Projevy

Projev J.S. dalajlamy k členům Evropského parlamentu

Žijeme dnes ve světě, který je navzájem úzce propojen. Své problémy si dnes už žádný národ nemůže vyřešit sám. Bez pocitu univerzální odpovědnosti je samo naše přežití vystaveno nebezpečí. Proto jsem byl vždy přesvědčen o nezbytnosti lepšího porozumění, těsnější spolupráce a větší úcty mezi různými národy světa. Evropský parlament představuje v tomto směru povzbudivý příklad. Z chaosu války se ti, kdo byli kdysi nepřáteli, během jedné generace naučili koexistovat a spolupracovat. Jsem proto obzvlášť potěšen a poctěn, že mohu oslovit toto shromáždění v Evropském parlamentu.

Jak víte, moje země - Tibet - prochází velmi obtížným obdobím. Tibeťané, zejména ti, kteří žijí pod čínskou okupací, prahnou po svobodě a spravedlnosti a po sebeurčení v budoucnosti, aby mohli plně uchovat svou jedinečnou identitu a žít v míru se svými sousedy.

Více než tisíc let jsme se my Tibeťané řídili duchovními hodnotami a hodnotami svého přirozeného prostředí, abychom zachovali křehkou rovnováhu života na vysokohorské planině, kde žijeme. Inspirováni Buddhovým poselstvím nenásilí a soucitu a chráněni svými horami snažili jsme se respektovat všechny formy života a zříkat se války jakožto nástroje národní politiky.

Naše dějiny, sahající více než dva tisíce let nazpět, jsou dějinami nezávislosti. My Tibeťané jsme nikdy od zformování našeho národa v roce 127 před Kristem nepostoupili svou svrchovanost žádné cizí mocnosti. Stejně jako tomu bylo u všech ostatních národů, i Tibet poznal období, kdy naši sousedé - Mongolové, Mandžuové, Číňané, Britové a nepálští Gurkhové - usilovali dostat nás pod svůj vliv. Byla to však jen krátká období a tibetský lid cizí vládce nikdy nepřijal, neboť by to znamenalo ztrátu naší národní svrchovanosti Naopak byla období kdy tibetští vládcové dobyli rozlehlé oblasti Číny a jiných sousedních států. To však neznamená, že my Tibeťané si činíme nárok na tato území.

V roce 1949 Čínská lidová republika vtrhla násilně do Tibetu. Od té doby prožíval Tibet nejtemnější období svých dějin. Více než milión našich lidí zemřelo v důsledku okupace. Tisíce klášterů bylo obráceno v trosky. Vyrostla generace, která byla připravena o možnost vzdělání, hospodářského uplatnění a o pocit vlastní národní identity. I když dnešní čínské vedení uskutečnilo určité reformy, totéž vedení prosazuje zároveň masové násilné přemísťování čínského obyvatelstva na Tibetskou náhorní plošinu. Důsledkem této politiky bylo šest miliónů Tibeťanů již zredukováno na menšinovou národnost. Když zde mluvím za všechny Tibeťany, musím vás s bolestí informovat, že naše tragédie pokračuje.

Vždycky jsem vybízel svůj lid, aby se ve snaze o odčinění svého utrpení neuchyloval k násilí. Nicméně jsem přesvědčen, že všichni lidé mají morální právo na pokojný protest proti bezpráví. Naneštěstí demonstrace v Tibetu byly čínskou policií a vojskem násilně potlačeny. Budu i nadále radit k nenásilí, avšak pokud Čína neupustí od brutálních metod, které používá, Tibeťané nemohou nést odpovědnost za další zhoršování situace.

Každý Tibeťan doufá a modlí se za úplnou obnovu naší národní nezávislosti. Tisíce našich lidí obětovaly své životy a celý náš národ v tomto boji trpěl. I v minulých měsících Tibeťané statečně obětovali svoje životy, aby dosáhli tohoto ušlechtilého cíle. Naproti tomu Číňané naprosto nejsou schopni uznat tužby tibetského lidu a pokračují ve své politice brutálního útisku.

