Prohlášení

Prohlášení Jeho Svatosti dalajlamy k 44. výročí povstání tibetského lidu

Srdečně zdravíme tibetské krajany v Tibetu a v exilu i naše přátele a příznivce po celém světě u příležitosti 44. výročí tibetského lidového povstání v roce 1959. V otázce Tibetu sice v posledním roce došlo k určitému pozitivnímu posunu, avšak i nadále nás znepokojuje skutečnost, že Tibeťané jsou ve vlastní zemi odsouváni na okraj společnosti a že Čína nadále nerespektuje lidská práva tibetského lidu včetně práva na svobodu vyznání.

Na 16. sjezdu Komunistické strany Číny začala postupně moc od třetí generace přebírat generace čtvrtá a to v Číně zahájilo novou éru. Je to znak politické zralosti a přizpůsobivosti. Reformy, které inicioval Teng Siao-pching a které pokračovaly za prezidenta Ťiang Ce-mina, v Číně vedly k rozsáhlým změnám, zejména v hospodářství, obchodu a zahraničních vztazích. Tento vývoj vítám, protože jsem vždy upozorňoval na nutnost začlenit Čínu do hlavního proudu světového společenství a vždy jsem se vyslovoval proti jakékoliv snaze Čínu izolovat. S těmito pozitivními změnami však bohužel ostře kontrastuje nedostatek podobně pragmatického a pružného přístupu, pokud jde o respektování základních občanských a politických práv a svobod občanů, především příslušníků takzvaných menšin v Čínské lidové republice.

V průběhu minulého roku nás povzbudilo propuštění několika tibetských a čínských politických vězňů. Mezi nimi byli vězni jako Tagna Džigme Zangpo a mniška Ngawang Sangdol, kteří strávili mnoho let ve věznicích jen za to, že se odvážili vyjádřit své názory na čínskou politiku v Tibetu a zejména na tibetskou historii. Tito vězni zosobňují odvahu a odhodlání tibetského lidu v Tibetu.

Potěšilo mě, že čínská vláda umožnila mým vyslancům navštívit Peking, znovu navázat přímé styky s čínským vedením a také navštívit Tibet a setkat se tam s místními tibetskými činiteli. Pekingská návštěva mých vyslanců z minulého září nám dala příležitost vysvětlit čínskému vedení naše názory na tibetský problém. Potěšilo mě také to, že výměna názorů byla přátelská a smysluplná.

Své vyslance jsem požádal, aby udělali vše pro navázání dialogu s čínským vedením a aby využili každé příležitosti k tomu, aby v Pekingu rozptýlili současné nedorozumění a nepochopení našich stanovisek a názorů. Vyřešení neshod a nalezení porozumění je jediný rozumný, inteligentní a lidský způsob řešení problémů. Nebude to snadný úkol a ani se to nepodaří v krátké době. Tibeťanům i Číňanům to však dává jedinečnou a zásadní příležitost zanechat za sebou mnoho desetiletí hořkosti, nedůvěry a zášti a vytvořit nový vztah založený na rovnosti, přátelství a vzájemném prospěchu.

Čínští vůdci, jak postupně přicházeli, slibovali pochopení, toleranci a respektování svébytné tibetské kultury, historie a identity. Avšak ve skutečnosti kdykoliv některý Tibeťan vyjádří oddanost vlastnímu lidu a obavy o něj, čínské úřady se uchylují ke své tradiční „politice nemilosrdné represe“, označí jej za „rozvratný živel“, zatknou ho a uvězní. Tibeťané nemají možnost vyslovit pravdu. Jasným dokladem této politiky, která problém nemůže vyřešit, a tudíž je třeba ji změnit, je nedávná poprava Lozang Dönduba a trest smrti vyměřený tulku Tändzin Delegovi bez patřičného soudního procesu.

