Dokumenty

Upevňování kontroly

V roce 1999 se oslavovalo padesáté výročí založení Čínské lidové republiky a také čtyřicáté výročí "osvobození" Tibetu. Symbolický význam obou událostí potvrdily nejrůznější snahy čínské vlády, předvést svoji autoritu a oprávněnost svého postavení v Tibetu.

Státní dohled se uplatnil nad všemi oblastmi společenského života v Číně i v Tibetu. Jakákoli pochybnost o oprávněnosti státní moci byla proto nemilosrdně potlačena. Přestože však stát upevnil svůj dohled nad občany a institucemi, proběhly také různé protesty podkopávající státní moc. Jedná se například o protesty členů duchovního hnutí Fa-lun-kung v Číně, či o tibetské projevy odporu k nezákonné čínské okupaci Tibetu a k porušování lidských práv Tibeťanů v posledních 49 letech.

Přípravy na oslavy obou výročí se vyznačovaly zvýšením dohledu a množstvím restriktivních opatření. Výročí tak oslavovala spíše státní moc, než svobodu. Násilné potlačení mírumilovné demonstrace v Kardze vyústilo v říjnu v zatčení nejméně osmdesáti Tibeťanů. Tato událost ilustruje rozsah svobody projevu, poskytnuté Tibeťanům. Stejně znepokojivé jsou také zprávy o protestech, které proběhly v květnu 1998 v Dabži. Osmi vězňům byl v jejich důsledku zvýšen trest až o čtyři roky, deset Tibeťanů zemřelo díky střílení a mučení, které následovalo po protestech.

Čínské úřady tvrdí, že během čtyř desetiletí komunistické vlády dosáhly obrovského pokroku v sociálním rozvoji a v otázce lidských práv. Odmítají však uznat fakt, že tisíce Tibeťanů z Tibetu každoročně utíkají, aby se osvobodily od čínské represivní politiky. V tomto roce opustilo Tibet 2 474 Tibeťanů, z toho 1 115 tvořili lidé mladší 18 let.

Čína stále porušuje lidská práva Tibeťanů. Na základní prvky tibetské společnosti, mezi něž patří jazyk a náboženství, hledí vláda s podezřením a potlačuje je. Uplatňování práva na užívání jazyka často vede k svévolným zatčením a zadržením. Rozdíly mezi životní úrovní Tibeťanů a čínských osadníků jsou velmi výrazné a čínská politika přesídlování přímo ohrožuje tibetskou identitu.

Od konce 80. let, kdy proběhly demonstrace ve Lhase, upevňuje Čína svou vládu nad Tibetem. Kampaň Tvrdý úder, která začala v roce 1996, vyvolává porušování práv po celém Tibetu. Více než jedenáct tisíc mnichů a mnišek bylo vyhnáno z klášterů poté, co "pracovní skupiny" zavedly restriktivní opatření na náboženské aktivity. V roce 1999 zasáhla kampaň i světskou společnost. Více než dva tisíce Tibeťanů uprchne každoročně přes Himaláje, aby se vyhnulo těmto represím a diskriminačním opatřením.

Zahraniční vlády, které lákají ekonomické úspěchy Číny, pekingské vládě stále ustupují. Evropská unie se na 55. schůzi o lidských právech v Ženevě rozhodla, že nepodpoří americkou rezoluci o lidských právech. Během státní návštěvy Ťiang Ce-mina v Anglii a Francii se věnovalo mimořádné úsilí tomu, aby se zabránilo setkáním čínského vůdce s mírumilovnými demonstranty. Tyto návštěvy znamenaly vítězství výhodných obchodních smluv pro britské a francouzské společnosti, ale porážku lidských práv.

Podporou, jíž Světová banka prokazuje Plánu na snížení chudoby v západní Číně, se mezinárodní organizace poprvé zapojila do projektu, který způsobuje masové přesuny čínského obyvatelstva do Tibetu. Dva zahraniční výzkumní pracovníci a jeden Tibeťan byli v roce 1999 zatčeni, když se pokoušeli projekt podrobit výzkumu.

