Na slovíčko s...

Na slovíčko s... Zuzanou Daňkovou

Studuje anglistiku, amerikanistiku a sinologii na Karlově univerzitě, pracuje jako tlumočnice. Nejraději tlumočí a překládá tibetský buddhismus. Tlumočila Jeho Svatost dalajlamu i další tibetské buddhistické učitele, zejména svoji učitelku Khando rinpočhe. Strávila rok na Tchaj-wanu, kde si zdokonalovala čínštinu, kterou teď studuje. Je jí dvacet sedm let a jmenuje se Zuzana Daňková.

Proč vás oslovil zrovna buddhismus?
Já bych to vzala ještě trochu dál, k čínštině. Když jsem byla malá, tak jsme měli doma Zpěvy staré Číny přeložené B. Mathesiem, které byly něco úplně jiného, než jsem kdy četla. Byly jak z jiného světa, který mi zároveň připadal nějak povědomý... Asi v patnácti jsem chtěla poznat, jak to všechno na světě funguje, začala jsem chodit do kostela a nechala se pokřtít. Zdálo se mi, že křesťanství je ta pravá cesta. Po nějaké době mě ale přestalo bavit chodit každou neděli do kostela a nechtěla jsem se k tomu nutit. Tím na chvíli skončilo moje religiózní období. Potom se mi občas dostalo něco do ruky - Zenová hůl, když mi bylo asi sedmnáct, také jsem četla nějaké jiné zenové historky a přišlo mi, že to opravdu má něco do sebe. Potom bylo docela podstatné že tehdy můj kamarád, teď už přítel, knihomol, dělal takový několikaletý zevrubný průzkum všech možných náboženství a došel k závěru, že buddhismus je mu nejbližší. Po nějaké době začal opravdu meditovat, což mi připadalo velmi legrační. Pak jsme spolu začali chodit, já jsem nepraktikovala, ale postupně jsem uznávala, že na tom něco je. Potom jednou přijel do Prahy lama Rinčhen, který není Tibeťan ale Polák, žák Tengga rinpočheho z linie Karma Kamcchang, a já jsem se tam šla podívat.

Zrovna se vykládal lodžong, což je výcvik mysli a já jsem viděla, že to opravdu dává smysl, a od té doby jsem se začala věnovat tibetskému buddhismu a chtěla jsem se učit tibetsky. Ve škole jsem si shodou okolností musela vybrat druhý studijní obor a protože žádná tibetanistika nebyla, vzala jsem si čínštinu. A řekla jsem si, že se budu snažit rychle se to naučit a pak se budu věnovat tibetštině. Takže teď, po pěti letech, tam stále ještě bojuji s čínštinou a mám pocit že to bude trvat dlouho, než se ji opravdu naučím a pustím se konečně do tibetštiny.

A baví vás čínština? Mohla byste tlumočit z čínštiny?
První dva roky mě rozčilovala, potom jsem odjela na rok na Tchaj-wan a tam mě vyloženě začala bavit, a teď jsem opravdu ráda, že ji studuji, i když ještě nevím, co s ní pak budu dělat. Z čínštiny zatím netlumočím, protože to ještě pořádně neumím. Na běžnou komunikaci na Tchaj-wanu to stačilo, ale u tlumočení je nesmírně důležitá přesnost, což zatím nezvládám.

Je na Tchaj-wanu cítit vliv buddhismu?
Spíš buddhismu, taoismu a konfuciánství dohromady v podobě lidového náboženství, které je směsicí všech možných zvyků a pověr. Lidé ze starší generace mají stále doma oltáře, ale často již sami přesně nedokážou rozlišit, co je na nich za božstvo. Jsou tam ovšem i vyhranění buddhisté. Potom je tam takové hnutí, které tvrdí, že buddhismus už zdegeneroval, a když se k nim dostane křesťanství, tak jim připadá nové a svěží. Mezi mladými Tchajwanci je poměrně hodně protestantů, katolíků méně, a jejich rodiče jsou většinou buddhisti. U nás je to naopak, my vnímáme křesťanství s celou jeho složitou historií a zase buddhismus na nás působí nově a neotřele. Poznala jsem tam i lidi kteří praktikují tibetský buddhismus. Jsou tam i tibetská centra, ale přístup k praxi je hodně jiný. Tchaj-wan je úžasná země, kde se snoubí čínská tradice s obdivem k Západu, je z toho takový šílený mix, ale projevuje se tím, že lidé jsou velmi otevřeni, jak svojí minulosti, tak i všem těm novým vlivům.