Upřímně doufám, že čínské vedení nalezne odvahu, moudrost a schopnost pohledu do budoucna, což následně umožní vyřešení tibetské otázky dialogem. Když se rozhlédneme po světě, nemůžeme nevidět, jak neřešené konflikty s etnickými kořeny mohou přejít v násilí a přerůst v těžko řešitelný problém. Proto je v zájmu Čínské lidové republiky, aby na tyto otázky hledala odpověď. Nová tvůrčí iniciativa na vyřešení tibetského problému by mohla posloužit jako velmi přesvědčivý signál o tom, že se Čína mění, dosahuje zralosti a stává se připravenější k tomu, aby se v celosvětovém měřítku zhostila významnější úlohy jakožto spolehlivá velmoc hledící do budoucna. Konstruktivní přístup k problému Tibetu otevírá významné příležitosti pro vytvoření ovzduší důvěry a otevřenosti, a to jak na domácí, tak na zahraniční scéně. Takovýto projev čínského vedení by v dnešní době hlubokých obav z mezinárodních konfliktů, terorismu a etnických svárů na světové společenství velmi zapůsobil a dodal mu klid.

Je třeba pochopit, že v tibetském boji za svobodu nejde o mé osobní postavení či prospěch. Již v roce 1969 jsem dal jasně najevo, že je na tibetském lidu, aby se rozhodl, zdali instituce dalajlamy, trvající po staletí, bude pokračovat či nikoliv. V roce 1992 jsem v oficiálním prohlášení uvedl, že až se vrátíme do Tibetu, v němž vládne jistá dávka svobody, nebudu zastávat žádný úřad v tibetské vládě ani jinou politickou funkci. Jak však často uvádím, až do posledního svého dne zůstanu věrný myšlence prosazování lidských hodnot a náboženské harmonie. Při stejné příležitosti jsem také prohlásil, že tibetská exilová administrativa by pak měla být rozpuštěna a hlavní zodpovědnost za chod tibetské vlády by měli převzít Tibeťané v Tibetu. Vždy jsem byl přesvědčen, že v budoucnosti by měl Tibet uplatňovat sekulární a demokratický systém vlády. Je tedy neopodstatněné, když jsme obviňováni, že naší snahou je obnovit původní tibetský společenský systém. Žádný Tibeťan, ať už v exilu či v Tibetu, nijak netouží po znovunastolení zastaralého společenského řádu. Právě naopak, krátce po našem příchodu do exilu začala demokratizace tibetské komunity. Tento proces vyvrcholil v roce 2001, kdy bylo přímým hlasováním zvoleno naše politické vedení, a jsme odhodláni dále energicky pokračovat v krocích na posílení demokratických hodnot mezi běžnými Tibeťany.

Již začátkem 70. let jsem po konzultacích s vysokými tibetskými představiteli rozhodl, že tibetský problém se budeme snažit vyřešit metodou "střední cesty". V rámci tohoto přístupu nevoláme po nezávislosti a odtržení Tibetu. Současně má však tato koncepce zajistit skutečnou autonomii pro šest milionů mužů a žen, kteří se považují za Tibeťany. Budou si tak moci uchovat svébytnou identitu, rozvíjet své náboženské a kulturní dědictví, založené na filozofii staré mnoho staletí, jež může přinášet užitek i v 21. století, a chránit křehké životní prostředí Tibetské náhorní plošiny. Tento přístup přispěje i k celkové stabilitě a jednotě Čínské lidové republiky. Nadále zůstávám věrný tomuto realistickému a pragmatickému přístupu a budu maximálně usilovat o dosažení vzájemně přijatelného řešení.

Realita dneška je taková, že všichni jsme na sobě vzájemně závislí a musíme na této malé planetě žít vedle sebe. Proto jediný rozumný a inteligentní způsob řešení neshod, ať už mezi jednotlivci, skupinami či národy, spočívá v nenásilí a dialogu. Protože náš boj je založený na pravdě, spravedlnosti a nenásilí a není zaměřený proti Číně, daří se nám získávat stále větší celosvětové sympatie a podporu, a to i ze strany Číňanů. Za tuto stálou solidaritu bych chtěl vyjádřit vděčnost. Také bych rád znovu jménem Tibeťanů vyjádřil vděčnost a obrovské poděkování indickému lidu a vládě za jejich neochvějnou a neskonalou velkorysost a podporu.

Vzdávám poctu statečným tibetským mužům a ženám, kteří položili život za naši svobodu, a modlím se za brzký konec utrpení našeho lidu.

dalajlama, 10. března 2003

český překlad Občanské sdružení Lungta