Tibinfo - informační systém o Tibetu
Buddhismus
   

Bön

Krátká historie tradice Bön

Vznik tradice Bön

Podle bönské tradice vznikl Bön v zemi Olmo Lungring, části větší země zvané Tazig. Ol znamená nezrozený, mo nezmenšující se, lung prorocká slova zakladatele Bönu Tänpa Šenraba a ring jeho nekonečný soucit. Říká se, že Olmo Lungring tvoří třetinu našeho světa a nachází se v západním Tibetu. Je popisován jako nebeský lotosový květ s osmi okvětními lístky, který se zjevil jako osmiloukoťové kolo. Z jeho středu vyrostla hora zvaná Pyramida devíti svastik Jungdung Guccheg. Svastika je symbolem nepomíjivosti a nezničitelnosti. Devět svastik pohromadě představuje devět cest Bönu. Na úpatí hory Jungdrung pramení čtyři řeky, tekoucí do čtyř hlavních světových stran. Hora je obklopena chrámy, městy a parky. Na jihu je palác Barpo Sogjä, kde se narodil Tänpa Šenrab. Na západě a severu jsou paláce, ve kterých žijí manželky a děti Tänpa Šenraba. Na východě je chrám, který se jmenuje Šampo Lhace. Komplex paláců, řek a parků s horou Jangdrung ve svém středu tvoří vnitřní část Olmo Lungring. Střední část vytváří dvanáct měst, z nichž čtyři leží přesně ve směru čtyř hlavních světových stran. Ve třetí části jsou vnější země. Tyto tři části jsou obklopeny oceánem a dále oblastí hor, pokrytých věčným sněhem. Přístup do Olmo Lungring byl vytvořen tzv. cestou šípu. Tänpa Šenrab vystřelil před svou návštěvou Tibetu šíp a tak získal průchod přes nepřístupné pohoří.

Důmyslný popis Olmo Lungring byl mnohými učenci umisťován do různých částí světa. Někteří se domnívají, že je to popis hory Kailás a čtyř velkých řek, které pramení u jejího úpatí - Čína je zemí na východě, Indie na jihu, Urgjän na západě a Chotan na severu. Jiní učenci soudí, že popis odpovídá zeměpisu Středního Východu a Persie v době Kyra Velikého. Podle Bönu je zeměpisná identifikace Olmo Lungring mnohem méně významná než její symbolika, která může pomoci při bádání o vzniku učení. Symbolický popis, který spojuje historii, zeměpis a mytologii, je známý a velmi často užívaný ve starobylých textech. Buddhistický popis vesmíru s horou Méru podpírající nebesa, čtyřmi hlavními světadíly na čtyřech hlavních světových stranách a bájná země jako jižní světadíl - to je další podobný příklad.

Zakladatel a jeho žáci

Zakladatelem učení Bön je ctěný Šenrab Mibo. V dávných dobách byli tři bratři, Dagpa, Salba a Šepa, kteří studovali učení Bön v nebi zvaném Sipä Jesang pod vedením bönského učence Bumthi Logi Čhečhana. Když skončili svá studia, navštívili boha soucitu Šenlha Okara a ptali se ho, jak by mohli pomoci živým bytostem ovládaným bídou, bolestí a utrpením. Doporučil jim, aby se stali průvodci lidstva ve třech po sobě jdoucích obdobích dějin světa. Podle jeho rady nejstarší bratr Dagpa působil v minulém věku. Druhý bratr Salba dostal jméno Šenrab a stal se učitelem a průvodcem věku současného. A nejmladší bratr Šepa přijde učit lidstvo v příštím věku.

Ctěný Šenrab se narodil v paláci Barpo Sogjä jižně od hory Jangdrung. Narodil se jako princ, jako mladý se oženil a měl děti. Když mu bylo třicet jedna let, odřekl se světa, žil v prostotě a vyučoval. V průběhu celého jeho života kladl jeho úsilí o šíření učení Bön překážky démon Khjabpa Lagring. Tento démon usiloval, aby zničil práci Tänpa Šenraba, dokud nebyl zcela podroben - pak se stal jeho žákem. Jednou, když pronásledoval démona, který mu ukradl koně, přišel Tänpa Šenrab do Tibetu. To byla jeho jediná návštěva Tibetu. Předal tam instrukce, týkající se provádění obřadů, ale vcelku nalezl zemi nepřipravenou na to, aby plně přijala jeho učení. Než opustil Tibet, předpověděl, že jeho učení tam bude rozkvétat, až přijde čas. Tänpa Šerab zemřel ve věku osmdesáti dvou let.

Šíření Bönu v Žangžung a v Tibetu

Prvních šest posvátných bönských textů přineslo do Žangžungu šest žáků Mucho Demduga, následovníka Tänpa Šenraba. Nejdříve byly přeloženy do jazyka žangžung a později do tibetštiny. Tato díla zahrnovala kánon Bönu, jak ho dnes známe v tibetštině, ale z mnohých, zvláště těch nejstarších spisů, se od doby kdy byly přineseny do Žangžungu zachovaly jen názvy.

