Prohlášení

Prohlášení J.S. dalajlamy ke 43. výročí povstání tibetského lidu

Dnes si připomínáme 43. výročí tibetského národního povstání. Současnost a budoucnost jsem však vždy považoval za důležitější než minulost.

V důsledku událostí z loňského 11. září dnes celý svět velmi znepokojuje otázka terorismu. Většina států se shoduje v tom, že je zcela nezbytné, aby jednotlivé země při boji proti terorismu spojily síly. Za tímto účelem již také byla přijata řada opatření. Ta však zatím bohužel z dlouhodobějšího hlediska komplexněji neřeší otázku, jak se vypořádat se samotnými příčinami terorismu. Je zapotřebí promyšlené a dlouhodobé strategie, která by celosvětově posílila politickou kulturu nenásilí a dialogu. Mezinárodní společenství na sebe musí vzít zodpovědnost a poskytnout silnou a účinnou podporu snahám o dosažení změn pokojnou cestou. Bude-li svět odsuzovat ty, kteří povstali ve vzteku a zoufalství, bojovat s nimi, a přitom bude nadále ignorovat ty, kteří důsledně uplatňují zdrženlivost a dialog jakožto konstruktivní alternativu násilí, bude to projevem pokrytectví.

Z předchozích zkušeností bychom vždy měli čerpat ponaučení. Pokud se ohlédneme za minulým stoletím, pak nejkatastrofálnější příčinou lidského utrpení byla kultura násilí při řešení neshod a konfliktů. Je tedy naším úkolem, abychom z 21. století učinili století dialogu, kdy se konflikty budou řešit nenásilnou cestou.

V lidské společnosti se vždy budou střetávat nejrůznější názory a zájmy. Nicméně realitou dneška je skutečnost, že všichni jsme na sobě vzájemně závislí a musíme na této malé planetě žít vedle sebe. Proto je dnes jediným rozumným a inteligentním řešením této různorodosti názorů a střetu zájmů - a to mezi jednotlivci, komunitami i národy - dialog v duchu kompromisu a usmíření. Nad tímto duchem nenásilí se musíme zamýšlet, musíme jej rozvíjet a vyučovat mu. Při tom je třeba do těchto snah vkládat stejné prostředky, jako vkládáme do vojenské obrany.

Ve zmíněném napjatém ovzduší čínské úřady v Tibetu loni nadále vystavovaly Tibeťany hrubému porušování lidských práv včetně práva na svobodu vyznání. Z toho důvodu přibylo Tibeťanů, kteří riskovali život při útěku ze své vlasti, aby našli azyl v některé jiné zemi. Loni v létě byly vypuzeny tisíce tibetských a čínských mnichů a mnišek z institutu pro výuku tibetského buddhismu v Sertharu ve východním Tibetu, což znovu poukázalo na intenzitu a rozsah represí v Tibetu. Tyto příklady porušování lidských práv dokládají, že Tibeťanům je upíráno právo na prosazování a zachovávání vlastní identity i kultury.

Domnívám se, že k porušování lidských práv v Tibetu často dochází v důsledku podezřívavosti, nedůvěry a nedostatku skutečného porozumění tibetské kultuře a náboženství. Jak jsem již v minulosti mnohokrát uvedl, je nanejvýš důležité, aby čínské vedení dosáhlo lepšího porozumění a respektu vůči tibetské buddhistické kultuře a civilizaci. Zcela podporuji moudré konstatování Teng Siao-pchinga, že „pravdu musíme hledat ve faktech“. Proto my Tibeťané musíme přijmout pokrok a zlepšení, jež čínská správa přinesla tibetskému lidu, a tyto změny uznat. Současně čínské úřady musejí pochopit, že Tibeťané v posledních pěti desetiletích podstupují obrovské utrpení a jsou nuceni přihlížet rozsáhlé zkáze. Zesnulý 10. pančhenlama ve svém posledním veřejném projevu v Žikace 24. ledna 1989 prohlásil, že čínská vláda v Tibetu Tibeťanům přinesla více zkázy než užitku.

Tibetská buddhistická kultura učí Tibeťany hodnotám, jako je soucit, odpouštění, trpělivost a úcta ke všem formám života. Tyto hodnoty se odrážejí v jejich každodenním životě a obohacují jej. Odtud plyne přání tuto kulturu zachovat. Naší buddhistické kultuře a našemu způsobu života bohužel hrozí naprostý zánik. Většina čínských "rozvojových" plánů v Tibetu usiluje o jeho plnou asimilaci do čínské společnosti a kultury. Cílem je demograficky zatlačit Tibeťany do pozadí masovými přesuny Číňanů do Tibetu. Ukazuje se tak smutná skutečnost, že rozhodující slovo v čínské politice v Tibetu mají „ultralevicoví“ činitelé čínské vlády, a to i přes dalekosáhlé změny provedené čínskou vládou a komunistickou stranou v ostatních částech Čínské lidové republiky. Tato politika se vůbec nehodí k tak hrdému národu a kultuře, kterými Čína bezpochyby je, ani neodpovídá duchu 21. století.

Celý svět dnes směřuje k větší otevřenosti, svobodě, demokracii a respektování lidských práv. Bez ohledu na to, jak je Čína velká a silná, vždy bude součástí našeho světa. Dříve nebo později bude muset celosvětový trend následovat i ona. V příštích měsících a letech se proces změn, který již byl v Číně zahájen, bude zrychlovat. Jako buddhistický mnich bych byl rád, kdyby Čína - která je domovem téměř čtvrtiny světové populace - tyto změny dokázala uskutečnit nenásilnou cestou. Chaos a nestabilita pouze povedou k rozsáhlému krveprolití a obrovskému utrpení miliónů lidských bytostí. Takováto situace by též měla závažné důsledky pro mír a stabilitu na celém světě. A jako člověk upřímně toužím po tom, aby se naši čínští bratři a sestry těšili ze svobody, demokracie, blahobytu a míru.

