Dokumenty

Zavíraní dveří - Náboženská represe v Tibetu

Obsah:

• Počátky kampaně "tvrdý úder"
• Kampaň "vlastenecké převýchovy"
• Převýchovné příručky
• Pracovní skupiny v tibetských mužských i ženských klášterech
• Zatýkání mnichů a mnišek
• Vypovídání mnichů a mnišek z klášterů
• Zavřené a nepovolené kláštery
• Mniši na zkušební lhůtě
• Opuštění klášterů z důvodu vyhnutí se "vlastenecké převýchově"
• Popravy a úmrtí
• Další omezení náboženské praxe
• Příloha č.1: Test politické výchovy pro klášter Gandän
• Příloha č.2: Ukázka a překlad průkazu totožnosti

V dubnu 1996 zahájila vláda Čínské lidové republiky na území Tibetu celostátní kampaň "tvrdý úder" čili "nekompromisní rozdrcení zločinnosti". V Číně byla tato kampaň zaměřena na potlačení korupce a kriminality, avšak v Tibetu v rámci doplňkové vedlejší kampaně nazvané "vlastenecká převýchova" bylo jejím cílem omezení separatistických aktivit, zahrnujících podporu nezávislosti Tibetu a vůdčí úlohy dalajlamy.

Čínská vláda původně prohlásila, že po zahájení anexe Tibetu nebudou na výkon náboženské praxe uvalena žádná omezení. "Sedmnáctibodová smlouva", kterou byl Tibet v roce 1951 donucen podepsat rovněž obsahovala závazek chránit a respektovat náboženské tradice Tibetu - "bude chráněna zásada svobody náboženského vyznání". Během deseti let od invaze v roce 1949 odhalily nezávislé zdroje odlišný obrázek o míře "náboženské svobody" v Tibetu. Mužské i ženské kláštery byly oloupeny o své nedocenitelné posvátné knihy, sochy a umělecké předměty, z nichž většina byla odvezena do Pekingu. Mnohé byly pravděpodobně prodány na mezinárodním trhu a některé, vyrobené ze vzácných kovů, byly roztaveny. Některé kláštery byly používány jako jatka a sklady obilí. V současnosti čínská vláda tvrdí, že obnovila 1787 mužských a ženských klášterů, v nichž přebývá kolem 46 000 mnichů a mnišek. Tyto náboženské instituce byly ve skutečnosti vystavěny převážně na náklady a prací místních Tibeťanů. Dnes je řídí a spravují Číňany jmenované "demokratické správní výbory", které hrají důležitou roli v omezování náboženské svobody mnichů a mnišek.

Čínská kampaň "vlastenecké převýchovy" byla zavedena jako prostředek potlačení politicky nepoddajných mnichů a mnišek. Podle svědectví mnicha, který utekl do Indie, měla kampaň trvat tři roky a pokrýt celý Tibet, což prohlásil i Raidi, jeden ze tří výkonných tajemníků Komunistické strany Číny v Tibetu a nejvýše postavený Tibeťan v zemi. S cílem prosadit kampaň byly do náboženských institucí po celém Tibetu vyslány pracovní skupiny, které měly "převychovávat" mnichy a mnišky a vzdělávat je v náboženské a vlastenecké víře podle pokynů čínských úředníků. Tyto pracovní skupiny nutí mnichy a mnišky k podpisu pětibodového politického závazku, v němž musí odsoudit dalajlamu, postavit se proti nezávislosti Tibetu a uznat čínskou vládu. Odmítnutí znamená možnost uvěznění nebo vypovězení z kláštera. V pravomoci pracovních skupin je stanovit počet mnichů a mnišek, kteří smějí přebývat v klášteře, zakazovat vystavování fotografií dalajlamy a dalajlamou uznaného pančhenlamy.

Počátky kampaně "tvrdý úder"

V dubnu 1980 bylo uspořádáno první fórum o Tibetu, na němž čínští představitelé oznámili šestibodovou reformu, zahrnující znovuzavedení "práva Tibeťanů na náboženské a kulturní aktivity". Celostátní třetí pracovní fórum o Tibetu proběhlo od 20. do 23. června 1994 v Pekingu a zúčastnili se jej nejvyšší představitelé Číny. Diskutovali o zavádění politiky hospodářského rozvoje v Tibetu. Třetí pracovní fórum vydalo sbírku směrnic, které později zveřejnila Komunistická strana Číny v Tibetu v publikaci nazvané "Zlatý most vedoucí do nové éry", v níž představitelé vyjadřovali hluboké znepokojení nad popularitou tibetského buddhismu.

Třetí fórum došlo k názoru, že tibetské kláštery "podněcují opozici vůči státu", opozice se stala "agresivnější než kdykoliv předtím" a vyhlásilo požadavek přísnější kontroly nad klášterními institucemi s použitím výrazů jako "posílení správy chrámů". V praxi to znamenalo, že čínským úřadům bylo nařízeno zvýšit míru zásahů do chodu náboženských institucí kontrolou nad "demokratickými správními výbory" zřízenými v každém klášteře, které byly původně vytvořeny v roce 1962 s cílem nahradit tradiční autoritu opatů a lamů. Státní orgány těmto výborům svěřily odpovědnost za přijímání nových mnichů, studijní plány a disciplínu uvnitř mužských a ženských klášterů. Třetí fórum vzneslo požadavek, aby v každé náboženské instituci byly provedeny čtyři kroky: prověření politických stanovisek všech členů "demokratických správních výborů" s tím, že do nich budou jmenováni pouze pročínští mniši; prosazení zákazu výstavby jakýchkoli náboženských staveb kromě oficiálně povolených; prosazení limitů, stanovených dříve, určujících počty mnichů a mnišek, které může každý klášter přijmout; a každému mnichovi a mnišce má být uložena povinnost učinit prohlášení o své absolutní podpoře vedoucí úlohy komunistické strany a celistvosti "vlasti".

Výkonný tajemník Komunistické strany Číny v Tibetu Raidi nastínil cíle a metody, které mají státní agenti při provádění kampaně používat takto: "Současný celostátní boj za ‚nekompromisní rozdrcení zločinnosti' je strategickým opatřením ústředního výboru komunistické strany s cílem posílit kontrolu nad pořádkem ve společnosti". Záměrem třetího fóra o Tibetu bylo "zničit náboženské postoje" a "podřídit svobodu náboženského vyznání politické loajalitě". Taktikou bylo "politicky narýsovat zřetelnou hraniční linii, jinými slovy vyžadovat od mnichů prohlášení o jejich odporu vůči dalajlamovi a jeho politice." Vyskytly se případy, kdy byli mniši a mnišky za porušení této zásady vypovězeni ze svého kláštera.

Kořeny "vlastenecké převýchovy" lze vystopovat v dřívější kampani, jejímž cílem bylo odstranit všechny fotografie dalajlamy z veřejných a soukromých míst. Kampaň za odrazení lidí od vlastnictví těchto fotografií byla poprvé zahájena v roce 1980. Později byla antidalajlamovská kampaň znovu spuštěna během třetího fóra o Tibetu v roce 1994. Jejím cílem bylo ukončit vliv dalajlamy v náboženské, i v politické oblasti. Zákaz vystavování fotografií dalajlamy žijícího v exilu byl nejdříve uvalen na mužské a ženské kláštery a na veřejná místa. Později byl dále rozšířen i na hotely, restaurace, soukromé domovy včetně domovů politických kádrů atd. První vlnou restrikcí byl zákaz vystavování obrázků dalajlamy vydaný v květnu 1994. Členové komunistické strany dostali příkaz "odstranit všechny oltáře či známky zbožnosti z domovů" a státní úředníci měli zakázáno vystavovat obrázky dalajlamy ve svých domovech, kancelářích a automobilech.

Na začátku roku 1996 bylo stále možné v klášterech po celém Tibetu nalézt snímky dalajlamy, i když je již nebylo vidět v prodeji na Barkoru ve středu Lhasy. 26. ledna 1996 vydal úřad kultury "Tibetské autonomní oblasti" příkaz, aby byly z Potály a Norbulingky odstraněny všechny fotografie dalajlamy. Zákaz vystavování fotografií dalajlamy byl zveřejněn ve všech významných tibetských novinách 15. dubna 1996.

7. května 1996 dorazil do kláštera Gandän ve Lhase čínský pracovní tým se záměrem odstranit všechny fotografie dalajlamy. Mniši odmítli a do kláštera byly povolány vojenské posily. Situaci popisuje jeden z mnichů: "Kolem desáté hodiny večer jsme uviděli osamělý džíp, který jel vzhůru ke Gandänu. Následovala jej dlouhá řada vozidel. Viděli jsme vojáky se svítilnami a zbraněmi, jak jedou vzhůru ke klášteru. Někteří vojáci nesli amplióny a volali na nás, abychom se vrátili do svých pokojů. Potom vojáci odpálili rakety, aby osvětlili okolí, a začali střílet naším směrem." Mniši neměli na obranu proti vojákům vůbec žádné zbraně, čtrnáctiletý mnich Geleg Džinpa z Maldo Gjamy byl zasažen kulkou do hýždě a další byl postřelen na noze. Výsledkem nepokojů, které vypukly v Gandänu, byla dvě úmrtí a zprávy hovoří o uvěznění 85-95 mnichů. Později byla řada mnichů z kláštera vypovězena, další byli uvězněni. Osm mnichů bylo propuštěno v červnu, tři 23. července, patnáct 30. srpna a patnáct je ve vězení dodnes. Ve stejný den, 7. května 1996, bylo zbito množství mnichů z lhaských klášterů Sera a Ramočhe, když policejní úředníci přijeli odstranit fotografie dalajlamy. O týden později bylo zraněno ve Lhase při střetu demonstrantů s policií 80 lidí včetně 30 mladých mnišek, více než 40 lidí muselo vyhledat nemocniční ošetření.