Z angličtiny tlumočíte nebo překládáte?
Oboje, ale vydělat se dá hlavně živým tlumočením, nebo obchodními a technickými překlady. Zatím jsem společně se svým přítelem přeložila pouze knihu Když ztrácíme půdu pod nohama, jejíž autorkou je americká buddhistická učitelka Päma Čhödön, ale chtěla abych se tomu v budoucnu věnovat, moc mě to baví. Myslím, že překládání se s tlumočením dobře spojuje a doplňuje. Třeba u buddhistických textů je prospěšné znát terminologii, podrobně studovat texty - všechno se pak zužitkuje při tlumočení naživo. Co se týče dharmy, jsem však jen začátečník. Mám jen takové povrchní útržkovité znalosti a myslím, že by bylo skvělé studovat to systematicky a potom opravdu do hloubky vědět, co které slovo znamená, k čemu odkazuje...

Když překládáte nějaké učení, měla byste doslova tlumočit to, co řekne učitel. Jako buddhistka jste ale svázána s naukou - nemáte někdy tendenci spíše vykládat?
Určitě, člověk má tendence vyložit si všechno po svém. Je ovšem veliký rozdíl u dharmových a běžných překladů. U těch komerčních záleží hlavně na tom, aby se lidé domluvili. Mluvčí třeba něco zamotá nebo opakuje několikrát za sebou a já jako tlumočník si můžu dovolit to zjednodušit, aby to posluchač lépe pochopil.

U dharmových překladů si to většinou dovolit nemůžu.O jejich tlumočení tradičně platí, že se musí zachovat nejenom význam, ale i slova, a nejen slova, ale i jejich přesné pořadí. Nemůžu tedy dělat nějaké zásahy ani když mám pocit, že posluchačům to zní jako z jiného světa. Raději to přeložím věrně. Nějaký můj zásah může text významově posunout.

Já si ale myslím, že tlumočník musí text přizpůsobovat, neexistuje nějaký přesný předpis, nějaké tabulky, a pořád máte možnost volby, takže to stejně interpretujete...
To ano, existuje spousta teorií překladu, které říkají, že ve výchozím jazyce se něco řekne a já bych to měla pochopit bez ohledu na jazyk, ten význam, a potom ho přenést do cílového jazyka. Do jaké míry se výchozí a cílová výpověď liší, to podle mě hodně záleží na kontextu. Vždycky jde o zásah, ale do jaké míry je možný posun třeba kvůli kulturnímu kontextu, to nevím. Právě proto je lepší být opatrný.

Je rozdíl mezi tlumočením učitele a překládáním nějakého jeho psaného textu?
Myslím, že není. Oboje učení vyžaduje stejnou přesnost, kterou je těžké zachovat v textu, natož při živém tlumočení. Podstatné taky je, že já neumím tibetsky. Všechny překlady a tlumočení, které jsem doposud dělala, jsou vlastně překlady z překladů, z tibetštiny do angličtiny a potom do češtiny. To je veliký posun.

A cítíte nějaký rozdíl mezi tím, když tlumočíte třeba veřejnou přednášku Jeho Svatosti dalajlamy a učení třeba Khando rinpočhe, kde je jen dvacet studujících dharmy? Vnímáte nějak rozdílnou úroveň posluchačů?
Kdyby to byla veřejná přednáška někoho jiného, tak bych možná ten rozdíl cítila. Ale Jeho Svatost je takový kouzelník, že když něco říká, je to zároveň jakoby na nejvyšší úrovni a zároveň docela srozumitelné. Připadá mi velmi otevřený, volný. A když se člověk nad jeho slovy zamyslí, je v nich vždy úplně ta samá hloubka a přesnost. Když jsem překládala přednášky Jeho Svatosti, tak jsem rozhodně neměla pocit, že třeba nějaké přeřeknutí tolik nevadí. Naopak, to, jak mluví, je naprosto jasné, on vždycky přesně ví, co chce sdělit. Proto se jeho přednášky tlumočí snadno, jako po másle. Překladatel to vlastně už může jenom přetlumočit a nemusí si s tím lámat hlavu. A u Khando rinpočhe mám podobný pocit, i když je to třeba týdenní učení. Vždycky je tam ta přesnost. Předpokládá ale, že žáci již něco znají, proto mluví konkrétněji, než by mohla na veřejné přednášce.

