Stručná historie

Lamové a patroni - soupeření o moc - 8. díl

Nejsilnější rodové klany opřené o „své“ kláštery se přetlačují o porce svého vlivu. Starobylá rodina Khön v roce 1073 založila a držela klášter Sakja, rod Čche měl kontrolu nad klášterem Žalu (založen 1040) poblíž Žikace, význam a moc klanu Gar se upevňovaly na východě v Khamu. Z Khamu původně pocházeli i příslušníci rodu Phagmodu, kteří v roce 1158 založili klášter Dänsathil v jihovýchodním cípu centrálního Tibetu a ve 14. století se zapojili do soupeření o politickou moc. Mezi dalšími kagjüpovskými kláštery je v roce 1189 severovýchodně od Lhasy založen klášter Cchurphu, sídlo silného a obratného politického soupeře - školy Karma-kagjü. Klášterní autority se etablovaly v rovině náboženské, ekonomické, politické i vojenské. Existence lokálních knížat a světských vládců rozdrobených území je stále formálnější a ztrácí na významu.

Na počátku 12. století se jako nová síla v centrální Asii formují Mongolové. Jejich vůdcem se roku 1189 stává Čingischán. Když se v roce 1207 chystá napadnout tangutský buddhistický státeček Miňag (čínsky Si-sia) na severovýchodě Tibetské náhorní planiny, vysílají k němu v obavách před napadením země náboženští i světští vládcové Tibetu vyslance, který nabízí Čingischánovi formální podrobení. Smyslem tohoto manévru bylo udržet Čingischána v mezích a uchránit zemi před ničivým zplundrováním, což nakonec v podstatě splnilo svůj účel. V centrálním Tibetu byl Čingischán oficiálně uvítán a přijal podřízenost Tibetu, zpečetěnou odváděním tributu. Před svým odjezdem z Tibetu poslal chán dary do Sakji a pozval jejího opata Künga Ňingpa (1092-1158), aby přišel pod jeho patronací hlásat do Mongolska buddhismus.

Po Čingischánově smrti (1227) došlo k rozdělení mongolské říše mezi několik chánových synů. Tibet přestává platit tribut a vztahy s Mongoly jsou stále napjatější. Roku 1240 vpadl do země Čingischánův vnuk Godan a drancoval téměř až ke Lhase. Cestou bylo vyrabováno i několik klášterů. Když se princ Godan sháněl po význačných buddhistickým mniších, doporučili mu jeho velitelé tři: lamu z kláštera Digung, který je nejzámožnější, lamu z kláštera Taglung, který je nejdružnější, a lamu z kláštera Sakja, který je nejzbožnější. Godan vyzval nejvýznamějšího náboženského vůdce své doby - Sakja panditu (vlastním jménem Künga Gjalcchän Pal Zangpo, 1182-1251), aby neodkladně přišel k mongolskému dvoru, aby chánovu „nevzdělanému lidu poradil, jak se mravně a zbožně chovat“. Na oplátku mu přislíbil: „Jako projev mé přízně vůči tobě se budu chovat velmi shovívavě k těm mnichům, kteří žijí na západní straně od slunce.“ Výzva, která se nedala odmítnout, neboť v ní mimo jiné stálo: „Bylo by pro mne zajisté jednoduché vyslat početné vojsko a přivést tě sem násilím. Ale když bych tak učinil, mohlo by to způsobit mnoha nevinným živým bytostem škodu a neštěstí...“, přivedla roku 1244 Sakja panditu na cestu do oblasti Kokenúru, kde byl hlavní Godanův stan. Protože se cestou zastavoval na řadě míst, kde pronášel kázání a učil Buddhovy doktríny, poslal k Mongolům napřed své dva synovce, Phagpu a Čhagnu, které vzal na cestu s sebou. Koncem čtyřicátých let 13. století se konečně Sakja pandita setkal s Godanem a poskytl mu erudované poučení o Buddhově nauce. Godan podlehl síle osobnosti tibetského lamy, přestoupil na buddhismus a místo napadení Tibetu nabídl zvláštní vzájemný vztah: Godan měl chránit Tibet proti cizím vpádům a sakjapovští lamové se měli stát duchovními učiteli mongolských chánů. Patron (tibetsky jön či jöndag) obstará vojenskou sílu, aby odrazil případné ohrožení svého lamy, a lama se za to zasvětí náboženským potřebám (tibetsky čhö) svého patrona. Vztah, který je založen na uznání a sdílení stejných náboženských idejí, se označuje jön-čhö, patron-lama. Přestože Mongolové Tibet technicky kontrolovali, ponechali vlastní řízení země v tibetských rukou. Sakja panditovi Godan svěřil světskou moc nad Třinácti myriarchiemi centrálního Tibetu (staré administrativní rozdělení). Přes naléhání Tibeťanů se Sakja pandita domů již nevrátil, cítil se pro Tibet prospěšnější u mongolského dvora. Do Tibetu poslal knihu Thubpä-gongsal (Buddhův jasný záměr), kterou mezitím napsal, a laickým patronům a světskému lidu adresoval obšírný dopis s radami. Svému synovci Phagpovi, tak jak je to v řádu Sakja zvykem, předal pak svou duchovní moc.

Sakja pandita i Godan zemřeli v roce 1251. Dohoda o vztahu patron-lama přešla na chána Chubilaje, který se stal patronem Sakjapovců.