Existují zprávy, že pracovní skupiny, pátrající po fotografiích dalajlamy, prohledávají pokoje mnichů a mnišek. Podle mnišky z kláštera v Cethangu pracovní skupina prohledala pokoje mnišek a zkonfiskovala a zničila 21 fotografií dalajlamy. Pracovní skupina vyhrožovala, že pokud se mnišky nebudou řídit vládními směrnicemi, bude jejich počet omezen a klášter bude postupně zrušen. Zákaz platí např. i v ženském klášteře Rebgong u Nagčhu. Mnišky dostaly příkaz odevzdat fotografie pracovní skupině a bylo jim vyhrožováno pro případ, že by některé fotografie byly nalezeny později. 22. a 23. dubna 1996 bylo vidět policisty v civilu, jak obcházejí hotely a restaurace v tibetském hlavním městě Lhase. Podle nepotvrzené zprávy policie prohledávala dům po domu a pátrala po fotografiích dalajlamy. Zprávy o prohlídkách soukromých domů naznačují, že kampaň za vymýcení podpory exilového vůdce byla dále rozšířena. Fotografie v Džókhangu, hlavním lhaském chrámu, byly sejmuty a v Potále zbývá v současnosti jediný obrázek. Na tantrické univerzitě Gjümä ve Lhase byli mniši donuceni odstranit proslulý obraz dalajlamy z jednoho z oltářů, ale ubránili se nátlaku pracovní skupiny, aby odstranili zbývající menší fotografie. Fotografie byly zakázány, protože panuje názor, že představují "reakční propagandu". Zprávy z Tibetu uvádějí, že antidalajlamovská kampaň byla rozšířena i do lhaských škol. Studenti v městských středních školách byli 16. května 1996 svoláni na shromáždění, kde jim bylo řečeno, že vlastnit obrázek dalajlamy již není povoleno. Rovněž byli vyzváni, aby nenosili sungdü, červenou posvěcenou šňůrku, kterou Tibeťané běžně nosí kolem zápěstí a krku.

Kampaň "vlastenecké převýchovy"

V boji proti vysoce duchovní tibetské kultuře Číňané soustředili svůj útok na četné buddhistické klášterní instituce a svatyně. Důvodem nebyla snaha o potlačení náboženství, ale skutečnost, že ženské a mužské kláštery v Tibetu významně podporovaly tibetské hnutí odporu, které Čína chtěla rozdrtit. V prosinci 1997 bylo z 1216 v té době známých politických vězňů v Tibetu 837 mnichů a mnišek.

Hlavním cílem "vlastenecké převýchovy" prováděné v rámci kampaně "tvrdý úder" bylo rozdělit kláštery po politické linii vytvořením silné motivace pro ty, kteří přijmou ideologické stanovisko Komunistické strany Číny. Kampaň se provádí dvěma způsoby tak, aby došlo k vylidnění klášterů. První je uplatňování nařízení omezujícího možnost vstupu do kláštera věkem a místem původu, druhý je přinucení mnichů a mnišek podepsat tzv. politický závazek. Nově prosazované nařízení brání ve vstupu do mužských a ženských klášterů osobám mladším 18 let, či v některých případech 16 let. Vstup je omezován i pro ty, kteří pocházejí z oblasti, kde se klášter nachází. Politický závazek má pět základních bodů. Jestliže na ně mnich nebo mniška přistoupí, obdrží červený identifikační průkaz a s ním související privilegia; pokud odmítne, dostane identifikační průkaz zelený a s ním související omezení. Hlavním důvodem vydávání identifikačních průkazů je umožnit úřední moci odhalit případné protičínské aktivity mnichů a omezovat rostoucí počet mnichů v klášterech. Mnich nebo mniška musí vyjádřit souhlas s následujícími zásadami:

1. odmítnutí separatismu,
2. jednota Tibetu a Číny,
3. uznání Číňany určeného pančhenlamy,
4. odmítnutí názoru, že Tibet byl nebo by měl být nezávislý,
5. souhlas s tím, že dalajlama ohrožuje jednotu "vlasti".

Držitel červeného identifikačního průkazu je považován za "stálého" či "oficiálního" mnicha kláštera a má určitá privilegia. Mniši dostávají červené průkazy za to, že přistoupí na zásady "převýchovy" a karta jim umožňuje neomezený pohyb po Tibetu příp. celé Čínské lidové republice. Z pohledu úřadů mají držitelé průkazu "velkou víru a lásku ke své zemi a k náboženství". Podle zpráv z Tibetu je červený průkaz vysoce ceněn lidmi, organizacemi a také čínskými důstojníky a obvykle se vydává před velkým shromážděním. Od mnichů se očekává, že budou klást věrnost "vlasti" nad věrnost k náboženství a dostává se jim varováni, že v případě porušení předpisů jim červený průkaz bude odebrán. Držitel zeleného identifikačního průkazu, někdy označovaného jako modrý průkaz, je považován za "dočasného mnicha", jehož přijetí do kláštera neschválil "demokratický správní výbor". Držiteli zeleného průkazu není dovoleno se účastnit klášterních shromáždění, která jsou pořádána každých čtrnáct dní, a předpokládá se, že má "nedostatečnou lásku ke své zemi a náboženství". Zelený průkaz omezuje cestování na oblast trvalého bydliště a aby jeho držitel získal červený průkaz, musí prokázat svou věrnost "vlasti", obvykle tak, že se zdrží jakýchkoli separatistických aktivit. Podle zpráv čínské úřady zavedly průkazy také proto, aby rozdělily laické věřící podle politické linie, neboť dary věřících nyní mají směřovat výhradně k mnichům s červenými průkazy, např. skupina mnichů s červenými průkazy byla nedávno vyslána do vesnice a vesničané byli poté roztříděni do kategorií podle toho, zda mnichům něco dali nebo ne.

"Vlastenecká převýchovná" shromáždění pořádaná pracovními skupinami probíhají ve všech mužských a ženských klášterech, v nichž působí pracovní skupiny, podle stejného schématu. Počet členů pracovní skupiny vyslaných představiteli ústředí (na oblastní, okresní či místní úrovni) a délka jejich pobytu se liší podle velikosti kláštera. Doba "převýchovy" činí obvykle tři měsíce až jeden rok a pracovní skupina může klášter navštívit vícekrát. Klášter je rozdělen na různé skupiny, vedené členy pracovní skupiny, mniši a mnišky se musí shromáždění účastnit pravidelně a jsou seznámeni s povinností dodržovat předpisy a pravidla, vydaná členy pracovní skupiny. Po příjezdu pracovní skupiny jsou všichni studenti jednotlivě zaregistrováni a je jim položena řada otázek. Spolu s otázkami pracovní skupina rozdává čtyři různé studijní materiály. Někdy funkcionáři pracovní skupiny jednoduše čtou studijní materiály a vysvětlují je a potom pracovní skupina podrobí studenty zkoušce. Není-li pracovní skupina spokojena s odpověďmi, může být mnich nebo mniška vypovězen z kláštera nebo uvězněn. Existují případy, kdy byli mniši během "vlastenecké převýchovy" uvězněni pouze za nesprávnou výslovnost některého slova, nebo byli mniši obviněni z "reakcionářství", když důrazně oponovali studijním materiálům a jiným otázkám, jako je např. nerovnost mezi Tibeťany a Číňany před zákonem a čínský právní systém celkově. Mnoho mnichů a mnišek, kteří jsou dnes v exilu, prohlašují, že tyto studijní materiály místo aby změnily jejich víru, pouze posílily jejich tibetské vlastenectví.

Převýchovné příručky

Komise pro "vlasteneckou převýchovu" vydala v červnu 1996 čtyři příručky pod společným názvem Vysvětlení a komentáře pro propagaci vlastenecké výchovy v klášterech na území "Tibetské autonomní oblasti".