Naopak pozitivní vývoj v mezinárodní politice lze zaznamenat v uznání některých hnutí bojujících za právo na sebeurčení. Intervence mezinárodního společenství v Kosovu a na Východním Timoru je stejně jako celosvětové odsouzení ruské agrese v Čečensku pro Tibet velmi povzbudivým znamením. Je však potřeba, aby vlády cizích zemí zvýšily svůj tlak na Čínu. Potom by Tibeťané mohli doufat, že znovu získají svá základní lidská práva a svobody.

Svoboda projevu

Zákonem daná existence práva na svobodu řeči a projevu je naprosto zbytečná vzhledem k pronásledování lidí, kteří tato práva využívají. Vyjádření jakéhokoli názoru, který odporuje čínské vládní politice, se pokládá za protistátní a jeho následkem bývá často zadržení či zatčení. V roce 1999 bylo za vyjádření svého názoru zatčeno 115 Tibeťanů.

Kampaň Tvrdý úder, která byla zahájena v roce 1996, má za cíl odstranit tibetské národní cítění a věrnost dalajlamovi a tibetskému pančhenlamovi. Původně se kampaň omezila jen na klášterní instituce, ale v roce 1999 byla rozšířena na celou tibetskou společnost. V lednu 1999 Čína vyhlásila kampaň "ateismu", která porušuje právo Tibeťanů na svobodu vyznání.

V "tibetském autonomním okrese" Kardze, ležící v provincii S'-čchuan, zahájila čínská ozbrojená policie palbu na tři tisíce Tibeťanů, kteří se účastnili pokojné demonstrace. Během zásahu zatkla policie osmdesát osob a neznámý počet lidí zranila.

Svévolná zatčení a věznění

Jakýkoli projev nesouhlasu s politikou čínské komunistické strany v Tibetu je podnětem k zadržení. V roce 1999 čínské úřady svévolně zatkly a držely ve vazbě 130 Tibeťanů. Nezákonnost těchto zatčení je dána samotným důvodem k zadržení i nedodržením základním procesních pravidel. Dále jsou porušována také práva týkající se vzetí do vazby, práva na spravedlivý soud a na odvolání.

V roce 1997 Čína upravila své trestní procesní právo. Výsledné změny však čínské právo nijak nepřiblížily mezinárodním měřítkům a neměly žádný dopad na právní ochranu Tibeťanů, obviněných z "ohrožování národní bezpečnosti".

Vězni svědomí a političtí vězni

V současnosti je v Tibetu podle zpráv TCHRD 615 vězňů svědomí a politických vězňů. Tento počet zahrnuje 156 žen. Z celkového počtu vězňů bylo 62 lidí odsouzeno k více než desetiletému trestu. Asi 79 % z těchto politických vězňů tvoří mniši a mnišky. Je ale pravděpodobné, že tato čísla budou ještě vyšší, neboť čínské úřady jakékoli informace o Tibetu pečlivě střeží.

Čínské úřady stále zadržují jedenáctého tibetského pančhenlamu, desetiletého Gendün Čhökji Ňimu, i s jeho rodinou. Neexistují žádné zprávy o jeho zdraví ani o místě, kde se nachází. Čínské úřady také stále odmítají požadavky vlád a organizací, jež chtějí získat k dítěti přístup, včetně žádosti, kterou vyslovila Vysoká komisařka OSN pro lidská práva. Gendün Čhökji Ňima zůstává nejmladším vězněm svědomí na světě.

Zprávy obdržené v roce 1999 naznačují, že vězni, kteří se v květnu 1998 účastnili protestů ve věznici Dabži, byli krutě biti, umístěni na samotku a jejich tresty byly zvýšeny až o čtyři roky. Nejméně deset Tibeťanů bylo následkem protestů zabito. Osmi politickým vězňům byl zvýšen trest odnětí svobody. Mezi ně patří i Ngawang Sangdol, nejdéle vězněná žena, která si odpykává celkový trest 21 let.

