Lidová kultura

Oděv mnicha v Tibetu

Na horní části těla nosí mniši buď žlutou letní hedvábnou blůzu bez rukávů zvanou ngolän, kterou je nutno každý den vyprat, nebo silnější tögö - blůzu z bavlněného plátna nebo vlněného sukna tmavočervené barvy s modrým lemem (lamové mají lem ze žlutého hedvábí nebo brokátu), která je symbolem tibetského kabátu čhupy. Tögö se skládá ze tří částí: k vestě je přišit dlouhý a široký pruh límce, zakončený kousek nad pasem, a široké obšívky kolem horního okraje otvorů pro ruce, které tvoří jakési rukávy. Jejich střih symbolizuje sloní oko a sloní kel.

Mniši nenosí žádné kalhoty. Spodní část jejich oděvu tvoří vrchní suknice šamthab z rovného pásu tmavočervené tkaniny, jehož konce jsou sešity k sobě. Po obou stranách této látkové „roury“ vede asi 20 cm široká záložka. V pase se široký šamthab skládá do záhybů a převazuje se opaskem kerag, tkaným z ovčí vlny a ukrytým pod horním přehybem šamthabu. Pod šamthab se někdy, zejména v chladném počasí, obléká ještě spodní suknice mäjog z tenčího a levnějšího sukna. Kolem ramen si mnich typickým způsobem omotává přehoz zän, představující původní roucho Buddhy Šákjamuniho.

Mniši v Tibetu nenosí ani ponožky. Boty musí být vysoké, protože mnich nesmí odhalovat kůži na nohou, aby u žen nevyvolával nežádoucí emoce. Běžné tradiční boty lhamgog mají spodní část zhotovenou z jednoho kusu nebarvené kůže, holínka je ušitá z červeného sukna. Kolem lýtka se boty stahují červenými tkanicemi. Podle délky studia a podle dosaženého stupně zasvěcení se mění i podoba bot. Začínající mnich chodí v jednoduchých botách z kůže zvaných šasumpa, mnich vyššího stupně nosí boty s hedvábím či brokátem. Různé barvy vyjadřující konkrétní význam se uplatňují na kotníku. Podle tvaru a výzdoby bot se pozná, ke které škole tibetského buddhismu dotyčný mnich patří.

Mniši běžně nenosí ani čepice, v chladném počasí nebo jako ochranu proti prudkému slunci si přes hlavu přehazují zän. Pro mnichy školy Gelug je např. typická obřadní žlutá čepice - žamo serpo, kterou zavedl Congkhapa, zakladatel školy Gelug. Čepice určená obyčejným mnichům se jmenuje žamo dolug a používá se pouze při obřadech. Nasazenou na hlavě ji mniši nosí pouze na začátku a na konci obřadu. Během obřadu a při debatách v rámci výcviku v buddhistické logice ji mají složenou na rameni. Sklápěcí čepice určená jen lamům školy Gelug se jmenuje lama thedzema. Zejména starší mniši nosí žlutou čepici kalzang siljab, která připomíná podlouhlou destičku, vybalancovanou na temeni hlavy. Jejím účelem je chránit tvář a zejména oči před prudkým tibetským sluncem.

Ke speciálnímu použití slouží také jednoduchý, za krkem nařasený plášť dagam z tmavočervené vlněné látky se žlutou podšívkou. Mnich si jej přehazuje přes ramena pouze v hlavní shromažďovací chrámové síni při společných modlitbách a obřadech, a také když naslouchá učení. Plášť pak zůstává většinou složen určitým způsobem na stálém místě mnicha v chrámu. Mnich v něm nikdy nevychází ven.

Jen doma ve své mnišské cele může mnich nosit teplý kabátek s vnitřkem z ovčí vlny zvaný žadul, který je celý tmavočervený. Ani v něm nevychází ven. Kabátek stejného střihu, ať už červený nebo jiných barev, mohou naopak na veřejnosti nosit běžní Tibeťané, laici.