Krátké vysvětlení a proklamace k dějinám Tibetu se zabývá hlavně historií Tibetu a jejím cílem je dokázat, že Tibet je "nedílnou součástí Číny" od roku 634 n.l. Toto tvrzení kniha podporuje následujícími argumenty: Tibet je součástí Číny a žádná země na světě to nemůže zpochybňovat; iniciativa dalajlamovské kliky a některých členů mezinárodní komunity prosazovat nezávislost Tibetu mezi lety 1911 až 1949 byla naprosto přemrštěná a čínská vláda považuje dohodu za Simly z 3. července 1914 za neplatnou; vytvoření ministerstva zahraničí tibetskou vládou a účast na asijské konferenci v Dillí čínští představitelé ostře kritizovali. Kniha dále prohlašuje, že vytvoření Čínské lidové republiky 1. října 1949 znamenalo konec feudalismu, imperialismu a kapitalismu v čínské historii; všechny národnosti Číny jsou nyní rovnoprávné a žijí v bratrství a jednotě; tibetská delegace navštívila v dubnu 1951 Peking a podepsala zde "Sedmnáctibodovou smlouvu o mírovém osvobození Tibetu", tato smlouva umožnila krutě utiskovaným Tibeťanům osvobodit se od imperialistických okovů a agrese a vrátit se do "vlasti". Příručka interpretuje tibetskou historii takto: v sedmém století vládl v Tibetu Songcän Gampo, zatímco v Číně byla na vrcholu své moci dynastie Tchang. Panovaly mezi nimi dobré vztahy a roku 634 n.l. došlo k výměně delegací na vysoké úrovni, které potvrdily přátelské spolužití. Později, v roce 714, se přátelské vztahy mezi oběma národy změnily ve spojenectví na základě manželství krále Thisong Decäna s čínskou princeznou. Toto spojenectví znamenalo přelomový bod v čínsko- tibetských vztazích. Politiku svého předka Thisong Decäna následoval po svém nástupu na trůn i Thi Ralpačän. Později byl Tibet během 13. století okupován Čingischánem, což vyústilo v náboženský chaos a nakonec v Tibetu zavládl strach a utrpení. Roku 1239 připojil Chubilaj chán (Kublaj chán) Tibet k Číně a poté Tibet ovládala dynastie Jüan. Tibet zůstával součástí Číny a byl rozdělen na tři administrativní oblast Ü, Cang a Ngari. Chubilaj chán (Kublaj chán) jako první provedl v Tibetu sčítání lidu, což spolu se sjednocením Tibetu s dynastií Jüan potvrdilo svrchovanost dynastie Jüan nad Tibetem. Dynastie Jüan rovněž zavedla v Tibetu poštovní službu a soudní moc. Po úpadku dynastie Jüan ovládala Tibet dynastie Ming. Dynastie Ming hrála důležitou úlohu v placení tributu vysokým lamům tibetských sekt a jmenovala všechny vlivné vysoké lamy. Titul "dalajlama" vytvořil v roce 1578 Altan chán a 1652 jej udělil pátému dalajlamovi při jeho návštěvě Číny. Od tohoto data vstoupila do praxe instituce dalajlamy a udělování tohoto titulu později potvrzovala ústřední vláda. Titul pančhenlamy rovněž udělovala a schvalovala dynastie Čching. Dynastie Čching také sehrála významnou roli při odrážení mongolských útoků v letech 1718-1720 v Nagčhu a Gurkhů z Nepálu roku 1791 od kláštera Tašilhünpo v Žikace. V roce 1793 bylo schváleno 29 článkové nařízení, které zefektivnilo práci vlády a sloužilo jako most mezi centrální a lokální tibetskou vládou a jinými národnostmi a přineslo národu sociální stabilitu. Příručka dochází k závěru, že čchingská správa měla plnou kontrolu nad reinkarnacemi a intronizacemi dalajlamy. Na žádost tibetské vlády hrál důležitou roli při výběru převtělení 13. dalajlamy v roce 1938 Kuomintang (nacionalistická čínská vláda). Po vytvoření kuomintangské vlády v roce 1947 byly Tibet, Mongolsko, Čína a Mandžusko vyhlášeny za jediné území.

Krátké vysvětlení a proklamace k odmítnutí separatismu uvádí, že 56 různých národností Číny spolu žije v harmonii a Tibet mezi nimi hraje z hlediska jednoty vlasti důležitou úlohu. V současnosti se ale dalajlamovská klika spolu s některými silami ze západu pokouší odtrhnout Tibet od "vlasti" organizováním různých aktivit. Příkladem jsou demonstrace ve Lhase roku 1959, ustavení Tibetské exilové vlády v Indii, očerňování Číny před mezinárodní komunitou a vměšování do vyhledávání reinkarnace 10. pančhenlamy. Snaží se rozšířit myšlenku nezávislosti Tibetu, která silně ovlivnila sjednocování "vlasti". 3. plenární zasedání 11. sjezdu Koministické strany Číny se jednomyslně rozhodlo vypořádat se s reakčními aktivisty, kteří brojí proti jednotě "vlasti". Strana a vláda vyhlásila za účelem opětovného návratu Tibeťanů žijících v zahraničí svobodu cestování do a z Tibetu. Někteří Tibeťané zareagovali pozitivně, ale dalajlamovská klika i nadále vyvíjí kontrarevoluční aktivity, které narušují jednotu "vlasti" a harmonii mezi různými národnostmi. Takové jednání nebude tolerováno a bude proti němu přísně zakročeno. Boj mezi Čínou a dalajlamovskou klikou není otázkou náboženství a autonomie, ale zápasem za prosazení jednoty "vlasti" a odporu vůči separatismu. Příručka pokračuje: čínský socialismus učinil konec zaostalé tibetské společnosti, avšak dalajlamovská klika přesto usilovně pracuje na znovuoživení starého barbarského sociálního systému v Tibetu. Čína považuje Tibet za nedílnou součást Číny a bude bojovat proti myšlence na odtržení a podporovat návrat do vlasti. Myšlenka nezávislých, polozávislých a skrytě nezávislých národů nikdy nedojde naplnění a komunistická Čína přijme následující zásady: tvrdý úder proti separatismu; udržování společenského bezpečí pomocí trestání reakčních zločinců; odporování "dalajlamovské klice" a ochrana "vlasti"; protestování proti separatistické propadandě; potlačení špionážních aktivit "dalajlamovské kliky"; trestání kontrarevolučních aktivit v souladu s čínskou ústavou.

Krátké vysvětlení a proklamace k náboženské politice uvádí: 11. sjezd Komunistické strany Číny demonstroval velkou úctu a respekt k náboženství. Státní rada a komunistická strana mají velký respekt k hladkému fungování všech náboženských obřadů a na zvláštní schůzi týkající se náboženství v březnu 1982 se komunistická Čína rozhodla prověřit fungování náboženství v zemi. Dějiny Tibetu značně ovlivnil buddhismus. Vzhledem ke konfliktu, který v tibetském buddhismu vypuknul mezi 15. a 20. stoletím, se tibetský buddhismus proměnil a nyní mu dominuje sekta Gelugpa. Poučení dochází k závěru: Strana stanovila jisté předběžné podmínky pro zřizování náboženských institucí a pokud tyto podmínky nebudou plněny, pak Čína může v oblasti zastavit výkon náboženských obřadů. Proto stojí za to dodržovat náboženské předpisy. Náboženství by nemělo narušovat výrobu a kláštery by neměly přijímat malé děti. Náboženská svoboda v Tibetu je politikou národa a komunistické strany. Občané si mohou zvolit své náboženství. Národ a Strana mají sadu pravidel a předpisů, stanovujících co v náboženství lze a co ne, a nejdůležitější částí náboženské politiky je dosáhnout harmonie a jednoty v socialistické společnosti věřících a nevěřících. "Převýchovná" příručka pokračuje: Strana cítí, že mezi mnichy a dělníky by měla vládnout harmonie a vyzývá náboženské vůdce, aby věnovali pozornost všem náboženským záležitostem týkajících se renovace klášterů a výstavby chrámů v komerčních oblastech. Pokud budou náboženští vůdci dodržovat výše uvedené zásady, pak zavládne mír, harmonie a celkový rozvoj a definitivní jednota vlasti.

Krátké vysvětlení právní problematiky uvádí: Státní rada a Všečínské shromáždění lidových zástupců začaly v roce 1985 seznamovat všechny národnosti bez jakékoli diskriminace s právní problematikou. Toto vzdělání je zakotveno v čínské ústavě. ČLR pracuje na prohloubení právních znalostí ve všech klášterech v Tibetu a vyhlásila, že "zprostředkování právních znalostí ve všech klášterech je požadavkem doby". Ústřední výbor Komunistické strany Číny v Tibetu a Lidová vláda Tibetské autonomní oblasti roku 1985 v klášterech důsledně dodržuje "převýchovnou" chartu. V uplynulých deseti letech bylo právní vzdělání poskytnuto nomádům, zemědělcům, důstojníkům, podnikům a školám, což pomohlo obyčejným lidem porozumět právním postupům. Přes toto úsilí nemohla být právní výchova správně provedena v klášterech a studium ústavy orientované především na mnichy a mnišky má zásadní význam. "Převýchovná" brožura pokračuje: ČLR věří, že studium Ústavy mnichy a mniškami je rovnocenné náboženské víře. Po studiu zákona se od mnichů a mnišek očekává, že se podřídí náboženským principům a že budou samostatní a budou myslet na náboženství. Ve třetím čínském pětiletém plánu pro Tibetskou autonomní oblast se Komunistická strana Číny jednomyslně zavázala, že v klášterech zajistí studium ústavy ČLR. Čína ostře varovala před jakýmikoli separatistickými aktivitami v klášterech a od mnichů a mnišek se očekává, že budou studovat čínskou ústavu a řídit se jí. Bude-li tomu tak, budou výsledky plodné a to je základní ideologie socialismu.

Pracovní skupiny v tibetských mužských i ženských klášterech

Jako součást kampaně "tvrdý úder" se záměrem "vlastenecké převýchovy" byly do klášterů v celém Tibetu posílány čínské pracovní skupiny. Tyto pracovní skupiny vedly kurzy "vlastenecké převýchovy" s cílem "poučit" mnichy o "ďáblovi" dalajlamovi a tibetském nacionalismu. Pracovní skupiny začaly v klášterech pracovat koncem roku 1993 a začátkem roku 1994 ještě před tím, než proběhlo třetí fórum o Tibetu v Pekingu 20.-23. července 1994, ale svoji činnost drasticky zesílily v průběhu kampaně "tvrdého úderu". Úlohou vládních "pracovních skupin" je důrazná "převýchova" mnichů a mnišek, změna jejich politického chování a odhalení disidentů v klášterech. Od úspěšné pracovní skupiny se očekává vykořenění neposlušnosti a určení osob k uvěznění nebo vypovězení z kláštera. Mniši, kteří odmítli "převýchovu", se stali terčem týrání, vypovídání z kláštera nebo uvěznění. Přibližně 30 000 z celkového počtu asi 46 000 tibetských mnichů a mnišek prošlo procesem "převýchovy" a 1780 z 1787 klášterů a chrámů bylo pokryto "pracovními skupinami".

