Lidová kultura

Drobné votivní předměty lidové

Důležitou součástí tibetského buddhismu, a tím i tibetské kultury, jsou i drobné votivní předměty, které Tibeťané používají v každodenním životě, při poutích do chrámů, klášterů nebo k posvátným horám a jezerům. Mezi nejvýznamnější patří cchaccha (malé hliněné objekty), cagle (malé obrázky), lungta (papírové nebo textilní praporky), gau (schránky na rituální objekty, nošené na těle), sungwa a sungdü (ochranné šňůrky a uzly), thengwa (růženec). Na Západě jsou z těchto předmětů nejznámější modlitební mlýnky mani khorlo. Všechny jsou běžnou součástí každodenního života Tibeťanů a na rozdíl od více známých rituálních předmětů jako je dordže, dýka phurbu, zvonek dilbu, nebo bubínek damaru, které jsou určeny pouze mnichům, používají tyto drobné předměty nejen mniši, ale také laici.

Cchaccha se vyrábějí z hlíny ve speciálních formách köphor, někdy se do hlíny přidávají i rozdrcené kosti zemřelých lidí nebo popel z pohřebních hranic vysokých lamů. Nejčastěji je to destička ve tvaru čtverce, obdélníku, trojúhelníku nebo kruhu, někdy vypadají také jako malý čhörten (stúpa).

Lungta jsou papírové nebo látkové praporky s vyobrazením lungty, větrného koně. Lungta je tibetským symbolem dobrého osudu a pohody. Papírové praporky (lístečky) s obrázkem lungty Tibeťané rozhazují do větru a textilní praporky lungty rozvěšují na významných buddhistických místech, v průsmycích a zejména na vrcholcích hor.

Cagle jsou menší obrázky malované na plátno, papír nebo kůži. Jsou levnější a skladnější než thangky, je možné nosit je s sebou na cesty nebo vložit do gau. I mnohé chudé kláštery dodnes používají cagle místo thangky nebo soch.

Gau je malá kovová schránka na uschovávání nejcennějších votivních předmětů. Často se dědí z otce na syna a z matky na dceru po několik generací, a tak se stává významnou rodinnou památkou. Má různé tvary i velikost a nosí se buď na krku, na hrudi nebo u pasu. Do gau se vkládají cagle, cchaccha, sungwa, zrníčka posvěceného ječmene, kuličky mani rilbu, papírky s texty manter, malé obrázky světců apod.

Oba ochranné předměty, šnůrka sungwa a uzel sungdü, mají stejný účel - ochránit svého nositele, mnicha, mnišku, nebo i laika. Rozdává je lama při osobním setkání, při návštěvě kláštera nebo jiných významných příležitostech, zejména při oslavách losaru. Pouze podle místní tradice se určuje, zda je rozdávana sungwa nebo sungdü, na kvalitu ochrany to nemá vliv. Šňůrka sungwa je však mnohem častější.

Tradiční tibetský buddhistický růženec thengwa má 108 kuliček a používá se k počítání při odříkávání posvátných manter. Bývá vyráběn z různých druhů dřeva, kamene, jačích kostí, vzácný je např. ze semen lotosu.

Modlitební mlýnek mani khorlo je dutý váleček upevněný tak, aby se mohl otáčet. Na povrchu zhotoveného většinou z kovu, je ozdobně vytepána, případně vyřezána mantra Óm mani padme húm. Uvnitř jsou uloženy mantry, sútry a prosby vytištěné na pruzích papíru. Je k němu připojena rukojeť a mlýnek je udržován v chodu pomocí kuličky zavěšené na řetízku.