Ve vězení nadále zůstávají i takové osobnosti, jako např. Tanag Džigme Zangpo, Ngawang Čhöphel, Phüncchog Ňidön, Ngawang Phulčhung, Džampal Jangčhub, Lozang Tändzin, Phüncchog Wangdü, Gjalcchän Dolkar a Džigme Gjamccho.

Mučení v zadržovacích centrech a ve věznicích

Mučení se stalo hlavní metodou, jak zlomit odpor Tibeťanů, a jeho rozšíření ve věznicích je alarmující. Zprávy vypovídají o jeho používání ve všech státních institucích, lidé jsou mu vystaveni při zatýkání, ve vazbě, při převozu do zadržovacích center, během výslechů a samozřejmě i ve věznicích. Užívání mučení snižuje čínské zákony, které mučení zakazují, na obyčejné cáry papíru, neodpovídající dané realitě.

Nejrůznější metody mučení zahrnují: bití, elektrické šoky, útoky psů, připoutání, nucené práce a cvičení, samovazby, nedostatek jídla a spánku, odepření přístupu k lékařské péči.

Přestože čínská vláda podepsala v roce 1986 Úmluvu OSN o zákazu mučení a jiného krutého, nelidského nebo ponižujícího zacházení či trestání, zemřelo od té doby následkem mučení 69 Tibeťanů. V roce 1999 způsobilo týrání smrt šesti Tibeťanů. Další čtyři Tibeťané zemřeli následkem mučení v předchozích letech, ale TCHRD získalo informace o jejich smrti až v roce 1999.

Náboženská perzekuce

Čínská vláda vnímá náboženskou perzekuci jako jeden z hlavním prostředků, jak zničit tibetské vlastenectví, neboť jeho projevy jsou silně spojeny s náboženskými institucemi.

V lednu 1999 byla proto zahájena tzv. kampaň "ateismu", která uvádí, že náboženství je "nepřítelem" Tibeťanů. Projevy oddanosti k tibetským náboženským vůdcům, především k dalajlamovi a pančhenlamovi, byly zakázány a čínská vláda se snaží kontrolovat všechny náboženské aktivity. Tato politika je velmi blízká chování čínských úřadů za Kulturní revoluce.

V roce 1999 vyhnala čínská policie z klášterů 1 432 mnichů a mnišek. Do tohoto počtu spadá i 49 Tibeťanů, kteří byli zatčeni za to, že se bránili "převýchově". Od zahájení kampaně Tvrdý úder v dubnu 1996 zaznamenalo TCHRD 11 409 případů vyhnání a 541 zatčení mnichů a mnišek. Asi 244 mnichů a mnišek mladších 18 let bylo vyhnáno z náboženských institucí. Podle čínských statistik odpovídá počet vyhnaných jedné třetině všech mnichů a mnišek v Tibetu.

Od roku 1996 se 261 klášterů muselo podrobit "převýchovnému" programu. Mezi další instituce, které porušují svobodu vyznání, patří demokratické správní výbory a místní Úřady pro náboženské vztahy. Tyto úřady mají právo zasahovat do činnosti klášterů. Záminkou jejich dozoru jsou různá omezení, uvalená na věk mnichů a mnišek, kterými se Číňané pokoušejí snížit počet obyvatel klášterů.

Ženy a kontrola porodnosti

Přestože existují národní a mezinárodní zákony na ochranu práv tibetských žen, čínská vláda tato práva stále porušuje. Bez ohledu na zákony, které zaručují menšinám jisté ústupky, sužuje Tibet stále vynucená politika kontroly porodnosti. Tibetské ženy se musejí podrobit násilným potratům a sterilizacím. V případech "úřady nepovolených" těhotenství následují pokuty, zastrašování a odepření různých práv, například práva na vzdělání a zaměstnání pro tyto "nechtěné" děti. Existují ověřené zprávy o těhotných Tibeťankách, které v roce 1999 zemřely následkem násilné sterilizace. Čínská politika kontroly porodnosti také způsobuje snižování tibetské populace.

