O dalajlamovi

Chci být prospěšný, říká dalajlama, nejznámější mnich světa

Velevzácný oceán moudrosti, Ochránce sněžné země, Držitel bílého lotosu, Drahokam plnící veškerá přání. Občanským jménem Tändzin Gjamccho, jinak také Jeho Svatost 14. dalajlama, duchovní vůdce Tibetu.

Jedenašedesátiletý „živý bůh“, který téměř před čtyřiceti lety prchl z posvátné Lhasy na hřbetě chundelatého jaka; tráví své dny v ústraní exilového domova - v Dharamsale, vysoko v indickém Himálaji. Pokud zrovna nekřižuje planetu - a to činí velmi často. Ne pro vlastní potěšení, ale aby upoutal pozornost světa na přetěžký úděl Tibeťanů v Číňany okupované „zemi sněhu“.

Netone bez ustání v hlubokých meditacích, jak by se slušelo na „nejvyššího buddhistu“. Naopak, jeví živý zájem o veškeré světské dění. Svatý muž například při svém pobytu v Praze v roce 1990 vyřkl jména bratří Holíků, hvězdných českých hokejistů, a vyrazil tím svým hostitelům dech.

„Jistě, modlím se za svůj lid a za návrat do Tibetu,“ říká dalajlama hlubokým hlasem v reportáži belgické televize. „Ale modlím se i za Čínu. Zůstávám optimistou,“ dodává. Pak se na pár vteřin zamyslí a na rtech mu zahraje úsměv: „Ovšem, jsem optimistou už sedmatřicet let.“

Dalajlamův smysl pro humor zůstal nedotčený přes všechna příkoří, jež mu osud nachystal. „Jeho upřímný nakažlivý smích často duní chodbami horského sídla,“ tvrdí doktor Kalzang Tändzin, tibetský emigrant z německého Freiburgu, který měl loni příležitost strávit pár týdnů s Jeho Svatostí. „I ti nejzarytější pochybovači připouštějí, že oplývá neobyčejnou vnitřní silou,“ míní Kalzang o nejslavnějším mnichovi světa.

Z mnoha knih o životě ctěného muže vyniká autobiografický bestseller Svoboda v exilu, přeložený i do češtiny. Končí jednoduchou modlitbou, oblíbeným zdrojem inspirace 14. dalajlamy:

„Tato modlitba mi dodává vnitřní sílu,“ svěřil se dalajlama. „Jistě, když slyším o mučení a útlaku v Tibetu, pak se na krátkou chvíli cítím podrážděný, nahněvaný. Ale to přejde. Ryzí blaženost přichází, když cítíš, že tvůj život je někomu prospěšný,“ vyznal se tibetský vůdce v časopise Asiaweek.

Tento důsledný postoj mu přinesl i Nobelovu cenu míru, a když nic jiného, umožnil mu uchovat si víru i v době nejtěžší - když čínská armáda vtrhla na střechu světa. O devět let později, po nevydařeném povstání, dalajlama svou zemi nuceně opustil. „Už 1,2 milionu našich lidí v důsledku čínské nadvlády zahynulo, přes šest tisíc klášterů bylo srovnáno se zemí,“ líčí často děsivou statistiku.

„Od té doby se rinpočhe (velevzácný) stal nejslavnějším mužem v mnišské róbě. Sám ale nikdy neusiloval o světlo ramp. Jiní před ním padají v prach a slaví ho jako živého boha, dalajlama však říká, že je pouhým buddhistickým mnichem, který nedisponuje žádnou výjimečnou moudrostí,“ vysvětluje Kalzang.

Podle vlastních slov sní o dni, kdy bude moci nechat stranou upjatost protokolu i všechnu politiku a vytratit se sám do okolních hor. Avšak ten, koho považují za převtělení Avalókitéšvary, bódhisattvy milosrdenství, má soukromí jako šafránu. „Občas žertuje, že i dalajlama by měl mít nárok na neděli,“ usmívá se Kalzang.