To, zdali nadcházející změny v Číně budou pro Tibet znamenat nový život a novou naději a jestli se Čína etabluje jako spolehlivý, konstruktivní, mírumilovný a vůdčí člen mezinárodního společenství, bude záležet zejména na tom, bude-li se Čína nadále vymezovat především svou velikostí, lidnatostí a vojenskou a hospodářskou silou, nebo zda se rozhodne ctít univerzální lidské hodnoty a principy a svou sílu a velikost prokáže právě jejich respektováním. Toto rozhodnutí Číny bude do značné míry ovlivněno postojem a politikou mezinárodního společenství vůči ní. Vždy jsem poukazoval na to, že je třeba začlenit Peking do hlavního proudu světové demokracie, a vyslovoval jsem se proti jakékoliv snaze izolovat Čínu a držet si od ní odstup. To by bylo morálně nesprávné a politicky nerozumné. Naopak jsem vždy podporoval politiku odpovědné a morální angažovanosti vůči čínské vládě.

Upřímně doufám, že čínské vedení bude natolik odvážné, moudré a prozíravé, že tibetskou otázku bude řešit cestou vyjednávání. Tento přístup nejen pomůže vytvořit politickou atmosféru, která Číně usnadní vstup do nové éry, ale navíc velmi zlepší její pověst v očích ostatních zemí. Vzájemné jednání by mělo významný kladný dopad na obyvatele Tchaj-wanu a současně by výrazně zlepšilo čínsko-indické vztahy a obohatilo je o prvek skutečné důvěry. Čas změn je vždy i časem příležitostí. Hluboce věřím, že budoucnost přinese možnost dialogu a míru, protože Čína ani my jinou možnost nemáme. Současný stav v Tibetu se nijak nezlepšuje: křivdy páchané na tibetském lidu nepolevují a situace ani nijak nenapomáhá ke stabilitě a jednotě uvnitř Čínské lidové republiky. Této skutečnosti bude muset pekingské vedení čelit. Pokud jde o mne, nadále platí můj závazek řešit problém dialogem. Jakmile Peking vyšle pozitivní signál, moji zástupci budou připraveni sejít se s představiteli čínské vlády, a to kdekoliv a kdykoliv.

Můj postoj ve věci tibetské otázky je jednoznačný. Neusiluji o samostatnost. Jak jsem již v minulosti uvedl mnohokrát, usiluji o to, aby tibetský lid dostal možnost zavést skutečnou samosprávu. Jen tak může uchovat svou civilizaci a zajistit rozvoj a rozkvět své jedinečné kultury, náboženství, jazyka a způsobu života. K tomu je nezbytné, aby Tibeťané mohli sami rozhodovat o svých vnitřních záležitostech a svobodně určovat vývoj ve společenské, hospodářské i kulturní oblasti.

V exilu pokračujeme s demokratizací tibetské správy. Loni v březnu jsem členy tibetského Shromáždění lidových zástupců informoval, že Tibeťané žijící v exilu budou volit příštího kalöna Thipu (předsedu tibetského kabinetu) přímým hlasováním. V dubnu pak poprvé v tibetské historii exiloví Tibeťané přímou volbou uvedli do funkce kalöna Samdhong Thipu. Hlasovalo pro něj přes 84 % oprávněných voličů. Je to velký krok na cestě rozvoje demokracie v naší tibetské exilové komunitě a já doufám, že v budoucnu se demokratické vlády dočká i Tibet.

Rád bych při této příležitosti poděkoval mnoha jednotlivcům, mimo jiné členům vlád, zastupitelských sborů a nevládních organizací, kteří nadále podporují náš nenásilný boj za svobodu. Velmi povzbudivé je to, že mnoho univerzit, škol, náboženských a společenských skupin, osob z uměleckých a podnikatelských kruhů, jakož i lidí s nejrůznější osobní zkušeností pochopilo problém Tibetu a vyjadřuje nám svou solidaritu. Podobně se nám podařilo navázat vřelé a přátelské vztahy s čínskými buddhisty a obyčejnými Číňany žijícími v zahraničí nebo na Tchaj-wanu. Sympatie a podpora naší věci ze strany informovaných čínských bratrů a sester má pro nás Tibeťany zvláštní důležitost a je pro nás velkým povzbuzením. Mnoho čínských bratrů a sester v boji za svobodu a demokracii v Číně přineslo obrovské oběti. Chtěl bych jim při této příležitosti vzdát hold a pomodlit se za ně. A zejména bych rád jménem všech Tibeťanů vyjádřil vděčnost indickému lidu a jeho vládě za neskonalou velkorysost a podporu. Sílící mezinárodní podpora Tibetu odráží vrozenou lidskou empatii a solidaritu s trpícími a všeobecné uznání důležitosti pravdy a spravedlnosti. Chtěl bych požádat vlády, parlamenty a naše příznivce o to, aby ani v budoucnu nešetřili úsilím a podporou, kterou nám s obrovským odhodláním a zanícením poskytují.

Na závěr bych rád vzdal poctu statečným tibetským mužům a ženám, kteří obětovali a stále obětují své životy za naši svobodu. Modlím se za brzký konec utrpení našeho lidu.

dalajlama

10. březen 2002