Dlouhou dobu jsem přemýšlel o tom, jak dospět k realistickému řešení vážné situace mého národa. Moje vláda i já jsme si vyžádali názory našich četných přátel a dalších zainteresovaných osob. Výsledkem bylo, že jsem dne 21. září 1987 na schůzi Výboru pro lidská práva amerického Kongresu ve Washingtonu oznámil svůj Pětibodový mírový plán pro Tibet. Vyzval jsem v něm k přeměně Tibetu v mírovou zónu, v rezervaci, ve které budou lidé a příroda žít pospolu v souladu. Vyzval jsem rovněž k respektování lidských práv a demokratických ideálů, k ochraně životního prostředí a k zastavení násilného přemísťování čínského obyvatelstva do Tibetu.

Pátý bod mírového plánu vyzýval k seriózním jednáním mezi Tibeťany a Číňany. Vyvinuli jsme proto iniciativu k zformulování některých myšlenek, které, jak doufáme, mohou posloužit jako základ při řešení otázky Tibetu. Chtěl bych využít této příležitosti a seznámit zde slavné shromáždění s hlavními body našeho uvažování.

Celý Tibet, známý jako Čholkha-sum, „Tři provincie“ (Ü-Cang, Kham a Amdo), se musí ve sdružení s Čínskou lidovou republikou stát samosprávným demokratickým politickým subjektem, založeným na zákonu a souhlasu lidu a sloužícím společnému dobru a ochraně vlastní i svého okolí.

Vládě Čínské lidové republiky by mohla zůstat odpovědnost za zahraniční politiku Tibetu. Vláda Tibetu však musí prostřednictvím svého vlastního úřadu pro zahraniční záležitosti rozvíjet a udržovat styky v oblasti náboženství, obchodu, výchovy, kultury, turistiky, vědy, sportu a dalších nepolitických aktivit. Tibet by se měl také připojit k mezinárodním organizacím zabývajícím se těmito činnostmi.

Tibetská vláda se musí opírat o ústavu či základní zákony. Tyto základní zákony musí zajišťovat demokratický systém vlády, jejímž úkolem bude zabezpečení hospodářské rovnosti, sociální spravedlnosti a ochrana životního prostředí. To znamená, že tibetská vláda bude mít právo rozhodovat ve všech otázkách týkajících se Tibetu a Tibeťanů.

Jelikož individuální svoboda je skutečným zdrojem a potenciálem rozvoje jakékoli společnosti, musí tibetská vláda usilovat o zabezpečení této svobody plným dodržováním Všeobecné deklarace lidských práv včetně práva svobodného projevu, shromaždování a náboženského vyznání. Protože náboženství představuje zdroj národní identity Tibeťanů a duchovní hodnoty leží u samých základů jejich bohaté kultury, bude zvláštní povinností tibetské vlády ochraňovat a rozvíjet jeho praktické provádění.

Vláda bude mít hlavní výkonný orgán zvolený lidem, dvoukomorový zákonodárný sbor a nezávislý soudní systém. Jejich sídlo bude ve Lhase.

Sociální a ekonomický systém Tibetu musí být stanoven v souladu s přáním tibetského lidu, přičemž je třeba pamatovat zejména na potřebu pozvednutí životní úrovně všeho obyvatelstva.

Tibetská vláda přijme přísné zákony na ochranu volné žijící zvěře a rostlinstva. Využívání přírodního bohatství bude pečlivě regulováno. Výroba, zkoušky a skladování jaderných zbraní a jiné výzbroje musí být zakázány, stejně jako používání jaderné energie a jiných technologií, které produkují nebezpečný odpad. Cílem tibetské vlády bude přetvořit Tibet v největší přírodní rezervaci na naší planetě.

Je třeba svolat regionální konferenci, která by zabezpečila, že Tibet se cestou demilitarizace stane opravdovou svatyní míru. Než bude možné takovou mírovou konferenci svolat a dosáhnout demilitarizace a neutralizace, Čína by mohla mít právo udržovat omezený počet vojenských zařízení v Tibetu. Ta musí sloužit výlučně obranným účelům.