Práva dětí

Čínská vláda nadále porušuje práva tibetských dětí, a nesplňuje tak své smluvní závazky. Následkem přesunu Číňanů do Tibetu se vytrácejí tibetský jazyk a zvyky, a tibetské děti se tak odcizují své vlastní identitě. Číňané doufají, že si potlačováním těchto práv u dětí vychovají "disciplinovanější" a asimilované občany. Tibetské hnutí odporu by tak v budoucnosti mohlo zaniknout.

Tibetští rodiče si musejí vybrat mezi dvěma možnostmi: asimilovat své dítě do nové čínské společnosti nebo je poslat do Indie, kde se bude vzdělávat tradičním tibetským způsobem. Stále častěji jsou proto rodiče nuceni, poslat své dítě na nebezpečnou cestu do exilu. V roce 1999 přijelo do Indie kvůli vzdělání v tibetských školách 1 115 dětí mladších 18 let.

Tibetským dětem je také upíráno právo na svobodu projevu. V současnosti jsou v Tibetu dva političtí vězni mladší 18 let a dalších 21 dnes již dospělých osob bylo uvězněno v době nezletilosti. Tibetským dětem se odepírá právo na svobodu vyznání. V roce 1999 bylo 244 mnichů a mnišek vyhnáno z náboženských institucí kvůli věkovým omezením, které byly uvaleny na celý Tibet.

Přesídlování obyvatelstva

Přesun Číňanů do Tibetu je nejvážnější hrozbou pro přežití Tibeťanů a pro záchranu jejich kultury. Statistiky obyvatel dokazují, že v Tibetu dnes žije více Číňanů než Tibeťanů. Tibeťané jsou postaveni na okraj společnosti ve všech oblastech života. Vzhledem k čínské politice kontroly porodnosti je jasné, že se Čína snaží udělat z Tibeťanů nevýznamnou menšinu v jejich vlastní zemi.

Pokud se zavede Plán na snížení chudoby v západní Číně, částečně financovaný Světovou bankou, sníží se procento Tibeťanů v oblasti Dulan z 22 % na 14 % celkové populace.

Životní podmínky

Oproti tvrzení čínských úřadů o ekonomickém rozvoji a růstu v Tibetu zprávy naznačují, že tento "rozvoj" prospívá pouze čínským osadníkům. Podle posledních údajů Rozvojového programu OSN Tibet se umístil někde mezi 131. a 153. zemí z celkového počtu 160 států.

Nerovná zemědělská daň stále zhoršuje životní podmínky nomádů a zemědělců. Nekontrolovatelné pravomoci, které mají místní úřady, způsobují další porušování lidských práv. Existuje mnoho zpráv o nucených pracích, které byly uvaleny místo daní. Mnoho základních práv spojených s živobytím jako např. právo na bydlení a zdraví zůstává nenaplněno.

Násilná zmizení

V roce 1999 obdrželo TCHRD informace o 16 případech zmizení v Tibetu. Z 12 případů, o kterých informovalo v roce 1998, zůstávají tři stále nevyjasněné, čínská vláda tyto Tibeťany zadržuje na neznámých místech. Rodiny obětí nemají žádné zprávy o tom, kde se jejich blízcí nacházejí.

Rasová diskriminace

Přestože Čína podepsala Mezinárodní konvenci na odstranění všech forem rasové diskriminace, jsou Tibeťané stále čínskou vládou diskriminováni. Základním problémem je nedostatek politického zastoupení, což výrazně snižuje schopnost Tibeťanů, bránit se diskriminačním faktorům ve vzdělání, zaměstnání, lékařské péči a v možnosti ubytování.