Svědectví tibetských mnichů a mnišek, kteří utekli do exilu, obsahovala jasná fakta umožňující vytvoření přesného modelu "vlastenecké převýchovy". Shromáždění trvají zpravidla od 9,00 do 13,00 s přestávkou a odpoledne od 15,00 do 18,30 s pětiminutovými přestávkami dopoledne i odpoledne. Pracovní skupiny rozdělují shromáždění "vlastenecké převýchovy" na:

• Cchogčhung (shromáždění oddělení): Klášter je převážně rozdělen na oddělení, tibetsky nazvané cchog. V cchogu je 20-30 mnichů a každý je pod dohledem člena pracovní skupiny. Tento druh shromáždění je nejužívanější a koná se ve většině mužských i ženských klášterů. Nejčastější otázky na těchto shromážděních jsou: "Kdo je hlavou separatistů a kdo to organizuje? Jsou projevy dalajlamy správné nebo ne? Kdy byl Tibet nezávislou zemí?".
• Cchogding (shromáždění střední velikosti): Tato shromáždění se konají zřídka. V tomto případě se spojí několik oddělení cchogů a vyskytují se zejména v případě, když některý člen pracovní skupiny chybí nebo je na dovolené.
• Cchogčhen (masové shromáždění): Tento druh shromáždění se také koná zřídka, zejména když přijde do kláštera na oficiální návštěvu představitel "Tibetské autonomní oblasti". Takováto shromáždění jsou mírná, protože členové pracovních skupin ani oficiální představitelé nekladou žádné otázky a na mniších či mniškách se nepožadují žádné závazky, pouze jsou nuceni poslouchat oficiální projevy. Někdy se koná tento typ shromáždění, když do kláštera dojde nějaká významná zpráva nebo oznámení. Podle některých mnichů se tento typ shromáždění koná jednou týdně, většinou s účastí oficiálních představitelů "Tibetské autonomní oblasti" nebo jiných správních úřadů.
• Osobní setkání: Když mniši udělají chyby v odpovědích na otázky, tak členové pracovní skupiny pomáhají mnichům v "převýchově" tímto typem shromáždění. Členové pracovní skupiny navštěvují pokoje mnichů a řídí "osobní setkání". Setkání trvají jednu až dvě hodiny a konají se tak dlouho, až mnich akceptuje politické závazky pracovní skupiny.

Pracovní skupiny v mužských i ženských klášterech (pouze několik případů, zpráva jich obsahuje 95):

• Čhubzang (Lhasa): Podle zprávy mnišky z tohoto kláštera desetičlenná pracovní skupina přijela do kláštera Čhubzang v květnu/červnu 1996 a setrvala v něm tři měsíce. Teď je v klášteře 280 mnišek a všechny mají identifikační průkazy. Pouze mniškám starším 18 let bylo povoleno zůstat v klášteře, studentky a příbuzné mnišek musely klášter opustit. Bylo jmenováno devět členů "demokratického správního výboru". Identifikační průkazy byly mniškám rozdány na oficiální oslavě spolu s khatagy (tibetské bílé šály) a thangkami (tibetské náboženské obrazy). Později bylo viděno několik mnišek, jak na protest odhazují khatagy, a tak byly vyslýchány. Všechny mnišky se musely zúčastnit shromáždění cchogčhen na "převýchovu", staré mnišky byly ze shromáždění cchogding a cchogčhung omluveny. Čtyři novicky byly vypovězeny z kláštera v roce 1996 v souvislosti s kampaní "tvrdý úder" a 16 mnišek opustilo klášter dobrovolně protože nebyly ochotny akceptovat politické závazky navržené pracovní skupinou.
• Dacchang (Tibetský autonomní okres Kardze): Podle zprávy mnicha z tohoto kláštera bylo v klášteře před příchodem pracovní skupiny 180 mnichů a teď tam zůstalo pouze 70-80. Desetičlenný tím navštívil klášter dvakrát za rok, ale v klášteře nezůstal. Pracovní skupina určila "oficiální" věkový limit pro pobyt v klášteře na 18 let a tím snížila počet mnichů v klášteře. Všechny fotografie dalajlamy byly z kláštera odstraněny.
• Darčhen Ngapa (Purang, západní Tibet): V roce 1997 navštívilo klášter 4-5 členů pracovní skupiny z důvodu "převýchovy" mnichů. Klášter navštívili také dva úředníci z okresního úřadu Ngari, jeden z Purangu a jeden z vesnice Barka.
• Däpung (Lhasa): 15. června 1996 přijela do kláštera 180-ti členná pracovní skupina složená zejména z Tibeťanů, většinou mužů. Členové pracovní skupiny pracovali s malými skupinami mnichů a zaměřili se na jednotlivé mnichy: pokládali jim otázky, vyhrožovali a dotazovali se na činnost a názory ostatních mnichů. Úředníci se zaměřili na mladé mnichy, nutili je vzdát se studií v klášteře a vrátit se domů. Zprávy z kláštera říkají, že několik mnichů předem odmítlo písemné testy, které vyžadují od mnichů odmítnutí dalajlamy. Mladí mniši, kteří zůstali, tento test psali 11. listopadu 1996 a starší mniši 12. listopadu 1996. Otázky a odpovědi byly předem připraveny tak, aby zajistily loajalitu mnichů Číně. Podle zprávy jednoho mnicha politické podmínky pro to, aby mnich mohl zůstat v klášteře, jsou: uznání vedoucí úlohy komunistické strany, respektování socialistického státního zřízení, uznání nedělitelnosti "Vlasti", odmítnutí separatismu a neúčast na demonstracích.
• Gjandha (Purang, západní Tibet): Po ukončení "převýchovy" v klášteře Darčhen Ngapa (viz. výše) se pracovní skupina v červnu 1997 přesunula do kláštera Gjandha, kde pobývala 10 dnů, skupina se skládala ze čyř nebo pěti úředníků úřadu pro náboženské věci. V klášteře je asi šest mnichů a všichni dostali identifikační průkazy. Všechny fotografie dalajlamy byly z kláštera odstraněny. Vysocí lamové se rozhodli odejít do jiných klášterů, protože úředníci jim velmi zasahovali do jejich náboženského života. Čínské úřady omezily odchody mnichů do ústraní (do pousteven) tím, že museli požádat o speciální povolení.
• Gölung (oblast Nagčhu): Podle svědectví tří mnišek z tohoto kláštera, přijela pracovní skupina do kláštera několik dnů po jejich odchodu z kláštera v červnu 1997. Dnes je v klášteře 60 mnišek, fotografie dalajlamy a jedenáctého pančhenlamy nejsou povoleny na rozdíl od fotografií desátého pančhenlamy, které úředníkům nevadí.
• Lhagön (Tibetský autonomní okres Kardze): Podle svědectví dvaadvacetiletého mnicha Cchulthim Čhöphela z tohoto kláštera pracovní skupina skládající se z 60-70 úředníků pravidelně navštěvuje klášter. Nezůstávají v klášteře pořád, na noc se vracejí domů. Před jejím prvním příjezdem pobývalo v klášteře 115 mnichů, dnes je to pouze 70, mniši mladší osmnácti let nesmí žít v klášteře.
• Palbar (oblast Čhamdo): Podle zprávy mnicha z tohoto kláštera přijela pracovní skupina do kláštera v červnu až červenci 1997. V pracovní skupině bylo 10 Tibeťanů a 20 Číňanů, skupina nezůstávala v klášteře na noc a před svým odjezdem oznámila, že se vrátí v listopadu 1997. V současnosti je v klášteře 63 mnichů, ale pouze 30 z nich má povolení. Věkový limit pro pobyt v klášteře byl stanoven na 23 let. Čínští úředníci přemlouvali mnichy, aby se postavili proti dalajlamovi a rozdávali fotografie "čínského" pančhenlamy. Mnichům byly vydány červené identifikační průkazy.
• Samdub (Tibetský autonomní okres Kardze): Podle zprávy mnicha z tohoto kláštera žilo v klášteře asi 200 mnichů, dnes je jich 150. Čínští úředníci přijížděli do kláštera nepravidelně, námatkově, 10-15 čínských úředníků strávilo v klášteře asi 15 dnů. Úředníci stanovili limit pro počet mnichů v klášteře na 30 a omezili je věkem nad 18 let. V roce 1997 bylo z kláštera vypovězeno více než 100 mnichů. Fotografie dalajlamy a pančhenlamy nejsou v klášteře povoleny.
• Sera (Lhasa): Pracovní skupina složená asi ze 100 úředníků zejména Tibeťanů přijela do kláštera Sera 21. května 1996 a strávila zde asi čtyři měsíce. Shromáždění "vlastenecké převýchovy" se konala třikrát týdně v prvním patře cchogčhenu (hlavní klášterní místnosti). Mniši dostali dvě "převýchovné příručky" a dva dokumenty v tibetštině, které měly strukturu formuláře. Několik Tibeťanů-laiků vyučovalo mnichy, presenční listiny ze shromáždění "vlastenecké převýchovy" se uchovávaly. Mniši museli napsat životopis, podepsat ho, přiložit otisk palce, a to vše v pěti exemplářích. V současnosti je v klášteře asi 800 mnichů, ale pouze 550 z nich má platný identifikační průkaz. Pracovní skupina stanovila limit pro počet mnichů v klášteře na 550, mniši mladší 16 let byli z kláštera vypovězeni a mniši starší 65 let byli odesláni do "výslužby" mimo klášter. Podle zpráv z kláštera byli mniši v rámci "ilustrace" přínosu Číňanů v Tibetu na "vzdělávacích výletech" ve lhaské vojenské nemocnici, na nových stavbách ve Lhase, viděli restaurační práce v paláci Potála a tradiční tibetskou nemocnici. Součástí "ilustrace" bylo i promítání tendenčního filmu o návštěvě dalajlamy v Pekingu v roce 1956. V době konání shromáždění "vlastenecké převýchovy" byl klášter obsazen 50-ti členným bezpečnostním útvarem složeným z ozbrojených úředníků a policie rozmístěných na střechách klášterných budov. Zdroje z kláštera dále informovaly, že devět mnichů a jedna žena, kteří se pokusili vylepit plakáty kritizující "vlastenecké převýchovy", byli zatčeni.
• Tašilhünpo (Žikace): Pracovní skupina složená z 19 Tibeťanů přijela do kláštera koncem června 1995 a strávila tam více než jeden rok zejména tím, že vedla shromáždění "vlastenecké převýchovy". Skupina se do kláštera vrátila začátkem roku 1997 s tím, že zůstane pouze dva měsíce, setrvává tam však dodnes. V současnosti je v klášteře 830 mnichů i když oficiálně stanovený limit je 1000 mnichů, věkový limit byl stanoven na 13 let. V průběhu "vlastenecké převýchovy" v roce 1995 bylo z kláštera vypovězeno devět mnichů, 20 mnichů bylo zatčeno a čtyři mniši sami opustili klášter. V roce 1997 byl zatčen jeden mnich a v souvislosti s akci "tvrdé ruky" byly v klášteře zaznamenány dva případy úmrtí.

