Stručná historie

Obnova buddhismu v západním Tibetu - 5. díl

Rozpad královské dynastie na několik mocenských center v polovině 9. století a soupeření drobných hegemonů o místní vliv vedlo k naprosté decentralizaci státní moci. Třičtvrtě století trvalo, než dozněly důsledky Langdarmových perzekucí a otevřel se znovu prostor pro obnovení zájmu o buddhismus.

Vlivem Langdarmova řádění byly oázy, kde mohl buddhismus přežívat, vytěsněny na okraje tibetské kulturní oblasti, do východního a západního Tibetu. Na počátku 10. století ohrožoval města, obývaná Ujgury, v severozápadní Číně malý výbojný stát Miňag (čínsky Si-sia). Ve svém sousedství na západě v oblasti dnešního Si-ningu narážejí však miňagští nájezdníci na právě zformované tibetské království Congkha (čínsky Čching-tchang). Buddhistický stát Congkha, kde byli hlavní politickou silou mniši, trval zhruba do roku 1100. Udržoval kontakty jak s Čínou, tak s kan-čouskými a turfanskými Ujgury. Zejména Ujguři z Turfanu byli převážně vyznavači buddhismu a manicheismu. Do Congkhy se před perzekucí a úpadkem své víry stahovali buddhističtí mniši z centrálního Tibetu.

Jiní se usazovali mezi nomády na řece Mačhu (Žlutá řeka) v Amdu. K nim později Cchana Ješe Gjalcchän, následník krále Ösunga z Jarlungu, vypravil skupinu žáků, kteří měli studovat buddhismus, složit odpovídající mnišské sliby a získat zasvěcení, jež by umožnila jim samotným přijímat do svých rukou mnišské sliby noviců, vyučovat a pomoci tak obnovení buddhismu v centrálním Tibetu. Po jejich návratu nad nimi držel ochrannou ruku syn mezitím zemřelého Cchana Ješe Gjalcchäna, král Ngadag Thipa. Byl obnoven první tibetský klášter Samjä a brzy byly založeny další. Ohniskem, kde zůstal buddhismus zachován, byť v poněkud degenerované podobě, byl také západní Tibet. Po rozehnání přívrženců Buddhova učení Langdarmou, zpřetrhání oficiálních vazeb na buddhistické učence a mistry za hranicemi Tibetu a omezení přímé duchovní výměny docházelo k degeneraci učení. V desátém až jedenáctém století působili v západním Tibetu někteří ženatí tantrici, kteří si instrukce jistých tanter vykládali doslovně místo symbolicky. Tito arccho bande, mniši-zabijáci, napadali a zabíjeli muže a ženy, jedli jejich maso, pili alkohol a oddávali se sexu. Rozšíření takových praktik volalo po vyjasnění tradice a nápravě veřejné morálky.

Vnuk krále Kjide Ňimagöna, Cänpo Khorre, jenž nastoupil na trůn v západotibetské oblasti Ngari, předal brzy vládu svému mladšímu bratrovi jménem Songnge a sám se stal mnichem. Jako mnich přijal jméno Ješe Ö. Jeho jméno je spojováno s přídomkem svatý lama, lhalama. Zasloužil se o postavení prvního a nejdůležitějšího buddhistického kláštera v západním Tibetu, svým významem srovnatelného se středotibetským Samjä: klášter Thoding (někdy zvaný Tholing) na břehu Satladže se stal centrem obrození Buddhovy nauky.

Cänpo Khorre poslal 21 mladých mužů studovat sanskrt a buddhismus do Kašmíru, jen dva z nich však přežili potíže spjaté s odlišným podnebím a útrapami cesty. Z těchto dvou se stali věhlasní překladatelé. Rinčhen Zangpo (958-1055) a Legpä Šerab se vrátili do Tibetu v doprovodu indických učenců-panditů a se zprávami o růstu konfliktu mezi hinduisty, buddhisty a muslimy na druhé straně Himálaje. Příchod panditů v roce 978 je považován za skutečný začátek renesance buddhismu v Tibetu. Ačkoliv byli pandité přívrženci různých buddhistických škol, převažovala u nich tantrická forma mahájány. Kvůli počátečním problémům s duchovní praxí došlo nakonec v této první etapě obnovy buddhismu pouze k reformě ve formálně-vymezovací rovině. Poté pozval Ješe Ö do Tibetu také významného indického učence Atíšu Dípankarašrídžňánu (982 - 1054), který v té době působil na buddhistické univerzitě Vikramašíla v severoindickém království Magadha. Ten však vzhledem k nábožensky vypjaté situaci v Indii pozvání odmítl.

Ješe Ö byl přesvědčen, že Atíša pozvání do Tibetu odmítl, protože mu bylo nabídnuto málo zlata. Aby jej získal víc, vytáhl na severozápad do boje proti muslimským Garlogům. Byl však zajat a propuštění mohl dosáhnout jen tehdy, pokud by se zřekl buddhismu, nebo za výkupné ve zlatě, rovnající se jeho váze. Zlato na výkupné začal shromažďovat jeho prasynovec, mnich lhalama Čhangčhub Ö. Ješe Ö jej ale požádal, aby zlaté bohatství raději než na jeho záchranu věnoval na pozvání Atíši do Tibetu. Sám nakonec ve vězení zemřel. Čhangčhub Ö vyslal znovu posla do Nepálu, aby přivedl mistra Atíšu, který, když viděl potíže Tibetu, tentokrát neodmítl a do Tibetu v roce 1042 přijel.

Tento článek je převzatý z časopisu Tibetské listy č. 11 - jaro 2001.