|
Podle lamaistického náboženství jste čtrnáctým vtělením bódhisattvy Avalókitéšvary,
boha milosti. Máme to chápat doslovně?
Buddhisté věří, že člověk je schopen pomocí zvláštního duševního cvičení využít jemných sil své
mysli a dosáhnout stavu vyšší bytosti. S tím souvisí i teorie převtělování. Jednou z kvalit vyšší
bytosti je schopnost zvolit si cíl své cesty. Narodit se znovu, v některých případech i mnohonásobně.
A vy sám se považujete za reinkarnaci boha?
Nikdy jsem netvrdil, že jsem převtělením vyšší bytosti; jsem jen pokračováním svých
předchozích životů. A mám silný pocit, že tu existuje jakési propojení mezi mnou a předchozími dalajlamy,
zvláště pátým a třináctým dalajlamou. A oni se zase cítili propojeni se svými předchůdci
a tak to jde zpět až k časům Buddhy. Tomu věřím. Ale současně se považuji za prostého buddhistického mnicha.
Nic víc, nic míň.
V čem je hlavní rozdíl mezi buddhismem a jinými náboženskými koncepcemi?
Buddhismus se odlišuje od jiných světových náboženství hlavně tím, že nepřijímá pojem Stvořitele.
Buddhisté nevěří v počátek „já“, ale ve věčný koloběh života. Takže z filozofického hlediska
je buddhismus koncepcí sebe sama stvoření.
To zní skoro jako ateismus.
Ano, podle některých autorit je buddhismus jistým druhem ateismu. Někteří buddhističtí učenci také tvrdí,
že buddhismus není náboženství, ale nauka o mysli.
Co si myslíte o příklonu mnoha lidí na Západě k východním duchovním směrům? V poslední době
je tento trend zvláště silný v postkomunistických zemích. Vítáte konvertity?
Pokud má člověk potřebu v něco věřit, pak je důležité, aby si mezi různými náboženstvími vybral to, které mu vyhovuje.
Zároveň si však myslím, že člověk by měl zůstat zakotven ve vlastních tradičních hodnotách. Měnit náboženství
je riskantní - celý váš způsob života je totiž vázán na vaše kulturní dědictví. A není dobré být odtržen
od své společnosti.Může se ovšem stát, že se necítíte pohodlně v žádné víře odpovídající vašim kulturním tradicím a
přitom máte pocit, že vám něco chybí - váš každodenní život vám připadá jaksi prázdný. Pokud jste v takovém případě
přitahován k některému odlišnému myšlenkovému směru, neukvapujte se. Dříve než nějaké východní učení přijmete za své,
měl byste je důkladně prostudovat.
Mnozí lidé mají potřebu ospravedlnit svou konverzi tím, že kritizují náboženství, od kterého se odklonili.
Tomu je třeba se vyhnout. To, že tradiční náboženství ve vaší zemi nevyhovuje vám osobně, přece neznamená,
že nefunguje pro milióny jiných lidí. Já jsem buddhista. Buddhismus je tedy pro mne tím nejlepším,
tou jedinou pravdou. To ale neznamená, že je jedinou pravdou pro všechny.
Dovolte mi otestovat vaši toleranci opačnou otázkou: Co si myslíte o rostoucím pronikání západního životního stylu
na Východ?
Životní styl? Upřímně řečeno, to, co se pod tím obvykle rozumí, nepovažuji za příliš důležité.
Západní způsob oblékání, účesy, rocková hudba... Mnohé mladé Tibeťany to všechno dnes přitahuje,
navenek vypadají západně, ale uvnitř mají velmi silné tibetské cítění. Pak je všechno v pořádku.
Důležitý je duch.
Jaká je nyní v Tibetu situace v oblasti dodržování lidských práv?
Velice špatná. Tibeťané velice milují své tradice, svou kulturu, svou víru... K tomu patří i jejich vztah k dalajlamovi.
