském svazu. Jsem přesvědčen o tom, že během příštích pěti až deseti let dojde k velkým změnám také v Číně.

Zhroucení totalitních režimů v různých částech světa, rozpad sovětského impéria a opětovné vynoření svrchovaných, nezávislých států mne utvrzuje ve víře v konečné vítězství pravdy, spravedlnosti a lidského ducha. Krvavá říjnová revoluce roku 1917, která určovala po sedm desetiletí osudy Sovětského svazu, skončila nekrvavou, nenásilnou srpnovou revolucí roku 1991.

Z dějin je nám známo, že i ta nejmocnější impéria a vojenské mocnosti přicházejí a odcházejí. Žádná moc na světě není ustavena jednou provždy. To platí zejména o moderní době, kdy sdělovací prostředky disponují tak účinnou mocí. Je proto zcela zřejmé, že Čína nemůže zůstat nedotčena tím, co se odehrává uvnitř a vně této země.

Současné čínské vedení by si mělo s předvídavostí a moudrostí vzít z probíhajících politických změn ve světě poučení, aby nalezlo trvalé mírové řešeni svých vlastních problémů. Dnes na jedné straně dochází k úplnému rozpadu Sovětského svazu a na straně druhé zase k vytvoření jedné společné Evropy, která se dobrovolně spojuje pro své společné a vzájemné dobro. Jsme rovněž svědky zrodu nového Společenství nezávislých států, povstávajícího z popela nyní již mrtvého Sovětského svazu.

Již po několik let předkládám návrhy na řešeni čínsko-tibetských problémů. Řekl jsem také, že by mohly posloužit jako příklad pro řešení obdobných problémů jinde ve světě. V dnešním světě, kde všechno se vším souvisí a je navzájem propojeno, nemůže žádná země s, Vama o sobě doufat, že přežije, nemluvě už vůbec o tom, že dosáhne úspěchu a prosperity. Přitom žádná země nebo společenství nechce zůstat kolonií nebo podřízeným územím jiných.

Současné čínské vedení má dnes dvě možnosti. První - zahájit osvícený politický proces vedoucí k hladkému přechodu k plně demokratické společnosti a umožnit oblastem, které Čína násilím anektovala a obsadila, aby se staly svobodnými a rovnoprávnými partnery v novém světovém pořádku. Druhá možnost - přivést Čínu na pokraj krvavých politických konfliktů, což by ovšem v zemi se čtvrtinou lidské populace bylo strašnou tragédií. Projeví-li čínská vláda opravdový zájem o to, aby nalezla řešení tibetské otázky, na naší straně nebude chybět ochota ani upřímnost. Jsme i nadále stoupenci jednání, i když můj štrasburský návrh, předložený před více než třemi roky, už dávno neplatí. Tuto ochotu bohatě dokazuje můj návrh na realizaci mé návštěvy Tibetu v nejbližší době. Bohužel čínská vláda odmítla na tento návrh přistoupit.

S tím, jak lidé získávali více poznatků o skutečné situaci v dnešním Tibetu, zvyšovalo se ve světě i zaujetí pro naši věc a její podpora. Upřímný zájem a sympatie ze strany vedoucích politiků, s nimiž jsem se za svých cest v loňském roce setkal, mne velmi povzbudily. Hodnotíme tyto příznivé změny v postojích cizích vlád nikoli jako zaujetí postoje namířeného proti Číně, nýbrž jako zaujetí pozic směřujících k pravdě a spravedlnosti.

Dnešní den je rovněž dnem ukončení velmi úspěšného Mezinárodního roku Tibetu. Mezinárodní rok Tibetu byl připomenut ve více než 36 zemích více než 3000 nejrozmanitějšími akcemi a událostmi. V důsledku aktivit spojených s Mezinárodním rokem Tibetu ví dnes svět o Tibetu mnohem více než před rokem. Tyto akce připomněly světu nejen pokračující utrpení tibetského lidu a škody na jeho životním prostředí, nýbrž seznámily jej také prostřednictvím různých kulturních akcí, zejména mnoha výstav, s jedinečným bohatstvím tibetské civilizace. Když jsme takto v lidech vzbudili tak velké nadšení a dobrou vůli, musíme se nyní v globálním měřítku pokusit vypořádat se s mnohem naléhavějšími a specifičtějšími potřebami, před kterými tibetský lid dnes stojí. Rozhodně proto podporuji výzvu organizace Intemational Campaign for Tibet (Mezinárodní kampaň za Tibet) sídlící ve Washingtonu, která doporučila, aby rok od června 1992 do května 1993 byl vyhlášen rokem uvědomění a aktivní úlohy mezinárodního společenství v otázkách životního prostředí Tibetu a lidských práv Tibeťanů.

Síla našeho hnutí spočívá v nezdolném odhodlání a statečnosti tibetského lidu. Jedinečným rysem našeho boje je jeho nenásilný charakter. Při úsilí o dosažení svých zákonných práv se nesmíme odchýlit od cesty nenásilí. Nepochybuji, že náš lid stejně jako lid Vnitřního Mongolska a Východního Turkestánu (Sin-ťjangu) dosáhne jednoho dne ve své zemi znovusjednocení při plném zachování svobody.

My v exilu zatím připravujeme základy pro budoucí demokratický Tibet. Nedávno byl k tomu účelu vypracován oficiální dokument, nazvaný „Směrnice pro politický systém budoucího Tibetu a základní rysy jeho ústavy“. V dokumentu se uvádí, že stávající tibetská administrativa v exilu bude rozpuštěna v okamžiku, kdy se vrátíme do Tibetu, a že já postoupím všechnu svou tradiční politickou moc prozatímní vládě. Prozatímní vláda, praví se dále v dokumentu, bude odpovědná za vypracování návrhu demokratické ústavy, podle níž si pak lid zvolí novou tibetskou vládu. Dokument ujišťuje, že vůči těm Tibeťanům, kteří působili v čínské správě, nebude uplatňována žádná politická rekriminace. Naopak tibetští úředníci v současné administrativě budou muset diky svým zkušenostem vzít na svá bedra hlavní tíhu odpovědnosti.

Budoucí Tibet bude oázou míru v srdci Asie, kde člověk a příroda budou žít v dokonalém souladu. Z toho bude mít prospěch Tibet i Tibeťané a pomůže to vytvořit základ co nejsrděčnějších vztahů mezi Indií a Čínou.

Až budou vytvořeny vskutku upřímné vztahy mezi Tibeťany a Číňany, bude možné nejen vyřešit spory mezi našimi dvěma národy, a to ještě v tomto století, ale navíc to nám, Tibeťanům, umožní významně přispět svou bohatou kulturní tradicí k duševnímu míru miliónů Číňanů.

Kéž náš boj vede k brzké obnově našich zákonných práv a k míru a prosperitě v celé oblasti!

Dalajlama

10. březen 1992