Tibinfo - informační systém o Tibetu
Základní informace
   
 Novinka: Monitoring tisku

Můj syn dalajlama - kniha pamětí dalajlamovy matky. Unikátní svědectví o životě ve starém Tibetu, o útěku do exilu a o životě v cizí zemi.

Svoboda v exilu: dalajlamův vlastní životopis

Cestování

Informace pro všechny, kteří chtějí navštívit Tibet III.

Ubytování
Při cestách po Tibetské autonomní oblasti i mimo ni, např. po Amdu a Khamu, musíte počítat s různými omezeními při hledání vhodného ubytování. Ve známých turistických centrech, jako např. Lhasa nebo Žikace, si můžete celkem snadno vybrat hotel, který odpovídá vašim cenovým možnostem. V některých méně navštěvovaných místech však často najdete pouze jediný hotel, kde je cizincům dovoleno se ubytovat. V tom případě se většinou jedná o nejdražší nebo jeden z nejdražších místních hotelů. Názvem hotel se v Tibetu označuje ubytovací zařízení spíše odpovídající západní představě o mládežnické ubytovně (hostel) nebo levnějším pensionu (guesthouse) s hygienickými standardy poněkud nižšími než v Evropě.

Někdy se dokonce můžete ubytovat u místních tibetských rodin, i když oficiálně je bydlení v tibetské domácnosti přísně zakázáno. Měli byste mít na paměti, že i když místní rodina získá povolení k vašemu ubytování s úředně potvrzenou povolenkou, je vždy pod úředním dohledem, a podle toho se chovejte. V odlehlých oblastech nebo na vesnicích lze najít i neoficiální ubytování u místních lidí. V každém případě však bydlením „načerno“ vystavujete tibetskou rodinu potenciálním velkým problémům s úřady.

Průvodci a cestovní kanceláře
Turističtí průvodci v Tibetu, ať to jsou Tibeťané nebo Číňané, jsou pod neustálou kontrolou úřadů. Mají přísně zakázáno hovořit s cizinci o čemkoliv, co se týká politiky, lidských práv, dalajlamy, „nacionalismu“ apod. Očekává se od nich, že budou podávat jen „oficiální a pravdivé informace o Tibetu“ tak, jak jsou prezentovány čínskými úřady. Pokud to nedodrží, hrozí jim ztráta zaměstnání. Nejlepší je proto vyhnout se v přítomnosti průvodců nebo řidičů rozhovorům o politice nebo jiným potenciálně nebezpečným tématům. I v případě, že se vaši průvodci nevhodných diskusí bezprostředně neúčastní, jsou na ně na konci každé cesty dotazováni. Proto platí, že čím méně toho vyslechnou, tím je to pro ně (i pro vás) lepší a bezpečnější.

Přesto se však setkáte s tím, že je stále dost průvodců, hlavně Tibeťanů, kteří s vámi budou o citlivých věcech hovořit. Někdy sami podobné diskuse začínají a ochotně odpovídají na vaše otázky. V každém případě buďte velmi opatrní, protože průvodci se tím dostávají do velice nebezpečné situace, takže dávejte vždy pozor na bezpečnost prostředí a blízkost druhých lidí, když s nimi hovoříte. Čínská bezpečností síť je velice rozsáhlá, používá bezpečnostní kamery, a mezi turisty bývají nasazeni policisté v civilu a tajní agenti - provokatéři.

Diskuse s turisty na nevhodná témata jsou důvodem k tomu, že se čínské úřady pokoušejí nahradit tibetské průvodce a často i řidiče průvodci, resp. řidiči čínskými. V oficiálním zdůvodnění se pak uvádí, že „čínští průvodci hovoří cizími jazyky a tibetští ovládají cizí jazyky jen málo a v nedostatečné kvalitě“. Podle zprávy čínské tiskové agentury Sin-chua z jara loňského roku přijela do Lhasy první stočlenná skupina turistických průvodců z 23 čínských provincií, aby „pomohli zlepšit kvalitu místní turistiky“. Na druhé straně v loňském roce ztratilo zaměstnání více než 150 tibetských průvodců, což se dotklo zejména průvodců, kteří byli podezíráni z nevhodných politických názorů. Dalších 160 tibetských průvodců bylo v loňském roce propuštěno, protože v minulosti pobývali v indickém exilu, a byli nahrazeni průvodci z čínských provincií, zejména se S'-čchuanu.

