Tibinfo - informační systém o Tibetu
Historie
   
 Novinka: Monitoring tisku

Můj syn dalajlama - kniha pamětí dalajlamovy matky. Unikátní svědectví o životě ve starém Tibetu, o útěku do exilu a o životě v cizí zemi.

Svoboda v exilu: dalajlamův vlastní životopis

Stručná historie

Říše prvních tibetských králů - 2. díl

První historicky doložený král Digum Cänpo vládl v Tibetu ve 2. století před n. l. Podle legendy nemohl jako jeho předchůdci vystoupit do nebe, protože nešťastnou náhodou přeťal nebeské lano. Jeho hrobku, která se podle tradice nachází v Kongpu, nazývají Tibeťané „první královskou hrobkou“.

O mnoho generací později se roku 173 n. l. narodil královský syn Thothori, známý jako Lhathothori. Když mu bylo šedesát let, dostal z Indie knihu buddhistických textů v sanskrtu. Protože ji neuměl přečíst, nazval ji Ňänpo Sangwa (Tajemství). Svým ministrům ale řekl, že kniha spadla z nebe na střechu paláce. Také jim oznámil, že měl sen, podle kterého za příští čtyři generace přijde král, který knihu bude umět přečíst. O více než čtyři sta let později nastoupil ve třinácti letech na tibetský trůn král Songcän Gampo, který poslal několik učenců do Indie, aby se naučili sanskrtu. Po návratu pak jeden z nich, zvaný Thönmi Sambhóta, použil své znalosti k vytvoření tibetského písma a přeložil Ňänpo Sangwa. Tak se Tibet poprvé setkal s buddhismem.

Songcän Gampo měl dvě manželky. Nejdříve požádal o ruku nepálskou princeznu Bhrkutí Deví. Ta s sebou přinesla posvátnou sochu osmiletého buddhy Akšóbhji, kterou prý požehnal sám Buddha. Také od své druhé ženy - čínské princezny Wen-čheng - dostal král dárek. Byla jím socha dvanáctiletého buddhy Šákjamuniho, rovněž prý posvěcená Buddhou. Obě princezny postavily pro své sochy ve Lhase chrámy. Čínská socha byla umístěna do Ramočhe, který je otočen na východ, do Číny. Směrem k nepálským hranicím pak byl postaven chrám Rasa Thulnang, který je domovem nepálské sochy. Dnes je tento chrám známý jako Džókang, nejposvátnější chám v Tibetu.

Po smrti Songcän Gampa se v Tibetu rozhořela válka s Číňany. Mírových jednání se Tibeťané dočkali až o sto let později za vlády krále Thisong Decäna, který byl také velký patron buddhismu. Nejdříve král poslal vojsko na hlavní město Číny Čchang-an, které porazilo čínskou armádu a donutilo k útěku z Čchang-anu i čínského císaře Tchaj-cunga. Mírová jednání mezi Tibetem a Čínou začala v roce 783 a upravila především hranice v severovýchodním Tibetu u jezera Kökönur.

I po uzavření tibetsko-čínské smlouvy však tibetské tažení pokračovalo, a to především směrem na západ. Tibeťané dobyli znovu několik pevností v Turkestánu, ze kterých byli dříve vytlačeni Číňany. Vládu tehdy postupně přebírali synové Thisong Decäna. V roce 817 nastoupil na trůn jeho vnuk Thicug Decän, známý jako Ralpačän. Stejně jako jeho dědeček i on byl stoupencem buddhismu a pozval do Tibetu další indické učence. Buddhisté v Číně a v Tibetu zprostředkovali setkání mezi panovníky Tibetu a Číny a jeho výsledkem byla mírová smlouva, uzavřená v roce 821, která potvrzovala hranice a deklarovala vzájemný respekt a přátelství mezi oběma zeměmi. Text smlouvy byl vyryt na třech kamenných stélách, zvaných doring. Jedna stála před bránou paláce čínského císaře v Čchang-anu, druhá na hranici u Gugu Meru. Tyto dvě stély se v průběhu staletí ztratily. Třetí doring dodnes stojí ve Lhase před vchodem do Džókangu. Jsou na něm vyryty jména zúčastněných čínských a tibetských oficiálů a také královský edikt, který shrnuje čínsko-tibetské vztahy. Na jeho západní straně se nachází text samotné smlouvy v tibetštině i čínštině. Mimo jiné v ní stojí: „Na nebi tvoří slunce a měsíc dvojici, na zemi jsou mocný synovec (= tibetský král) a strýc (= čínský císař). Od čínského Meru dolů ať tibetská vojska nevstupují, odtud nahoru ať čínská vojska nevstupují. Tak bude vzájemně chráněna společná hranice. Země zůstane, kde je, kameny zůstanou, kde jsou. A bylo uzákoněno, že Tibeťané budou šťastni v Tibetu a Číňané budou šťastni v Číně.“

Za Ralpačäna se v Tibetu rozvíjel buddhismus a vojenská moc byla na vrcholu, vnitropolitické problémy a intriky jeho bratra Darmy však způsobily, že byl Ralpačän zavražděn. Na trůn poté nastoupil jeho bratr Darma, kterému lidé připojili před jméno slovo Lang (vůl). Langdarma byl přívržencem starého náboženství bön, a proto pronásledoval buddhisty a nechal zavřít jejich kláštery. Podle legendy se jeden z mnichů rozhodl proti krutých represím něco udělat a zastřelil krále šípem do srdce. Po smrti Langdarmy se královská říše rozpadla.

Langdarma se objevuje v mnoha tibetských vyprávěních. Podle jedné legendy měl například rohy a černý jazyk. Také proto se prý Tibeťané při setkání s urozenou osobou škrábou na hlavě a vyplazují jazyk. Chtějí tak totiž dokázat, že nemají ani rohy ani černý jazyk.

Tento článek je převzatý z časopisu Tibetské listy č. 8 - léto 2000.



[  01.07.2000    zdroj: Tibetské listy (www.lungta.cz)   autor: Zuzana Ondomišiová  ]