Tibinfo - informační systém o Tibetu
Buddhismus
   

Gelug

Krátká historie tradice Gelug v tibetském buddhismu

Tradice Gelug se rozvinula jako plně nezávislá škola tibetského buddhismu koncem 14. století. Její zakladatel, velký tibetský světec a filozof Congkhapa (1357-1419), obecně známý jako Dže Rinpočhe, byl velkým obdivovatelem tradice Kadam slavného indického mistra Atíši, který žil v 11. století, a jeho hlavního tibetského žáka Domtönpy. Congkhapa byl především přitahován tím, jak v tradici Kadam zdůrazňoval mahájánské zásady všeobecného soucítění a altruismu a oceňoval tyto kvality nejen jako duchovní zaměření, ale především jako životní cestu. Z tohoto pohledu Congkhapa chápal studium a praxi indických klasických děl jako Bódhisattvačárjavatára od Šantidévy a Vzácný věnec Ratnavali od Nágardžuny jako vysoce ceněnou pomoc při osobní cestě k buddhovství. Proto je v Congkhapově učení přístup k tradici Kadam spojován se silným důrazem na kultivaci hlubokého vnitřního vhledu do učení prázdnoty podle Nágardžuny a Čandrakírtiho. Congkhapa tato učení začlenil do systému nauky a kontemplace z vroucí touhy po osvobození, podnícené opravdovým zaujetím pro odříkání. Tři základní prvky - odříkání, bódhičittu a správný pohled na prázdnotu - nazval Třemi základními aspekty cesty. Podle Congkhapy je spolehlivý základ založený na těchto třech principech nezbytný a rozhodující pro úspěšnou praxi vadžrajánového buddhismu. Právě v důsledku tohoto přístupu představuje tradice Gelug geniální spojení súter a tanter.

Congkhapovo písemné dědictví je uchováno v sebraných spisech, které obsahují osmnáct svazků. Pokrývají nesmírně široké spektrum učení od meditativní praxe, směřující k objasnění nejhlubších aspektů nejvyšší jógy tantry a filozofie prázdnoty madhjámika, až k přesnému vyjmenování a analýze zákonů a předpisů pro plně zasvěceného mnicha.

V meditativní tradici se Congkhapa stal učitelem, nositelem tří hlavních klasických indických linií mahájánské buddhistické cesty. Učil linii Rozsáhlé praxe Gjačhen čögjü a směřoval přitom od Buddhy Šákjamuniho k Maitréjovi, dále linii Hlubokého vhledu Zabmo tagjü, která jde od Buddhy Šákjamuniho k Maňdžušrímu a od něj k Nágardžunovi, a byl také učitelem linie Inspirativní linie realizace Ňamä lenčin labgjü, která vede od Vadžradhary přes různé linie tantrických praxí. Prostřednictví lamy Congkhapy se tyto tři linie sjednotily do jediné hlavní linie. Navíc je ve škole Gelug také několik významných učení známých jako Uzavřená linie čistého zjevení Dag nang. Učení náležející k této kategorii jsou založena na hlubokých mystických zkušenostech vysokých meditativních učitelů.

Po dlouhém, zbožném a inspirovaném duchovním cvičení s mnoha velkými učiteli, kteří byli jeho současníky, Congkhapa založil v roce 14O9 klášter Gandän východně od Lhasy. Gandän se brzy stal nejvýznamnějším centrem buddhistických filozofických studií, přitahujícím žáky i učitele ze všech částí Tibetu. Následovníci Congkhapy, kteří se usadili v Gandän (nazývaném také Gadän), byli později známí jako Gelugpa, ti ze školy v Gandänu.

K Congkhapovym předním žákům patřili Gjalcchab Dže (1364-1431), Khädub Gelek Palzang (1385-l438) a první dalajlama Gendündub (l391-1474). Hlavní žáci potom založili podle kláštera Gandän mnoho dalších klášterů. Džamjang Čhödže Taši Paldän (l379-1449) založil klášter Däpung, který byl před rokem 1959 známý jako největší klášter na světě. Džamčhen Čhödže Šákja Ješe (1354-1435) založil klášter Sera. První dalajlama založil klášter Tašilhünpo v provincii Cang.

Následující generace byly svědky velkého vyzařování nauky, které přispívalo k rozkvětu Congkhapovy tradice. Zahrnovala takové učitele jako byli úspěšní dalajlamové a pančenlamové kačhen Ješe Gjalcchen (1713-1793), gungthang Tänpä Dönme (1762-1823), Ngulčhu Dharma Bhadra (1772-1851) a zcela nedávno velký Phaböngkha Dečhen Ňingpo (1878-1941). Tradice Gelug se postupně stala nejrozšířenější buddhistickou školou v Tibetu především vlivem působení na velkých klášterních universitách a vznešeným přispěním svých významných učitelů.

Tento článek je převzat z Handbook of Tibetan Culture, Rupa, Calcutta, 1995



[  14.12.1995    autor: Jeho Svatost Thi Rinpočhe Ješe Döndub  ]