Čínská migrace do Tibetu a ekonomické zvýhodňování Číňanů ještě zhoršuje tyto diskriminační praktiky. Tibeťané se proto stávají nižší sociální vrstvou ve své vlastní zemi.

Doporučení

Důkazy, které TCHRD během posledních let nasbíralo, naznačují, že v roce 1999 Čína svou kontrolu nad Tibetem upevňovala. To se projevilo v porušování práv Tibeťanů ve všech společenských oblastech. Žádáme proto mezinárodní společenství, čínskou vládu a Organizaci spojených národů, aby zvážily následující doporučení:

• žádáme, aby Čína ratifikovala Mezinárodní úmluvu o občanských a politických právech (ICCPR) a Mezinárodní úmluvu o hospodářských, sociálních a kulturních právech (ICESCR) a urychleně zabudovala tyto právní normy do své legislatury.
• vzhledem k častým případům nedobrovolného a násilného zmizení žádáme Komisariát OSN pro lidská práva, aby zřídil pracovní skupinu, která by tyto případy vyšetřila.
• naléháme na Komisi OSN pro ekonomická, sociální a kulturní práva, aby na čínské vládě vyžadovala zprávu o různých složkách práva na živobytí a srovnala je se skutečnou situací a s normami, které stanovila Mezinárodní úmluva o hospodářských, sociálních a kulturních právech (ICESCR).
• podporujeme návrh opčního protokolu Úmluvy o odstranění forem diskriminace žen.
• žádáme zvláštního zmocněnce OSN pro otázky mučení, který má v roce 2000 navštívit Čínu, aby věnoval mimořádnou pozornost podmínkám v Tibetu. Zároveň naléháme na čínské úřady, aby s ním spolupracovaly a umožnily mu přístup k potřebným informacím.
• naléhavě žádáme Světovou banku, aby nedávala Číně půjčku 40 milionů dolarů na Plán na snížení chudoby v západní Číně, neboť ten podporuje masový přesun Číňanů do oblasti Dulan, který ohrožuje tibetskou identitu. Dále prosíme Světovou banku a všechny ostatní mezinárodní organizace, aby se zaručily, že nebudou podporovat žádné projekty, jež umocňují politiku populačních přesunů.
• na základě návrhu zvláštního zmocněnce pro otázky náboženské intolerance žádáme, aby tento zmocněnec, který navštívil Čínu a Tibet naposledy v roce 1994, vykonal další návštěvu a posoudil rozsah porušování náboženské svobody v Tibetu.
• požadujeme, aby zvláštní zmocněnec pro otázky rasismu, rasové diskriminace a xenofobie navštívil Tibet a zkoumal čínskou vládní politiku v oblasti vzdělání, zaměstnanosti, zastoupení veřejnosti a lékařské péče, která výrazně znevýhodňuje Tibeťany.
• žádáme čínskou vládu, aby vyjasnila význam a rozsah pojmu "ohrožení státní bezpečnosti", který používá v trestním procesním právu. V současné nejednoznačné podobě je tento pojem využíván k potlačování různých práv, například práva na svobodu řeči a projevu.
• požadujeme propuštění všech politických vězňů, včetně těch, kteří byli zatčeni za uplatňování práva na svobodu řeči a projevu.
• proti všem právním normám chránících práva dítěte zadržela Čína Gendün Čhökji Ňimu (od května 1995 jedenáctého tibetského pančhenlamu), který je nejmladším vězněm svědomí na světě. Naléhavě žádáme jeho propuštění.
• naléháme na čínskou vládu, aby potlačovala prostituci v souladu se zákonem, který ji činí nelegální. žádáme čínskou vládu, aby se zasadila o jasnou daňovou politiku, především v zemědělských oblastech Tibetu, a zajistila tak, aby místní úřady nezneužívaly svých pravomocí.