Zatýkání mnichů a mnišek

Celkový počet známých případů mnichů, mnišek a laiků, zatčených v souvislosti s kampaní "vlastenecké převýchovy" od května 1996 do února 1998 je 294. K důvodům zadržení patří: vylepování plakátů v klášterech, diskutování s pracovní skupinou, protestování proti pracovní skupině, vlastnictví tibetské národní vlajky, vlastnictví fotografie dalajlamy nebo dalajlamou potvrzeného pančhenlamy, odmítání vystupovat proti dalajlamovi, zapojení se do sporu o pančhenlamu a odmítání podepsat pět politických závazků věrnosti Číně.

Případy zatčení (pouze několik případů, zpráva jich obsahuje 21):

• Cawa Serwa (oblast Čhamdo): V klášteře je asi 30 mnichů. Čínské úřady obvinily mnichy z tohoto kláštera z účasti na demonstracích za svobodu a šíření "rozbíječských idejí". V důsledku toho bylo v polovině července 1997 zatčeno 16 mnichů a jeden laik. Zadrženými, jejichž totožnost je známá, jsou: Taši Phüncchog (25 let), Rigdzin Čhöphel (24 let), Šerab Cchulthim, Dawa Dordže, Lozang Damčhö, Lozang Dečhen, Ngawang Čhöphel a umělec Rigdzin Döndub. Ti byli nejprve odvezeni do okresního vězení, odkud byli po měsíci převezeni do Čhamda. Zde jsou podle zpráv vězněni dosud. Není znám žádný rozsudek, který by nad nimi byl vynesen. Informační zdroj uvedl, že někteří z mnichů utrpěli řezné rány v ústech a byli ohrožováni střelnými zbraněmi namířenými do obličeje.
• Däpung (Lhasa): 13 mnichů bylo zatčeno během "převýchovné" kampaně. Ngawang Tharčhin (25 let) z okresu Damžung byl uvězněn v září 1996. Ngawang podle zpráv čtyřikrát oponoval členovi pracovní skupiny ohledně čínské verze tibetské historie a při jiné příležitosti kritizoval jednoho člena pracovní skupiny za nedostatek vědomostí o tématu. Jiný mnich z Däpungu, Gjalcchän Ješe (asi 20 let) z Maldo Gungkaru byl zadržen v přibližně stejnou dobu za oponování pracovní skupině. Gjalcchän během diskusí pracovní skupiny nadhodil otázku tibetské nezávislosti a žádal historické důkazy a objektivní doklady, aby protikladné názory mohly být podrobeny zkoušce. Následně byl vypovězen z kláštera a odsouzen ke třem letům vězení.
• Digung Šäda: 9.listopadu 1994 byli uvězněni 4 mniši z tohoto kláštera. Norbu (29 let), Rinčhen Gjurme (22 let) a Čhödže (27 let) byli obviněni z vyvěšování plakátů a odsouzeni k pěti letům vězení. Sönam Cchering (27 let) byl uvězněn za vylepování plakátů v městečku Ňima v okrese Maldogungkar a po dva roky byl držen v nápravném zařízení Guccha, než byl převezen do vězení Dabži. V červnu 1996 byl odsouzen k pěti letům vězení.
• Gandän (Lhasa): Phüncchog Wanggjal, jedenáctiletý bývalý mnich z Gandänu, podal zprávu o zatčení asi šestadvaceti mnichů v souvislosti s nepokoji v Gandänu. Zadržení mniši jsou podle něj v současnosti buď ve vězení Dabži nebo v nápravném zařízení Gutsa. Jména zatčených jsou uvedena v Příloze I. Podle jiných zpráv bylo zadrženo ještě dalších 35 mnichů, avšak jejich jména nejsou známa. Tito mniši byli zatčeni 7. května nebo 10. května 1996. V souvislosti s květnovým incidentem bylo údajně zatčeno celkem 61 mnichů.
• Gongkar Čhöde (oblast Lhokha): Džampal Tändar (20 let) byl podle zpráv bit a mučen státními úředníky poté, co byl v červnu 1997 převezen do vazby za vyvěšování plakátů, podporujících svobodu vyjadřování, kolem kláštera. Džampal Tändar byl nejprve vězněn v nápravném zařízení v Cethangu a později převezen do nápravného zařízení Gutsa. Existují vážné obavy o jeho zdraví a bezpečnost (viz též kapitolu Pracovní skupiny).
• Kláštery Radeng a Samtänling (oblast Lhasa): Podle zpráv dvou bývalých mnišek z kláštera Radeng byly během školení "vlastenecká převýchovy" dvě mnišky zadrženy a další dvě z vlastní vůle opustily klášter. Zatčeny byly mnišky Ješe Palmo a Tändzin Ješe, obě dvacetileté. Byly odsouzeny k šesti letům vězení za vylepování plakátů. V současné době obě strádají ve lhaském vězení Dabži. Ve zprávě se mnišky zmiňují také o dvou mniších z nedalekého kláštera Samtänling. Sigpa Rinpočhe (22 let) a Thinlä Cöndü (23 let) byli zadrženi za vylepování plakátů v klášteře a odsouzeni jeden k šesti až sedmi letům a druhý k osmi letům vězení. V současné době jsou drženi ve vězení Dabži.
• Sakja (oblast Žikace): Existují zprávy, že v důsledku "převýchovné" kampaně došlo v klášteře Sakja ke čtyřem zatčením. 23. srpna 1996 byl v průběhu politického mítinku zatčen Gendün Gjalcchän, mnich, který se staral o hlavní svatyni Sakji, poté co byly v jeho cele nalezeny obrázky a kazety s dalajlamou. Byla mu nasazena kovová želízka a byl policisty odveden. O týden později, po svém propuštění, byl z kláštera vypovězen.
• Samjä (oblast Lhokha): Cchering Dawa, který během "převýchovného" školení pracoval v klášteře Samjä, dorazil do Indie koncem listopadu 1996. Podal zprávu o tom, že v červenci/srpnu 1996 byla do kláštera Samjä vyslána pracovní skupina, aby zde zahájila "kompletní vlasteneckou převýchovnou" kampaň o komunistické ideologii a aby učila mnichy "milovat vlast a milovat náboženství". Rozhodnutí vyslat pracovní skupinu bylo podníceno incidentem v červnu 1995, kdy čtyři mniši byli uvězněni za vylepování plakátů "Svobodný Tibet". (Byli to: Namdol, Pasang, Džigme a Tänpa Čhöphel. Tänpa Čhöphel byl později propuštěn). Pracovní skupina rozdělila mnichy v Samjä do různých skupin po patnácti až dvaceti. Ccheringův bratr Tändzin Dordže, pětadvacetiletý mnich byl určen vedoucím třetí skupiny. Pracovní skupina nařidila mnichům osočovat dalajlamu jako svého nepřítele a uznat bratrství mezi Tibeťany a Číňany. Později pracovní skupina rozdala deset sad otázek, na které měli mniši odpovědět podle svých názorů. Poté, co na několik dnů navštívil své domovské město Lhoka, vrátil se Cchering 10. září 1996 do Samjä. "Tam," říká, "jsem zjistil, že můj bratr je pryč a nikdo o něm nic neví. Pravděpodobně to byl následek jeho urputného odporu proti těmto otázkám."
• Sera (Lhasa): Koncem září 1996 odmítlo 300 mnichů z kláštera Sera podepsat prohlášení odsuzující dalajlamu, sedm mnichů bylo uvězněno za údajné vedení revolty 23. ledna 1997. Všichni vězni jsou podle zpráv v současné době drženi v neznámé věznici ve Lhase. Jeden z uvězněných byl identifikován jako Dawa, ale totožnost ostatních nebyla zjištěna. V červenci 1996 byli v klášteře Sera zadrženi tři mniši a dva laici za vylepování plakátů a protest proti upírání svobody náboženského vyznání. Další čtyři mniši z kláštera Sera byli uvězněni za protest proti kampani pracovní skupiny. Ngawang Tharčhin, jednadvacetiletý mnich ze Sery, byl uvězněn v září 1996 pravděpodobně v důsledku toho, že během "převýchovného" školení povstal a projevil pochybnost nad tvrzením, že Tibet je součástí Číny od dob dynastie Jüan. Ngawang byl zatčen o dva týdny později a kolem 25. října 1996 bez soudu odeslán na tříletou "převýchovu prací". Pravděpodobně je nyní ve vězení Thisam 10 km západně od Lhasy. Samdub z kláštera Sera podal zprávu, že z různých důvodů bylo zatčeno 8 mnichů ze Sery: Norbu, Kalzang, Lozang Samtän, Päma Gjalpo, Taši Pönpa, Ngawang Öser, Bu Cchering a Khikjag. Bu Cchering a Ngawang Öser byli propuštěni po měsíci a Taši Pönpa byl propuštěn v sedmém měsíci tibetského kalendáře (září 1997). Zároveň byli vypovězeni z kláštera. Ostatní jsou podle zpráv v některé z věznic v okrese Tölung, Lhasa. Podle zpráv jednoho mnicha z kláštera Sera došlo v roce 1996 k zatčení pěti mnichů z kláštera Sera a dvou laiků v průběhu školení pracovní skupiny. Z těchto sedmi je znám pouze Bučhung z okresu Čhamdo Tengčhen. Bučhung byl zatčen jednou v noci za dohadování se s pracovní skupinou, avšak datum jeho zatčení není známo. V současné době je vězněn ve věznici poblíž kláštera Däpung.

