Hudba, film, divadlo

Několik poznámek k filmu Tibet: setkání s absolutnem

Bonton Home Video, 54 min
Scénář a a kamera: Jan Malíř
Hudba: Martin Kratochvíl

Film scénaristy a kameramana Jana Malíře vznikl na jaře 1998 během cesty Martina Kratochvíla a jeho tří přátel k posvátné hoře Kailás v západním Tibetu. Je to pocitový film bez komentáře, záběry z Tibetu jsou doprovázeny skvělou hudbou Martina Kratochvíla. Film si neklade za cíl poučovat a podrobně vysvětlovat, je pouze záznamem toho, jak několik vnímavých lidí z Evropy vidělo Tibet, jak na ně působil. A to je jeho největší přednost. Upřímná výpověď formou volného sledu obrazů z různých oblastí života Tibeťanů nebo pohledů na Tibet často řekne víc než sáhodlouhé vysvětlující komentáře. Na rozdíl od klasických tibetských temat jako např. „Nejvyšší“ zaujmou zejména „netradiční“ pohledy jako např. „Bouře“ ukazující větrnou smršt v tibetské tržnici v Žikace nebo „Zvědavost“ či „Hravost“.

Unikátní jsou záběry z obrazu nazvaného „Slavnost“, kde se tvůrcům podařilo natočit vzácné záběry slavností květnového úplňku a hry spojené od nepaměti s tibetskými nomády - pastevci: defilé jezdců na koních v tradičních krojích s červenými čepicemi s třásněmi, jízdy zručnosti apod.

A tak je filmu možné vytknout málo, snad pouze to, že ani jeden obraz nemluví o odvrácené straně usměvavého života Tibeťanů a „magického“ a „tajuplného“ Tibetu - o tom, co se dnes v Tibetu děje, o nesmírném utrpení Tibeťanů, které je viditelné prakticky na každém kroku. Těch pár psaných tibetských slov ve filmu a na obálce je zapsáno v nepřesných anglických přepisech - škoda. Do filmu byly zařazeny i krátké záběry z Nepálu v obrazu „Hravost“ (badminton) a v obrazu „Slavnost“ (zvonění rukou na velký zvon).

Závěrečný obraz člověka odcházejícího pouze s batohem na zádech je symbolickou výzvou pro tvůrce a naděje, že někdy ke „své hoře“ doputují.