Měla jste trému, když jste poprvé tlumočila přednášku Jeho Svatosti? Když je před vámi přes sedm tisíc lidí - takovou zkušenost jste jistě ještě neměla.
Neměla jsem ani nějaké velké tlumočnické zkušenosti, ale doufala jsem, že to nějak půjde. Vzpomínám si na ten den předtím, kdy jsem se setkala s Jeho Svatostí na Fóru 2000, kde jsem mohla poslouchat, jak vlastně mluví. A těsně před vystoupením, asi půl minutky, jsem si říkala, jestli nemám mít trému. Pak jsem si uvědomila, že ani nevím, kam by se ta tréma vešla, že budu mít spoustu práce a že to vlastně není rozdíl, jestli je tam jeden člověk nebo spousta lidí, já to všechno jenom musím přeložit. A potom jsem si ještě vzpomněla na jednu radu, kterou jsem dostala od lamy Rinčhena, mého prvního buddhistického učitele - je dobré vybrat si v té spoustě neznámých lidí jednoho člověka a představovat si, že všechno vysvětluji právě jemu. Takže mým cílem je říkat to tak, aby to pochopil. Párkrát mi během přednášky problesklo, že tam sedí jedna kamarádka, která není vůbec buddhistka, stejně jako většina lidí, a které to musím zcela přesně předat - to bylo něco jako zakotvení. Na nic víc jsem neměla čas. S Jeho Svatostí ani nemůžete mít trému, protože on je pořád úplně stejně uvolněný, veselý a velice bezprostřední. Připadá mi, že to jeho chování člověka odzbrojí, ani snad nejde být v jeho přítomnosti nervózní.

A co Khando rinpočhe?
Když přijede Khando rinpočhe, tak tlumočíme vlastně dva, můj přítel a já. Už čtyři roky jezdí rinpočhe do České republiky a asi dva roky předtím jsme jezdili my za ní do jiných zemí. Vždycky byl s námi někdo, kdo neumí anglicky, tak jsme s ním seděli někde v rohu a šeptali překlad, což byl výborný trénink. Za ty dva roky jsme si zvykli jak rinpočhe mluví a tak už bylo snadnější tlumočit v Čechách třeba pro sto lidí. Ale Khando rinpočhe mluví o hodně rychleji než třeba Jeho Svatost a dělá delší úseky, třeba pět minut. To je náročnější na koncentraci.

Nedovedu si představit, že někdo vedle mě bude mluvit pět minut česky a já to po něm zopakuji - teď vůbec nemluvím o překladu. Máte nějaké mnemotechnické pomůcky?
Existuje systém tlumočnických poznámek, ne těsnopis, protože ten by sváděl, aby člověk překládal moc doslova. Člověk si spíš kreslí takový graf, analyticky rozebere tu výpověď a pak už si vzpomíná, co kde bylo. Studenti tlumočnictví se to učí, jenomže já jsem nevystudovala tlumočnictví, takže to neumím. Ale mám vlastní systém, i když toho asi píšu zbytečně moc, a musím se ještě moc dívat do toho sešitu, místo na lidi. Časem se to doufám ještě vybrousí, stihnout se to dá, když člověk má vypsanou ruku a stačí mu třeba napsat si první dvě písmena slova a už si pamatuje, co to bylo za slovo a má vlastní zkratky pro slova, která se často opakují, třeba Buddha je velké B. Jistě by bylo dobré, kdybych se naučila nějaké tlumočnické triky, ale to jsem zatím neudělala, mám jenom praxi.

Ještě na závěr: když někdo řekne dalajlama, co vás napadne?
Chce se mi dělat poklony, v rámci buddhistické praxe ho chápu jako nejvyššího učitele. Všichni máme obrovské štěstí, že Jeho Svatost žije mezi námi, že přijel do Prahy a učil nás.

Tento rozhovor poskytl malíř Akka časopisu Tibetské listy v Praze v červnu 2004 (č. 24 - léto 2004).