Vypovídání mnichů a mnišek z klášterů

Často mívají mužské i ženské kláštery až o 30 procent mnichů či mnišek více, než stanoví předepsaný limit. Tito mniši a mnišky nemají registrační doklady, a proto jsou vystaveni možnému vypovězení z kláštera a odeslání zpět do svých vesnic. Vypovězení je klíčovým prvkem opatření čínských úřadů, jak potírat politickou aktivitu v klášterech. Po vypovězení mniši a mnišky již obvykle nesmějí znovu vstoupit do žádné klášterní instituce ani jiné organizace.

V roce 1996 bylo zaznamenáno vypovězení 1 295 mnichů a mnišek z nejrůznějších klášterů v Tibetu a v roce 1997 vypovězení dalších 1532 mnichů a mnišek. Údaj z roku 1997 představuje nárůst o 18,3 % v poměru k vypovězením za předchozí rok. Celkový počet známých případů vypovězení z kláštera tak v letech 1996-1997 představuje 2827 mnichů a mnišek. Za první dva měsíce roku 1998 Tibetské středisko pro lidská práva a demokracii TCHRD v Dharamsale zaznamenalo dalších 1166 vypovězení mnichů a mnišek, ke kterému dochází v různých intervalech od května 1996. Celkový počet známých případů vypovězení v souvislosti s kampaní "silný úder" představuje 3993 mnichů a mnišek.

Vládou zavedená omezení pro přijímání do klášterů se v jednotlivých regionech liší, ale nejčastější kriteria jsou: věk nad 18 let, souhlas rodičů a místních úřadů "milovat vlast a milovat náboženství" a povolení místní policie. Politické zázemí kandidáta a jeho rodičů je také důležité, ačkoliv není zvlášť uváděno.

Je-li mnich nebo mniška zatčen či uvězněn, okamžitě následuje vypovězení z kláštera. V současnosti mají kláštery v "Tibetské autonomní oblasti" obvykle méně než 10 procent počtu mnichů, jaký měly v minulosti, mužské i ženské kláštery v Khamu a Amdu jsou na tom o něco lépe.

Vypovězení mnichů a mnišek (pouze několik případů, zpráva jich obsahuje 39):

• Čhamdo (oblast Čhamdo): Mnich z kláštera Čhamdo uvedl, že v klášteře bývalo 1 800 mnichů, avšak v současné době je zde jen 1 300 mnichů. Z 500 vykázaných bylo 300 mnichů vypovězeno najednou a 200 bylo vykázáno při různých příležitostech. Pracovní skupina stanovila pro tento klášter limit 800 mnichů, vyhlásila jako nejnižší věkovou hranici pro vstup do kláštera 18 let a vypověděla všechny mnichy mladší osmnácti let. Zmíněný mnich opustil klášter, protože nemohl přijmout principy stanovené pracovní skupinou.
• Däpung (Lhasa): Tändzin Bhagdo, třiadvacetiletý mnich z Däpungu, původem z Lhoky, dorazil do Dharamsaly v Indii počátkem prosince 1996. Tändzin Bhagdo uvedl, že kompletní kampaň "převýchovy" mnichů v klášteře Däpung byla zahájena 2. srpna 1996, kdy byla do kláštera vyslána pracovní skupina. Během kampaně byl každý mnich předvolán na izolované místo, kde byl členem skupiny individuálně vyslýchán. Mniši měli oponovat dalajlamovi a osočovat dalajlamou uznanou reinkarnaci pančhenlamy. Každý mnich byl vyslýchán třikrát, a pokud ani potom nepodal uspokojivé odpovědi, byl vypovězen z kláštera a případně i uvězněn. Tändzin byl vyslýchán dvakrát a v obou případech odmítl podat odpovědi, které Číňané požadovali. Klášter opustil před svým třetím výslechem ze strachu z uvěznění. Tändzin uvedl, že když ve svých devatenácti letech poprvé vstoupil do kláštera Däpung, žilo tam více než 800 mnichů, zatímco v současnosti je tam jen kolem 500 mnichů. 300 mnichů bylo vykázáno od zahájení "převýchovné" kampaně. Uvedl, že z kláštera byli vypovězeni novicové mladší šestnácti let a mniši, kteří tam byli ponecháni, jsou slabí, staří a neschopní vykonávat své povinnosti v plném rozsahu.
• Gandän (Lhasa): K první vlně hromadného vypovídání došlo 30. srpna 1996 v klášteře Gandän ve Lhase, kde politická výchovná kampaň začala v květnu 1996 po květnovém incidentu. Podle zpráv bylo vykázáno 92 mnichů, včetně patnácti právě propuštěných mnichů, kteří byli v květnu po protestech v klášteře uvězněni. Jako důvod k vypovězení nebylo uvedeno nic konkrétního. Mnichům bylo pouze oznámeno, že se už nesmějí vrátit do kláštera, protože se "obrátili proti národu", a že se nesmějí odebrat do Lhasy, pokud z ní přímo nepocházejí. Následně mniši dostali hodinu a půl na to, aby se sbalili, a pak je úředníci nebo vojáci eskortovali do jejich domovských obcí. 31. srpna 1996 byla vypovězena druhá skupina mnichů o počtu asi šedesáti až sedmdesáti, z nichž většina byla ve věku do patnácti let. V Gandänu je v současné době asi 300 mnichů, což je o 100 méně než povoluje oficiální kvóta. Stav napovídá tomu, že byli vypovězeni registrovaní i neregistrovaní mniši. Jedenáctiletý novic z Gandänu, Phüncchog Wanggjal uvedl, že vykázaní mniši byli považováni za chytré a že v klášteře studovali. Někteří z vypovězených mnichů žili v klášteře již 30 let.
• Garlog (oblast Lhasa): Sedmnáctiletá mniška Karma Cchulthim byla z kláštera vykázána dvakrát: poprvé v průběhu tibetského novoročního svátku Losar, protože její jméno nebylo v úředních klášterních seznamech, a podruhé byla vypovězena v létě 1997 členy pracovní skupiny za to, že nechtěla vystoupit proti dalajlamovi. Karma uvádí, že ze dvou stovek mnišek jich bylo 180 vykázáno.
• Samdub ( Tibetský autonomní okres Kardze): Tändzin Dordže (15 let), který byl vypovězen z tohoto kláštera, uvádí, že v roce 1997 odtud bylo vykázáno kolem stovky noviců.
• Zangdog Pälri (oblast Ňingthi): Když v říjnu 1996 dorazila pracovní skupina, vypověděla 130 mnichů a mnišek za to, že nespolupracují se skupinou a odmítají vystupovat proti dalajlamovi. Vypovězen byl i sedmdesátiletý opat kláštera, Čhöňi Rinpočhe. V současnosti zde přebývá pouhých 20 mnichů a mnišek. Jeda z bývalých mnišek slyšela, že oficiální limit pro tento klášter byl stanoven na pouhé dva mnichy. Dvě z vypovězených mnišek byly zatčeny na hranici s Indií, ale později propuštěny. Devíti mniškám se podařilo přejít do Indie s nadějí, že se jim zde dostane lepšího náboženského vzdělání.

Zavřené a nepovolené kláštery

Mezi kláštery, které byly během kampaně "vlastenecké převýchovy" zcela uzavřeny, patří: Samdubling (oblast Lhokha), Sungrabling (Lhokha) a Škola dialektiky Digung Šäda. Podle svědectví jednoho turisty byli mniši z kláštera Lingkhang uzamčeni uvnitř kláštera poté, co odmítli podepsat osočování dalajlamy. Tibet Information Network uvedl, že mniškám z kláštera Žongčhen v okrese Ngamring, vzdáleném 100 km západně od Žikace, bylo nařízeno opustit svůj klášter. Klášter Dölbo s pouhými deseti mniškami, ležící poblíž, byl také uzavřen. Ženský klášter Namrab Samtänling v okrese Gongkar v oblasti Lhokha byl uzavřen v březnu 1994 Úřadem pro náboženské věci v Cethangu, protože byl postaven bez povolení. Mnich z kláštera Räla v okrese Nangčhen v Tibetském autonomním okrese Kjegumdo uvedl, že některé z klášterů v okrese Nangčhen byly pracovní skupinou prohlášeny za "nepovolené". Jsou to: Lhačhung, Karzang a Warang.

Čínské úřady vyhlásily, že mužské a ženské kláštery, kde se mniši a mnišky zapojí do politických nepokojů, budou uzavřeny, a dále mnichům a mniškám doporučily, aby se "společně zasvětili budování socialistické modernizace".

