Tibinfo - informační systém o Tibetu
Kultura
   

Písemnictví

Kočičí máma a syn

Tibetská lidová pohádka

Kdysi žili v jednom prázdném domě kočičí máma se synem. Kromě nich už všechny lidi a domácí zvířata snědl netvor Sinpo. Jednoho dne Sinpo přišel znovu a povídá kočkám: "Snad někdy zítra, až mi dojde maso, vás dvě sním." Na kočky padla tíseň a zesmutněly.
Najednou se objevil nějaký kulatý kámen spadlý z nebe. Povídá: "Kočky, jakpak jde zdravíčko?" Kočky na to: "Copak o to, zdraví jsme, ale nešťastní." A kámen: "A pročpak jste nešťastní?" Kočky: "Sinpo nás zítra nebo pozítří sní." A kámen: "Tak já se k vám, kamarádi, přidám." A vlezl si do kamen.
Objevila se také jehla. Mluví tak, jako to bylo předtím. A pak povídá: "Mohu se k vám, kamarádi také přidat." A zůstala na kamnech.
Potom se objevil oblázek. Mluvil tak jako ti před ním a usídlil se na podpěrném sloupu.
Potom se objevilo několik sušených lejn. Povídala to samé, co ti před nimi. Zůstala před schody do dalšího patra.
Poté se objevil snop slámy. Mluvil tak jako ti před ním a položil se na schodech. Potom se objevil nějaký pes. Povídal to samé a lehnul si pod schody.
Potom se jako poslední objevil jak. Jak, stejně jako ti před ním, povídá: "Kočky, copak dělá zdravíčko?" Kočky na to: "Ále, copak zdraví slouží, ale duše je nešťastná." A jak povídá: "Čímpak je to, že je duše nešťastná?" Kočky: "Sinpo nás zítra nebo pozítří sní." Jak: "Já tu také, kamarádi, mohu zůstat." A zůstal u dveří.
Potom si kočky vlezly pod převrácený hliněný hrnec a schovaly se tam. Až přišel Sinpo. Hledal je, ale nenalezl. A tak si pomyslel: Tenhle dům je celý ve tmě. Když rozdělám oheň a budu je hledat, najdu je.
Poodešel ke kamnům a rozdělal oheň. Ozvalo se "pchá", oheň se vzňal a Sinpovi vletěla do oka jiskra. "Á ca ca," zaklel a vymrštil se. Kulatý kámen, co byl na trámu, spadl a praštil Sinpa do hlavy. "Á ra ra," zamlel a utíkal pryč, když vtom uklouzl po lejnech před schody a mrsknul sebou na zem. Jak se sbíral, zachytil se nohou o slámu a zřítil se ze schodů. Tam se na něj vrhnul pes. A jak se dostal ke dveřím, trknul do něj jak. Pes ho kousal a bránil mu utéct, až ho zabili.
A tak když konáme v přátelství a spojenými silami, i zdánlivě malými silami přemůžeme dokonce někoho tak silného, jako je Sinpo.

Z tibetštiny

[  17.01.2007    autor: Daniel Berounský  ]