Pokud máte při vaší cestě po Tibetu možnost ovlivnit výběr průvodců a řidičů, požadujte, aby to byli Tibeťané - mj. tím pomůžete mnoha chudým tibetským rodinám, kde je příjem turistického průvodce často jediným příjmem v rodině. Pokud navštívíte některá poutní a posvátná místa, opět požadujte výklad od místních tibetských průvodců. Pokud žádného nemají, žádejte vysvětlení, proč tomu tak není. Buďte rozhodní, ale zdvořilí. Protože cestovní kanceláře chtějí vydělávat, je to pravděpodobně jedna z účinných cest, jak donutit cestovní kanceláře (a přes ně i úřady), aby zaměstnávali Tibeťany.

Fotografování
Fotografování na cestách je velmi populární a s masovým rozšířením klasických kompaktních a digitálních fotoaparátů se stalo nedílnou součástí výbavy naprosté většiny turistů. Fotografie z navštívených míst turistům pak dlouho po návratu domů připomínají navštívená místa a zážitky, které na cestě prožili.

Dobře pořízená fotografie, která zachycuje určitou událost, situaci nebo objekt však může být i velmi významným dokumentem, který svým významem přesahuje rodinné fotoalbum. Povede-li se vám zachytit na film nebo kameru významnou událost, nabídněte fotografie po návratu domů tibetské exilové vládě nebo nějaké tibetské exilové organizaci. V rozhodnutí, zda vaše fotografie opravdu přinášejí něco významného, vám může pomoci organizace, která se zabývá situací v Tibetu ve vašem městě nebo ve vaší zemi.

Žánrové fotografie známých památek, klášterů, chrámů, hor nebo místních obyvatel v turistických centrech apod. pravděpodobně nebudou moc významné, protože je pořídily tisíce turistů před vámi a další tisíce nebo desetitisíce je ještě pořídí i po vás. Dostanete-li se však do situace, že zaznamenáte např. nějaký zvláštní obřad nebo slavnost v opuštěné zapadlé vesnici daleko od turistických míst, stavbu nebo bourání určitého objektu (domu, chrámu, stúpy apod.), možná jste zachytili něco, co by mohlo zajímat i více lidí. Významné jsou všechny záznamy o změně životního prostředí v Tibetu, o narušování tradičního života Tibeťanů a samozřejmě všechny doklady o projevech odporu proti čínské okupaci Tibetu a porušování lidských práv v Tibetu.

Při fotografování si však musíte uvědomit, že fotografování některých strategických staveb a objektů je přísně zakázáno (např. mosty, vojenské objekty, ale i věznice apod.). Dojde-li k nějakému projevu odporu vůči úřadům (např. nepovolené shromáždění, někde se objeví se nevhodný nápis apod.) a vy budete náhodou u toho, počítejte s tím, že budete zadržení a prohledáni a budou vám zabaveny filmy a videokazety. Totéž se vám může stát, když vás někdo uvidí fotografovat strategické stavby a objekty. Pro případ zadržení si do písemných poznámek o cestě nezaznamenávejte přesná jména a adresy lidí, které jste potkali a fotografovali. Nespoléhejte na to, že když si poznámky zapisujete anglicky nebo v jiném světovém jazyce, nebude jim nikdo rozumět.

Komunikace s Tibeťany
Před odjezdem se naučte alespoň několik základních tibetských slov a pozdravů. Každé tibetské slovíčko nebo pozdrav, který použijete, Tibeťané přijmou s velikou radostí a vám to pootevře dveře k bližšímu kontaktu s nimi. Nejenom ukážete, že si vážíte jejich jazyka a kultury, ale také se tím odlišíte od většiny turistů, kteří dnes přijíždějí do Tibetu.