A když někdo odmítne dalajlamu kritizovat, skončí obvykle ve vězení. Problém je v tom, že Číňané,
zvláště pak jejich místní úřady, vidí v buddhistické tradici hrozbu jednotě Číny, a proto ji záměrně ničí.
Nemohou Tibeťané vyznávat své náboženství? Navštěvovat své chrámy?
Obyčejní lidé do chrámů chodit mohou, ale ne už státní zaměstnanci nebo studenti. Oficiálně platí svoboda vyznání,
jenže vládní linie zároveň říká, že náboženská víra musí být vlastenecká tedy pročínská a prokomunistická.
V tom je protimluv. Buddhismus je možná ateismem, ale ne radikálním ateismem komunistického typu. Být buddhistou
a zároveň být absolutně loajální k radikálnímu ateismu, to je kontradikce. Takže vlastně chtějí po lidech nemožné.
Musím se také zmínit o obrovských škodách, které Číňané působí tibetskému životnímu prostředí. A nejen tibetskému.
Čím dál větší záplavy ve východní Indii, v Bangladéši i v samotné Číně mají podle názoru řady expertů spojitost
s neplánovitým a neuváženým kácením rozsáhlých lesních ploch v Tibetu.
Nejednou jste prohlásil, že neusilujete o samostatnost Tibetu, ale jen o autonomii. Co si pod tím představujete?
Stručně řečeno: Zahraniční politika a obrana by měly zůstat v rukou federální čínské vlády. Školství,
náboženské záležitosti, kultura, ekonomika, obchod to všechno by si měli Tibeťané řídit sami.
Dovedete si představit, že by na to Peking v dohledné době přistoupil?
Doufám v to. Myslím, že hledání střední cesty je i z hlediska našich vlastních zájmů tím nejlepším řešením.
Tibet ke svému rozvoji potřebuje značné zdroje, proto je pro nás prospěšné spojit se s jiným velkým národem.
Pekingu by nemělo činit žádné problémy přistoupit na naši samosprávu. Jenže čínské úřady se nyní cítí nejistě
a jsou mimořádně podezíravé. Proto potlačují každý hlas doporučující změny. Myslím, že dříve nebo později
budou muset zvolit konstruktivnější politiku.
Peking vás obviňuje, že si počínáte spíše jako politik než náboženský vůdce.
Obviňují mě také z toho, že škodím národní jednotě. Myslím, že oprávněnost těchto obvinění lépe posoudí nezaujatí lidé.
Včetně vás. Co si o tom myslíte vy?
V téhle chvíli je mou rolí ptát se. A chci se zeptat: Už od roku 1959 žijete v exilu. Neuvažujete o možnosti
vrátit se domů?
Samozřejmě o tom uvažuji, jako každý Tibeťan, který nežije ve své vlasti. Nezapomínejte ale, že jsem buddhistický mnich;
ve chvíli, kdy přijmete mnišské vysvěcení, do značné míry se tím izolujete od svého dosavadního prostředí. Ostatně,
existuje jedno buddhistické rčení: Kdekoli najdeš štěstí, tam je tvůj domov.
A je tu ještě jedno důležité hledisko aby váš život byl užitečný pro jiné. V okamžiku, kdy si budu myslet,
že svým lidem mohu být prospěšnější doma, nebudu váhat s návratem.
Co si myslíte o postoji České republiky k vaší věci?
Každý svobodný národ, a tedy i vy, má odpovědnost vůči svobodě jiných národů. Jako bývalý sovětský satelit víte,
co znamená nebýt svobodný a jaké to je žít v totalitním systému. To ve vás jistě vyvolává pocity solidarity,
i když se to projevuje spíše v individuální rovině. Prezident Havel se už během mé první návštěvy velmi zajímal
jak o mé osobní problémy, tak i o osud mého národa. Myslím, že jsme navázali úzké přátelství a že to přátelství
bude trvat i nadále.
Tento článek je převzat z Práva, 9. září 1997
[
09.09.1997
zdroj: Právo (www.pravo.cz) autor: Alexandr Kramer ]
|