Do 7. století existoval Žangžung jako samostatný stát, který zahrnoval území na západ od středních tibetských provincií Ü a Cang, obecně známých jako západní Tibet. Historický přehled je sice neúplný, ale zachovaly se některé spolehlivé údaje, že se stát Žangžung mohl rozkládat od pusté oblasti Gilgit na západě k jezeru Namccho na východě a od Chotanu na severu až k Mustangu na jihu. Hlavním městem Žangžugu bylo místo zvané Stříbrný palác Khjunglung Ngulkhar v údolí Garudy, jehož ruiny by se mohly nacházet v horní části údolí Satladže, jihozápadně od hory Kailás. Lidé Žangžungu hovořili jazykem, který je zařazován mezi tibeto-barmskou skupinu sino-tibetských jazyků

Zdá se, že zemi vládla dynastie králů, která vymřela v 8. století, kdy byl úkladně zavražděn poslední král Ligmirja a Žangžung se stal nedílnou součástí Tibetu. Od obsazení byl Žangžungu postupně tibetanizován a jeho jazyk a kultura byly začleněny do hlavního proudu tibetské kultury. Prostřednictvím Žangžungu, který byl geograficky umístěn blízko velkých kulturních center Střední Asie jako byly Gilgit a Chotan, pronikalo do Tibetu množství duchovních a filozofických koncepcí.

Současně se vzrůstajícím zájmem o buddhistické učení, založením kláštera Samjä v roce 779 n.l. a potvrzením buddhismu jako hlavní kulturní tradice byla tradice Bön silně potlačována a byly činěny vážné pokusy o její vykořenění. Ale přívrženci Bönu mezi šlechtou a zvláště mezi prostým lidem, kteří po generace následovali bönskou tradici, si uchovali své přesvědčení a Bön přežil. V průběhu 7. a 8. století, což byly opravdu obtížné doby, uprchlo mnoho Bönských učenců a lámů z centrálního Tibetu a postarali se tak, aby zachránili své texty před nebezpečím zničení a uchovali je pro příští generace. Dänpa Namkha, jeden z velkých bönských učitelů této doby, přijal buddhismus ze strachu že bude zabit a zvláště proto, aby uchoval v tajnosti bönské učení.

Od 8. do 11. století nevíme prakticky nic o vývoji bönského učení. Znovuoživení Bönu začíná rokem 1017, kdy Šenčhen Luga objevil množství významných textů. V těchto spisech se bönská tradice vynořila jako ucelený systém. Šenčhen Luga se narodil v rodu Šen, který pocházel od Kongccha Wangdäna, jednoho se synů Tänpa Šenraba. Potomci této významné bönské rodiny žijí v Tibetu dodnes.

Šenčhen Luga měl mnoho následovníků. Třem svým žáků svěřil úkol, aby pokračovali ve třech rozdílných tradicích. První z nich, Dučhen Namkha Jungdung pocházející z rodu Du, který se přistěhoval do Tibetu z Duža (tibetské jméno pro Gilgit), byl pověřen studiem kosmologie a metafyziky. Žáci Namkha Jungdunga založili v roce 1072 klášter Jeru Benzakha. Tento klášter zůstal významným střediskem učení až do roku 1386, kdy byl těžce zničen povodněmi a později opuštěn. Po úpadku Jeru Benzakha pokračoval rod Dru v podpoře tradice Bön, ale tato linie byla koncem l9. století již v úpadku. Tehdy byl v této rodině již podruhé nalezen reinkarnovaný pančhenlama. První reinkarnací byl druhý pančhenlama, (narozený 1663) a druhou reinkarnací pátý pančhenlama (narozený 1854).

Druhý žák Žuje Legpo byl označen jako hlavní nositel učení a praxe Dzogčhen a založil klášter Kjikhar Rižing. Potomci rodu Žu nyní žijí v Indii.

Třetí žák Patön Palčhong získal pověření pro výuku tantrického učení. Členové rodu Pa se přestěhovali z Cangu do Khamu, kde stále žijí.

Meukhepa Palčhen (narozen 1052), který pocházel z rodu Meu, založil klášter Zangri, který se také stal střediskem filozofických studií. V době mezi 11. až l4. stoletím mělo tedy učení Bön čtyři významná studijní střediska, všechny v provincii Cang.

Na začátku 15. století bylo studium Bönu podstatně rozšířeno založením kláštera Mänri v roce 1405 velkým bönským učitelem Ňame Šerab Gjalcchän (1365-1415). Klášter Mänri a další dva, zmíněné výše, zůstaly nejvýznamnějšími středisky studií Bönu až do roku 1959, kdy Čína obsadila Tibet. Klášter Jungdung Ling byl založen v roce 1834 a brzy poté klášter Kharna, oba v blízkosti Mänri. Současně s těmito kláštery, které se staly centry studií a duchovní inspirace, bylo založeno mnoho dalších klášterů po celém Tibetu (kromě centrální provincie Ü), zvláště v Khjungpu, Khamu, Amdu, Gjarongu a Horu. Do začátku 20. století bylo v Tibetu 33O bönských klášterů.

Současná situace

Mateřský klášter Mänri v Tibetu i mnoho dalších klášterních komplexů je zničeno a v rozvalinách. Tato situace je velice smutná a velmi se nás dotýká. Modlíme se z celého srdce, aby se Tibet brzy opět stal svobodnou a duchovní zemí.

Tento článek je převzat z Handbook of Tibetan Culture, Rupa, Calcutta, 1995



[  13.12.1995     ]