Naprostá většina Tibeťanů nemluví anglicky, ani žádným jiným západním jazykem, mnoho lidí v odlehlých zemědělských nebo pasteveckých oblastech nemluví ani čínsky. Poněkud lepší je situace ve velkých městech a významných turistických místech, kde můžete stále častěji potkat Tibeťany, kteří mluví anglicky nebo znají alespoň několik anglických slov. Většina z nich touží vyzkoušet si v praxi svoji angličtinu, a tak si můžete snadno pohovořit o tom, jak skutečně vypadá běžný život Tibeťanů i bez znalosti tibetštiny. Opět pamatujte na to, že pro každého Tibeťana je velmi nebezpečné hovořit s cizinci o politice nebo lidských právech. Někdy vás mohou oslovit i samotní Tibeťané a požádat vás o předání informací a pozdravu pro příbuzné v indickém nebo nepálském exilu. V tom případě buďte diskrétní a nepodceňujte riziko prozrazení: na veřejných místech a v restauracích zejména ve Lhase jsou skryté kamery a různé druhy odposlechů. To nejhorší, co se vám může stát, jsou výslechy a deportace, a to nejmenší, co se stane Tibeťanům, je výslech, vyhození z práce nebo uvěznění.

Kláštery a posvátná buddhistická místa
Čínské úřady již před více než deseti lety poznaly, že je možné vydělávat na zájmu turistů o návštěvu buddhistických klášterů a dalších posvátných míst v Tibetu. Vydělávat lze nejen na vstupném, ale i na darech a obětinách pro kláštery a na službách, které jsou s rozvojem turistiky spojeny. Peníze ze vstupného se odvádějí úřadům, nebo jsou z nich placeni čínští informátoři v klášterech. Proto pokud chcete klášteru věnovat peníze, dary nebo obětiny, pak je třeba diskrétně je předat přímo mnichům a mniškám - nejlepší jsou hotové peníze, které pak místní mohou použít na to, co jim chybí nejvíce.

Pokud navštívíte kterékoliv náboženské místo, ať už se jedná o klášter, chrám nebo např. posvátnou horu Kailás, respektujte místní zvyklosti a náboženské cítění Tibeťanů. Při vstupu do chrámů buďte patřičně oblečeni, odložte obuv, sejměte si pokrývku hlavy, nekuřte, neodhazujte odpadky. Buddhistické kláštery, chrámy, sochy, jezera a hory obcházejte ve směru hodinových ručiček (tak, abyste měli vždy posvátný objekt po pravé ruce), je-li kolem kláštera více posvátných okruhů, postupujte od vnějších k vnitřním okruhům. Budete-li mít štěstí a navštívíte bönistické posvátné místo, obcházejte ho v opačném směru, tj. proti směru hodinových ručiček.

Návštěva klášterů a posvátných míst může být omezena nebo i zakázána v době některých svátků nebo významných výročí (jejich seznam nejdete v předcházející části). Při návštěvě buddhistického místa buďte ohleduplní a pozorní k mnichům i poutníkům, nikdy se nedotýkejte hlavy mnicha nebo mnišky. Chcete-li fotografovat lidi nebo obřady, vždy nejprve požádejte o svolení a nikdy svou kamerou neobtěžujte.

Mnoho Tibeťanů, zvláště v klášterech, vás může žádat o fotografie dalajlamy, které jsou zakázány v celém Tibetu. Fotografie dalajlamy je velmi cenným darem a záleží jen na vás, jestli je s sebou vezmete nebo ne. Pamatujte však na to, že pokud budou u vás objeveny, budou vám zabaveny, můžete být z Tibetu deportováni a Tibeťané, se kterými jste přišli do styku, budou vyslýcháni. Podstatně bezpečnější je přivézt do Tibetu předměty, které byly dalajlamou posvěceny, např. drobné pilulky mani rilbu , nebo ochranné šňůrky sungwy.