Mniši na zkušební lhůtě

V některých případech mniši, kteří v průběhu "vlasteneckých převýchovných" školení nesplňují očekávání pracovních skupin, nejsou z kláštera vypovězeni okamžitě, ale je jim povoleno zůstat v klášteře "na zkoušku". Ve většině případů pak tito mniši po dobu, kdy jsou ve "zkušební lhůtě", nesmějí žádat o přijetí do žádné jiné náboženské instituce nebo organizace v Tibetu.

Mniši na zkušební lhůtě (vybrané případy):

• Thangpočhe: V současné době je "na zkoušku" v klášteře dvanáct mnichů: Ngawang Geleg, Taši Cchering, Ngödub, Phurbu Cchering, Dawa Lodö, Ngödub Cchering, Päma Tändzin, Cchering Bagdo, Kandza, Bu Ješe, Tändzin Namgjal a Lojang.
• Ramočhe: Během "vlasteneckého převýchovného" školení byl deseti mnichům z kláštera Gjütö v Ramočhe ve Lhase odebrán průkaz totožnosti a všichni zde byli po tři měsíce drženi "na zkoušku". Členové pracovní skupiny jim oznámili, že pokud zpozorují nějaké změny v jejich postojích, které budou v souladu s podmínkami pracovní skupiny, tak jim průkazy totožnosti vydají. Všichni "zkoušení" mniši pocházeli z okresu Markham, oblast Čhamdo: Sönam Tänpa (24 let), Thinlä Dordže (20 let), Ješe Wangčhug (25 let), Pasang Cchering, Sönam Dhargjä (23 let), Džampa Čhöjang, Džampa Čhödzö (22 let), Tulö, Päma Namgjal (32 let) a Ngawang Tändzin (29 let).

Opuštění klášterů z důvodu vyhnutí se "vlastenecké převýchově"

Mnozí mniši a mnišky se cítili donuceni raději opustit svůj klášter, než čelit "vlasteneckým převýchovným" školením, řízeným funkcionáři pracovních skupin čínského aparátu. Mniši a mnišky zejména odmítali souhlasit s prohlášením, které vyžadovalo, aby se zřekli svého duchovního vůdce, dalajlamy. A tak se mnozí z těch, kdo opustili své kláštery, rozhodli uprchnout do exilu, kde panuje svoboda náboženství a vzdělání.

Během roku 1996 opustilo podle zpráv své kláštery 52 mnichů a mnišek a v roce 1997 jich bylo 35. Dodatečné zprávy, které byly vyhodnoceny v lednu a únoru 1998, odhalily celkem 543 známých případů mnichů a mnišek, kteří v období od května 1996 do února 1998 raději opustili svůj klášter, než by čelili pracovní skupině.

19. července 1997 údajně asi 50 mnichů z kláštera Dagpo Šeldubling v Gjance opustilo klášter a vrátilo se do svých domovů, když při "vlasteneckém převýchovném" školení došlo na vystupování proti dalajlamovi. Informátoři z kláštera slyšeli, že členové pracovní skupiny se vydali za některými mnichy domů a ptali se jich, proč opustili klášter. Mniši odpověděli, že je členové pracovní skupiny nazvali "krev pijícími příživníky", a proto opustili klášter, aby prokázali svou soběstačnost. Informátoři se též doslechli, že byla všem mnichům poslána výzva, aby se vrátili do kláštera.

Třicetiletý mnich měl opustit klášter Iwang u Žikace, protože, jak sám uvádí: "Bylo mi řečeno, abych mluvil proti dalajlamovi a já jsem odpověděl, že se nikdy nebudu proti dalajlamovi stavět, protože je to proti mému buddhistickému přesvědčení." Mniši zaslechli čínské funkcionáře, kteří čínsky mluvili o tom, že tento mnich bude zatčen a uvězněn. Varovali ho, a on klášter opustil.

Popravy a úmrtí

Podle zpráv bylo v prvním měsíci kampaně "silný úder" roku 1996 zatčeno 187 Tibeťanů. 164 lidí bylo během kampaně uvězněno jen v rámci samotné oblasti Čhamdo. Z tohoto počtu bylo v Tibetské autonomní oblasti údajně 34 Tibeťanů popraveno. Čtyři z těchto poprav byly oznámeny ve Lhase 11. května 1996, osm v Žikace 27. května 1996, čtyři v Ňingthi 12. července 1996, devět ve Lhase 9. července 1996 a čtyři ve Lhase 6. srpna 1996. Podle neoficiálního zdroje bylo pět lidí popraveno v Cethangu 11. září 1996. Počet poprav v průběhu kampaně je v Tibetu relativně vysoký v porovnání s údaji o popravách v Číně. Amnesty International odsoudila kampaň a konstatovala, že "popravy byly nařízeny místními funkcionáři ve snaze udělat svojí angažovaností v kampani dojem na ústřední orgány". Již v červenci 1996 skupina monitorující lidská práva potvrdila, že počet obětí poprav byl "mnohem vyšší, než se uvádí v oficiálním tisku... Číslo je šokující a poslouží jedině jako olej přilévaný do ohně násilí a odvety."

Následující svědectví se týkají 14 úmrtí (nikoliv poprav), ke kterým v Tibetu došlo v souvislosti s kampaní "silný úder" v období od května 1996 do února 1998:

• Dordže zemřel v červenci 1996 ve věku 66 let poté, co byl bit příslušníky policie a armády. Existují nepotvrzené zprávy o úmrtích v důsledku incidentu v klášteře Gandän Čhökhor v Ringonu, v okrese Namling, ležícím 50 km východně od Žikace. Mnich jménem Lhündub Paldän byl údajně zatčen v listopadu nebo prosinci 1996 společně se svými dvěma žáky poté, co rozdával modlitbu za dlouhý život Gendün Čhökji Ňimy, chlapce uznaného dalajlamou za reinkarnaci pančhenlamy. Jiná neověřená zpráva udává, že se dva novicové ze stejného kláštera utopili, když skočili do řeky, aby unikli policistům. Informátor z kláštera sdělil, že mniši spáchali sebevraždu, protože nemohli vydržet výslechy pracovní skupiny a kampaň "vlastenecké převýchovy".
• 7. května 1996 dorazila čínská pracovní skupina do kláštera Gandän a nařídila odstranit všechny fotografie dalajlamy. Mniši odmítli spolupracovat a vyvolali nepokoje. Mnich Kalzang Ňändag byl čínskými orgány zastřelen.
• Třicetiletý mnich Džamjang Thinlä, původem z okresu Cawa a přináležející ke klášteru Čhamdo, byl zatčen v souvislosti s vylepováním plakátu před vchodem do turistické ubytovny kláštera Čhamdo. Džamjang a tři další mniši byli nejprve dopraveni do vězení v Čhamdu, kde byl Džamjang vězeňskými orgány silně mučen. V důsledku toho utrpěl Džamjang poranění mozku a zemřel ve vězení dva měsíce po svém zatčení.
• Podle zpráv zemřeli v roce 1997 v průběhu školení pracovní skupiny čtyři mniši z kláštera Thangpočhe: Lozang Gendün (70 let), Ngawang Šerab (50 let), Čhö Dagpa (přezdívka) (50 let) a Ngawang Lozang (60 let). Tito mniši údajně zemřeli v důsledku nátlaku pracovní skupiny, aby vystoupili proti dalajlamovi, ale přesné podrobnosti nejsou známy.
• Mnich z kláštera Tašilhünpo jménem Wangdü (24 let) z lokality Thongmön v Žikace, byl poprvé zatčen v roce 1996 členy pracovní skupiny v průběhu mítinku, na kterém se mělo vystupovat proti dalajlamovi a Čhadel Rinpočhemu (vůdci čínské pátrací skupiny pro vyhledání reinkarnace pančhenlamy, který byl později uvězněn za to, že údajně komunikoval s dalajlamou v exilu). Wangdü nevydržel nátlak pracovní skupiny a později byl nalezen mrtev ve východní části chrámu v důsledku údajné sebevraždy.
• Mnich z kláštera Dacang uvedl, že tulku Čhödub (název kláštera není znám) zemřel v důsledku stresu způsobeného pracovní skupinou.

Další omezení náboženské praxe

Určitá omezení platí pro návštěvníky Cuglhakhangu, hlavního lhaského chrámu, zvaného též Džókhang. Návštěvníkům není dovoleno provádět rituální obchůzku chrámu po šesté hodině večer a po sedmé hodině je vstup do chrámu zakázán.

Na shromáždění vůdčích funkcionářů jednotlivých okresů Tibetské autonomní oblasti v březnu 1997 prohlásil vysoký funkcionář komunistické strany Čchen Kuej-jüan, že všichni, kdo pracují ve státních složkách, mají přísně zakázáno provádět smuteční obřady, modlitby a veškeré aktivity, které se provádějí ve "zcela slepé víře". Vyhlásil také, že nesmějí navštěvovat kláštery v průběhu svátku tibetského nového roku ani při jiných náboženských slavnostech.