Každodenní život dalajlamy ovládají jednoduchá pravidla. Vstává ještě před rozedněním, kdy panuje ticho příznivé pro meditace. Často odchází do zahrady. Sám o tom napsal: „Při pohledu na hvězdy mám zvláštní pocit, uvědomuji si svoji bezvýznamnost ve vesmíru, to, co my buddhisté nazýváme pomíjivostí.“

Po ranní meditaci přichází snídaně neměnného složení: campa, pražená ječná mouka, a ovesná kaše. Poté, pokud nabitý program dovolí, zamíří k pracovnímu stolu, aby si pohrál s některými ze svých milovaných přístrojů. Zbožňuje, když může opravovat staré hodiny. Tändzin Čhögjal, mladší bratr dalajlamy, kdysi prozradil, že jedním z jeho největších objevů bylo moderní superlepidlo. „Byl přímo uchvácen, když jsem mu ho dal,“ uvedl bratr. „Považoval ho za zázrak.“

Dalajlama byl nenapravitelným „hračičkou“ už odmalička. Dodnes uchoval rolexky, které mu věnoval americký prezident Franklin Roosevelt. Sám je prý mnohokrát opravoval. Jako mladík ohromil starší mnichy tím, že sám uvedl do chodu automobil, dědictví po svém předchůdci 13. dalajlamovi, a poté se v něm tajně projel.

Dalajlama si často rád povídá se svými nejbližšími o nejrůznějších věcech. Je prý velmi živým diskutérem, nikdo si v jeho blízkosti nemusí dělat moc starostí s konvencemi. Jeho Svatosti se lze otázat na cokoliv.

V posledních letech tráví dalajlama více a více času cestováním po světě. A to přesto, že se prý v letadle necítí nejlépe.

Ne vždy však byl tento holohlavý mnich mužem, jehož znal celý svět. Třeba šedesátá a sedmdesátá léta strávil prakticky v izolaci. „Byly to tenkrát kruté časy. Přesto rinpočhe nikdy neztratil víru,“ míní Kalzang. „Když se ohlédnu zpět a přemýšlím o svých rozhodnutích, necítím lítost. A nepamatuji se, že by někdy moje víra zakolísala,“ napsal sám dalajlama. Svou dnešní celosvětovou popularitu přisuzuje čínské vládě. Ta nedávno rozšířila škálu výrazů, kterými ho častuje, o nový titul - Hadí hlava: „Když se to dalajlama dozvěděl, otřásal se smíchem,“ vzpomíná Kalzang.

Pro Tibeťany je jejich vůdce živým Buddhou. Vřelé city k němu chovají i miliony jeho stoupenců ve všech koutech světa včetně hollywoodské hvězdy Richarda Gereho, který dalajlamu pravidelně navštěvuje. „Nestává se často, že potkáte skutečně velkého muže“ řekl o něm slavný herec.

Všechny z dalajlamova okolí nicméně trápí kardinální otázka: Dožije se onoho touženého okamžiku, kdy bude moci vstoupit do svobodného Tibetu? „Jistě,“ odpovídá Jeho Svatost bez zaváhání. „Jsem o tom přesvědčen.“ Všichni si tak jisti nejsou. Vědí, že smrt dalajlamy by byla tvrdou ranou, snad nepřekonatelnou ranou tibetské věci.

„Nemyslím si že Čína s námi bude jednat. Spíše čekají, až dalajlama zemře,“ nechal se slyšet jeho bratr Tändzin. Číňané cítí, že právě on symbolizuje sílu našeho hnutí, a jakmile odejde, naše jednota skončí.“

Sám dalajlama tvrdí, že problémy vlastní smrti či případného převtělení se nezabývá. „Zatím jsem naživu. Chtěl bych využít veškerou energii pro dobro, ve prospěch ostatních. To je podstatné,“ říká. „Pak odejdu. Dosáhnu-li nirvány, potom, až se znovu převtělím, řeknu všechno,“ dodává šibalsky a jeho rezidencí znovu vibruje hlasitý osvobozující smích.

Tento článek je převzat z Mladé Fronty Dnes 11. 6. 1997