Turistická Lhasa
Protože naprostá většina turistů zamíří do Lhasy, uvádíme zde popis nejznámějších turistických míst ve Lhase z trochu jiného pohledu. Lhasu původně tvořilo několik malých vesniček rozprostřených kolem Potaly a Džókhangu. Před rokem 1949 měla Lhasa přibližně 20 - 30 tisíc obyvatel. Dnes se odhaduje, že ve Lhase žije až 200 - 300 tisíc lidí, z nichž až 80 - 90 % jsou čínští přistěhovalci. Většina nových budov je ze skla a prefabrikovaných panelů a je stejná jako ve městech ve vnitřní Číně. Jediná větší oblast, kde si město zachovalo tibetský charakter, je v okolí Džókhangu, ale i zde velice rychle postupuje devastace a staré domy jsou nahrazovány napodobeninami tradiční architektury, většinou však mnohaposchoďovými hotely.

Z Potály, bývalého zimního paláce dalajlamů, je již dlouho muzeum. Pro veřejnost je otevřeno pouze několik historických místností. Policie a neuniformovaní informátoři jsou na každém kroku, videokamery jsou instalovány ve všech přístupných prostorách. Každý rok v červenci, v době dalajlamových narozenin, je vstup Tibeťanům do Potály zakázán.

Náměstí pod Potálou, jakýsi lhaský Tchien-an-men, bylo postaveno k 30. výročí založení Tibetské autonomní oblasti. Bylo zničeno mnoho starých budov a prostor, který vznikl, byl přeměněn ve velké prostranství. Na něm se konají např. vojenské přehlídky nebo jiná shromáždění, které organizují místní úřady. Náměstí je také nejoblíbenějším místem čínských turistů, kteří se nejraději fotografují před Potálou, na které vlaje čínská rudá vlajka. Budova veřejné bezpečnosti (PSB) je na jihozápadním rohu náměstí.

Nejposvátnější tibetský chrám Džókhang byl v době kulturní revoluce používán jako vojenský objekt a jatka, později jako hotel pro čínské důstojníky. Stejně jako několik málo chrámů v Tibetu, které nebyly zničeny ještě před kulturní revolucí, přežil jenom proto, že sloužil jako skladiště obilí nebo ubytovna pro důstojníky. Chrámové zařízení a náboženské předměty byly, stejně jako ty z Potály, poškozeny, zničeny nebo odvezeny do Číny a rozprodány. Dnes je chrám zrekonstruovaný.

Barkor, který obklopuje chrám Džókhang a je živým a pulzujícím tibetským tržištěm, si ještě stále alespoň částečně zachovává původní charakter a atmosféru. Protože je Barkor nejčastější místo demonstrací Tibeťanů proti čínské okupaci, jsou náměstí před Džókhangem i celý okruh Barkor neustále monitorovány videokamerami a sledovány množstvím příslušníků bezpečnostních sil v uniformách i v civilu. Na jihozápadním rohu Barkoru za hotelem Mandala je umístěna stanice veřejné bezpečnosti (PSB). Nemůžete ji přehlédnout: mohutná vrata, dostatečně široká pro velké vojenské vozy, před nimi velké parkoviště a obrovské čínské státní symboly.

Letní palác dalajlamů Norbulingka je dnes velmi málo udržované místo, které jen málo připomíná slavnou tibetskou historii. Možná i proto, že právě z Norbulingky v březnu v roce 1959 v noci tajně prchal dalajlama do indického exilu. Koncem léta se zde koná jogurtová slavnost žontön, kdy celý rozlehlý areál bývalého parku ožívá tisíci Tibeťany.

Z publikace Briefing paper for travellers to Tibet, Tibetan Centre for Human Rights and Democracy TCHRD, Dharamsala, May 2003, přeložil Jaromír Skřivánek a aktualizoval Ľubomír Sklenka.

Tento článek je převzat z časopisu Tibetské listy č. 25 - podzim 2004


Další části informací pro všechny, kteří chtějí navštívit Tibet
I.  část - Předmluva, historické pozadí
II. část - Víza, povolení, doprava, bezpečnost



[  02.05.2005    zdroj: Tibetské listy (www.lungta.cz)    ]