Aby se vytvořila atmosféra důvěry vedoucí k plodným jednáním, musí čínská vláda přestat s porušováním lidských práv v Tibetu a upustit od své politiky násilného přemísťování Číňanů do Tibetu.

Jsem si vědom toho, že mnozí Tibeťané budou umírněným stanoviskem, které tyto myšlenky vyjadřují, zklamáni. Nepochybně se o nich bude v příštích měsících v naší společnosti hodně diskutovat, a to jak v Tibetu, tak v exilu. To je však podstatná a neocenitelná složka každého procesu změn. Jsem přesvědčen, že tyto myšlenky představují ten nejrealističtější způsob, jak znovu vybudovat zvláštní identitu Tibetu a obnovit základní práva tibetského lidu při současném uspokojení vlastních zájmů Číny. Chtěl bych však zdůraznit, že ať dopadnou jednání s Číňany jakkoli, konečnou, rozhodující autoritou musí být sám tibetský lid. Jakýkoli návrh musí tudíž obsahovat celkový procedurální plán, aby se formou celonárodního referenda zjistilo přání tibetského lidu.

Chtěl bych při této příležitosti říci, že se nehodlám nijak aktivně podílet na práci tibetské vlády. Samozřejmě že budu pokračovat, seč mi síly stačí, v práci pro blaho a štěstí tibetského lidu, a to tak dlouho, jak bude potřeba.

Jsme připraveni předložit vládě Čínské lidové republiky návrh založený na myšlenkách, které jsem zde vyslovil. Byl vybrán tým vyjednavačů, reprezentujících tibetskou vládu. Jsme připraveni setkat se s Číňany a diskutovat o podrobnostech tohoto návrhu s cílem dosáhnout spravedlivého řešení.

Jsme povzbuzeni upřímným zájmem, který o naši situaci projevuje rostoucí počet vlád a politických vůdců. Jsme rovněž povzbuzeni nedávnými změnami v Číně, které vyzvedly novou skupinu vůdců, pragmatičtějších a liberálnějších.

Žádáme čínskou vládu a vedení, aby se seriózně a opravdově zamyslela nad myšlenkami, které jsem tu vyložil. Pouze dialog a ochota podívat se čestně a jasně na tibetskou realitu mohou vést ke schůdnému řešení. Přejeme si vést s čínskou vládou diskusi, pamatujíce přitom na širší zájmy lidstva. Své návrhy proto předkládáme v duchu usmíření a doufáme, že Číňané nám podle toho odpoví.

Jedinečná historie mé země a její hluboké duchovní dědictví ji činí ideálně způsobilou pro plnění úlohy svatyně míru v srdci Asie. Je možné obnovit její historický status jako neutrálního nárazníkového státu, přispívajícího ke stabilitě celého kontinentu. Tibet už nikdy v budoucnu nesmí být zemí okupovanou, vystavenou útlaku, zemí neproduktivní, zjizvenou utrpením. Může se stát svobodným útočištěm, kde lidé i příroda budou žít v harmonické rovnováze; může se stát tvůrčím modelem pro řešení napětí, která postihují mnohé oblasti světa.

Čínské vedení si musí uvědomit, že koloniální vláda nad okupovanými územími je dnes anachronismem. K opravdovému svazku či sdružení lze dospět pouze dobrovolně, když z toho mají prospěch všechny zainteresované strany. Evropské společenství je toho jasným příkladem. Na druhé straně zase jedna země či společenství se může rozpadnout na dvě i více částí, když chybí důvěra či prospěch, anebo když se sáhne k síle jako hlavnímu prostředku vlády.

Chtěl bych zakončit zvláštní výzvou k ctihodným členům Evropského parlamentu a jejich prostřednictvím k jejich voličům, aby podpořili naše úsilí při řešení tibetského problému v rámci, jaký navrhujeme, nepřinese vzájemný prospěch jen tibetskému a čínskému lidu, nýbrž přispěje také k regionálnímu a celosvětovému míru a stabilitě.

Děkuji vám, že jste mi poskytli příležitost podělit se s vámi o mé myšlenky.

15. červen 1988