14. května 1995 prohlásil dalajlama za pravou reinkarnaci zesnulého 10. pančhenlamy Gendün Čhökji Ňimu. Sotva několik dní po tomto prohlášení, 17. května 1995, chlapec, kterému tehdy bylo šest let, i jeho rodiče zmizeli. 8. prosince 1995 čínské úřady jmenovaly 11. pančhenlamou jiného chlapce, kterého dalajlama neuznal. Do dnešního dne nejsou známy žádné informace o Gendün Čhökji Ňimovi ani jeho rodičích. 28. května 1996 Čína nakonec připustila, že chlapec a jeho rodiče jsou drženi pod dozorem. Čínská vláda prohlásila, že Gendün Čhökji Ňima byl "v nebezpečí ze strany tibetských separatistů v exilu" a že jeho rodiče požádali vládu o ochranu. Přes opakované naléhavé žádosti tibetské exilové vlády, OSN a dalších zainteresovaných vlád a mezinárodních subjektů odmítá Čína jak poskytnout jakékoliv informace o Gendün Čhökji Ňimovi, tak umožnit nezávislému pozorovateli setkat se s chlapcem a jeho rodiči a potvrdit, že jsou živi a zdrávi. Brzy po prohlášení ze dne 14. května 1995 bylo do kláštera Tašilhünpo v Žikace, tradičního sídla pančhenlamů, vysláno čínské vojsko a následovala řada zatčení v souvislosti s případem reinkarnace. Čhadel Rinpočhe, tehdejší opat kláštera Tašilhünpo a Číňany jmenovaný vůdce pátracího výboru pro vyhledání převtělence, byl uvězněn v květnu 1995 a obviněn z toho, že ohledně výběru převtělence byl ve styku s dalajlamou v exilu. Téměř dva roky poté, co zmizel ze scény, byl Čhadel Rinpočhe 21. dubna 1997 odsouzen k šesti letům vězení a zbaven politických práv na další tři roky za "konspiraci k rozbíjení vlasti" a "vyzrazení státního tajemství". V současné době je vězněn ve vrcholně tajné cele ve vězení Čhuang-tung číslo 3 v provincii S'-čchuan.

Do dnešních dnů bylo v souvislosti s případem pančhenlamovy reinkarnace zatčeno více než 80 lidí. 21. dubna 1997 byl odsouzen Čampa Čhung ke čtyřem letům a Samdub ke dvěma letům vězení za "odhalení státního tajemství" a "konspiraci k rozbíjení země". 15. března 1996 byli z kláštera Kumbum odvezeni čtyři mniši-studenti: Damčhö Gjamccho (27 let), Džigme Tändar (29 let), Phüncchog (25 let) a Damčhö Kaldän (31 let). Byli obviněni z výroby plakátů a letáků, odsuzujících čínské vměšování do pátrání po pančhenlamovi.

Podle zpráv musí poutníci k posvátné hoře Kailás v západním Tibetu platit 3 jüany za každou rituální obchůzku hory. K vybírání poplatku byli ustanoveni zvláštní čínští úředníci, kteří jsou rozmístěni ve stanech na okružní cestě kolem hory Kailás. Také v klášterech musí mniši a mnišky platit daň buď ve formě peněz nebo např. musí odevzdávat nasbírané léčivé byliny apod. Pokud si některý mnich přeje odebrat se do ústraní k meditacím, musí požádat místní a okresní úřady o zvláštní povolení. Např. v prefektuře Lhokha musí mnich požádat o souhlas orgány šen (okresní), šang (obecní) a čou (oblastové). Mniši v meditačním odloučení musí platit daň 3 jüany za měsíc a 30 jüanů za rok a mít platný identifikační průkaz. Daně se týkají i mnichů v ústraní, kteří žijí v malých přístřešcích jako jsou chatrče nebo jeskyně z almužen. Nyní je povinností, aby mnich, který se chce odebrat do ústraní, požádal o povolení okresní orgány. Pokud povolení dostane, musí za propustku zaplatit 30 jüanů (asi 3,50 USD) z toho 10 jüanů je za pozemek, 5 jüanů za silniční daň a 15 jüanů za vodu. K tomu musí odevzdat určité množství palivového dřeva. Dále je nutno zaplatit dodatkovou daň 3 jüany měsíčně za starší mnichy v ústraní a 6 až 20 jüanů za nové. Mnich z kláštera Čhöde uvádí, že mniši z klášterů v Tibetském autonomním okrese Kardze musí platit daň. Tato daň závisí na velikosti kláštera. Malé kláštery musí odvádět poplatek 500 čínských jüanů a větší kláštery musí platit 1000 čínských jüanů.

Příloha č.1: Test politické výchovy pro klášter Gandän

Otázka: Jaké jsou hlavní body politiky komunistické strany, týkající se náboženských svobod?

Odpověď: S výjimkou komunistických kádrů Čínské lidové republiky mají všichni občané Číny právo věřit nebo nevěřit v kterékoliv náboženství, o kterém se domnívají, že je pro ně odpovídající. Mají svobodu náležet ke kterékoliv náboženské víře. Mají také právo od své dřívější náboženské víry upustit.

Otázka: Jaká je politika ustanovená lidovou vládou města Lhasy ohledně masových shromáždění a demonstrací?

Odpověď: Stálý výbor 5. lidového sjezdu (kongresu) "Tibetské autonomní oblasti" na své 10. schůzi 15. května 1990 doplnil Ústavní zákon ČLR o masových shromážděních a demonstracích, který má nyní 27 článků a poskytuje pokyny k jeho zavedení městskými orgány Lhasy.

• Článek čtyři říká, že nikdo nemá právo konat ať prostřednictvím náboženství nebo jakýmikoliv jinými praktikami nic, co by ohrožovalo jednotu "matky-vlasti", nebo podněcovat demonstrace a zakládat organizace, které rozbíjejí přátelství mezi národnostmi a ničí sociální stabilitu.
• Článek pět stanoví, že hlavním kontrolním orgánem demonstrací je veřejná bezpečnost PSB města Lhasy.
• Článek sedmnáct stanoví, že jestliže se koná demonstrace, organizátoři demonstrace se mají prokázat orgánům města a veřejná bezpečnost PSB má být písemně informována pět dnů předem. Organizátoři mají rovněž předložit své potravinové lístky a další úřední dokumenty, jakož i vymezení cílů průvodu, strategii řízení demonstrace, plakáty a hesla, které budou použity, počet řečníků, směr demonstrace a její trasu a jména organizátorů. Na základě předložených informací veřejná bezpečnost PSB rozhodne do pěti dnů. Vydá-li veřejná bezpečnost PSB povolení k demonstraci, nesmí účastníci demonstrace používat "rozbíječská" hesla a plakáty.

Otázka: Co je zločin?

Odpověď: Ve druhé části článku deset je zločin popsán takto: ničení národního majetku, poškozování "diktatury proletariátu", působení škod socialistické výstavbě, poškozování zákonných nařízení a poškozování práv lidí, a působení dalších škod v sociální oblasti, které jsou v rozporu s Ústavou Čínské lidové republiky.

Příloha č.2: Ukázka a překlad průkazu totožnosti

Pravidla a ustanovení, která mají po dobu pobytu v klášteře mniši a mnišky dodržovat:

1. Mniši mají dodržovat a chránit národní zákony a dále mají mniši a mnišky dodržovat patřičnou disciplínu svých klášterů. Kandidát musí předložit písemnou žádost o vstup do kláštera, a také si musí najít svého vlastního klášterního patrona a náboženského učitele (který ho zasvětí do buddhistických textů).
2. Po obdržení žádosti "demokratický správní výbor" prověří uchazečovy důvody, proč žádá o povolení ke vstupu do instituce, a výbor také průběžně sleduje charakter mnichů a mnišek.
3. Učitelé mají doporučit svým žákům, aby dodržovali vhodnou disciplínu a pěstovali správné vlastnosti. Učitelé jsou zodpovědní za rozvíjení pocitu "lásky k národu a lásky k náboženství" u svých studentů.
4. Po sledování zmíněných vlastností studentů v průběhu jednoho roku mohou studenti získat doporučení od svého patrona a náboženského učitele. Potom mohou získat doporučení místního "demokratického správního výboru" kláštera. Po získání všech těchto doporučení může být student považován za mnicha příslušného kláštera.
5. Mniši a mnišky, kterým pracovní skupina povolila pobyt v klášteře, mohou užívat všechna základní práva. Příležitostně musí plnit i některé povinnosti, jsou-li k tomu povoláni.
6. S mnichy a mniškami, jimž pracovní skupina povolila pobyt v klášteře, kteří však poruší pravidla stanovená příslušnými orgány, se bude nakládat podle povahy jejich prohřešku. Obdrží varování nebo budou vypovězeni z kláštera. Po vypovězení jim bude zabaven průkaz totožnosti.
7. Tibeťané z exilu, kteří se vrátí do Tibetu a budou žádat o povolení ke vstupu do kláštera, musí postupovat podle daných pravidel, stanovených příslušnými orgány. Povolovací řízení je stejné jako ve výše uvedeném případě.
8. Mniši a mnišky, kterým pracovní skupina povolila pobyt v klášteře, mají právo z kláštera vystoupit. Mniši nebo mnišky, kteří chtějí opustit klášter, musí dodržet postup daný nadřízenými orgány.

Důležitá upozornění

1. Průkaz totožnosti se vydává za účelem prokazování totožnosti mnichů a mnišek představitelům úřadu pro náboženství Tibetské autonomní oblasti a nesmí být používán k jiným účelům.
2. Tento průkaz musí jeho držitel uchovávat v bezpečí. Průkaz totožnosti nesmí být opravován, gumován ani půjčován.
3. V případě ztráty tohoto průkazu totožnosti má být informován příslušný orgán, který ho vydal. Po patřičném prověření záležitosti může být vydán nový průkaz totožnosti.
4. Poznámky v průkazu totožnosti mohou být vepsány pouze orgánem, který průkaz vydal. O počtu stránek v průkazu totožnosti rozhoduje vydávající orgán.

Zpráva Tibetského centra pro lidská práva a demokracii TCHRD v Dharamsale, 1998

[  31.12.1998    zdroj: TCHRD (www.tchrd.org)    ]